Aktuality 2026

Ptali jste se: ZABRÁNIL KAREL I. ÚTOKŮM BOČKAJOVCŮ NA MORAVU?

22. ledna 2026: Ano, Karel I. z Liechtensteina sehrál významnou roli při obraně Moravy. Letos v červnu si připomeneme 420. výročí těchto událostí.

 

Karel I. z Liechtensteina a obrana Moravy v roce 1606
 
Epizoda, která předznamenala vzestup jednoho z nejmocnějších rodů střední Evropy
 
Na počátku 17. století stála habsburská monarchie na vratkých základech. Války s Osmanskou říší, vnitřní náboženské napětí i povstání v Uhrách vyčerpávaly státní finance i autoritu panovníka. Právě v této nejisté době vystoupil na scénu muž, který dokázal spojit politickou obratnost, vojenskou rozhodnost a bezvýhradnou loajalitu ke dvoru – Karel I. z Liechtensteina. Jeho zářnou kariéru podpořila konverze na katolickou víru roku 1599, ale bez jeho inteligence, politických a diplomatických schopností, i velmi dobrého hospodaření, by sama o sobě k dosaženým úspěchům nestačila.
 
Roku 1606 byl Karel I. jednou z klíčových postav Moravy. Zastával hned několik významných funkcí, byl:
- moravským zemským hejtmanem,
- císařským generálem.
 
V letech 1601-1604 byl nejvyšším hofmistrem císaře Rudolfa II., ale po skandálu s vyzrazením císařových tajemství své milence Marii Manrieque z Pernštejna, musel odejít na Moravu. A zde se velmi osvědčil v roli zemského hejtmana. Pro císaře a habsburský dvůr představoval mimořádně cenného služebníka. Byl disciplinovaný, organizačně schopný a ochotný jednat rychle a tvrdě, pokud to situace vyžadovala. Právě tyto vlastnosti se naplno projevily v létě roku 1606.
 
Ve sbírkách Liechtensteinů ve Vaduzu se dochoval bojový prapor moravského zemského hejtmana Karla I. z roku 1606
 
Hrozba z Uher
Moravu tehdy ohrožovaly oddíly Bočkajovců, příslušníků povstaleckého vojska sedmihradského magnáta Štěpána Bočkaje. Tyto lehké, pohyblivé jednotky pronikaly z Uher na habsburské území, plenily vesnice a ohrožovaly města. Brno a jeho okolí se ocitly v přímém nebezpečí. Karel I. z Liechtensteina neváhal. Shromáždil zemskou hotovost a císařské oddíly a připravil je k obraně. V červnu 1606 došlo ke střetu v prostoru jižně či jihovýchodně od Brna – prameny se v přesném určení místa liší, v hodnocení výsledku však nikoli.
 
Nešlo o velkou bitvu, ale o bojový střet dvou armád. Karlem z Liechtensteina vedený oddíl moravské zemské hotovosti zvítězil, bočkajovské oddíly jízdy byly poraženy a zatlačeny zpět k uherské hranici. Díky tomu byla uchráněna Morava před dalším drancováním. Liechtenstein prokázal loajalitu Habsburkům a ukázal se jako schopný a rozhodný obránce Moravy. Nyní Habsburkové věděli, že na Karla z Liechtensteinu se budou moci spolehnout v každé krizi.
 
Právě taková služba byla v době vyčerpané monarchie k nezaplacení. Není proto náhodou, že krátce poté následoval rychlý jeho kariérní vzestup. Roku 1608 byl Karel povýšen do knížecího stavu, byl povolán zpět k císařskému dvoru do původního úřadu a stal se jednou z nejvlivnějších osobností císařského dvora. Karel I. tím učinil jeden z rozhodujících kroků ve své kariéře, která přinesla vzestup nejen jemu, ale i jeho sourozencům a dědicům. Další kroky budou následovat.
 

 

Nová kniha: ZÁMEK VELKÉ LOSINY

22. ledna 2026: Na konci loňského roku Národní památkový ústav České republiky vydal další díl své série publikací, které podrobněji seznamují s historií, architekturou a sbírkami hradů a zámků v jeho péči. Nejnovější publikace se věnuje jednomu ze skvostů moravské renesance - zámku Velké Losiny, autorů Markéty Martiníkové a Radka Ryšavého. 

První zmínka o Velkých Losinách (něm. Gross Ullersdorf) pochází z roku 1297. V průběhu 14. století pravděpodobně vznikla vodní tvrz, která stála v místech dnešního zámku. Renesanční podobu a stavební rozmach dali zámku páni ze Žerotína, za kterých zde v letech 1581-1856 vyrostla dvě rozlehlá křídla s arkádami. V 18. století Žerotínové nebyli dobrými hospodáři a proto panství se zámkem v srpnu 1802 museli z finančních důvodů prodat. Koupil je kníže Karel z Liechtensteina, z moravsko-krumlovské sekundogenitury rodu. 

Liechtensteinové neobývali starý renesanční zámek, dali pouze upravit nedaleký barokní zámek a jeho arkády v polovině 19. století zasklili. Proměny se dočkal i zámecký park, který byl přeměněn v přírodně krajinářský a byl rozšířen. Zámek sloužil jako oblíbené letní sídlo knížecí rodiny, k bydlení si klasicistně a empírově přestavěli východní křídlo barokního zámku. Za druhé světové války, po objevu renesančních sgrafit skrytých pod omítkou, kníže Alois Gonzaga z Liechtensteinu pozval na zámek německého restaurátora Alfréda Schneidera, který je zde pak po tři roky obnovoval. 
 
V roce 1945 byly zámek a panství Liechtensteinům zkonfiskovány. V 60. – 80. letech 20. století byl zámek několikrát opravován. Renesanční sgrafita byla opravena v posledních letech, stejně tak empírové křídlo Liechtensteinů. Knížecí apartmá díky tomu nedávno ožila svým původním leskem a noblesou a zvou k návštěvě.
 
 
Knihu "Zámek Velké Losiny" doporučujeme všem zájemcům o historii a sídla rodu Liechtensteinů. Zakoupit ji můžete na státním zámku Velké Losiny nebo na e-shopu NPÚ: https://www.npu.cz/cs/e-shop/130407-zamek-velke-losiny
 

Pozvánka na výstavu: DĚJINY EVROPSKÉHO TRHU S UMĚNÍM

20. ledna 2026: V posledních letech se stalo už tradicí, že Liechtenstein Museum ve Vídni zahajuje svou výstavní sezónu zvláštní výstavou, která je přístupná zdarma. V Zahradním paláci Liechtensteinů na Fürstengasse zájemci budou moci seznámit s historií evropského trhu s uměním. Umění je nejen součástí kultury lidské společnosti, ale také vášní pro sběratele a prostředkem pro uložení a zhodnocení peněz pro investory. Liechtensteinové k tomu mají co říct: vlastní jednu z největších soukromých sbírek umění na světě.

Kladete si otázly: Jak fungoval trh s uměním v minulosti? Kdo určoval ceny, trendy a vkus? A odkud pocházejí principy, které dodnes formují svět umění, sběratelství a obchodu?
 
Odpovědi na ně nabídne výjimečná mezinárodní výstava Obchod se skvosty – Dějiny evropského trhu s uměním, kterou od 30. ledna do 6. dubna 2026 hostí Zahradní palác Liechtenšteinů ve Vídni.
 
Výstava se vůbec poprvé zaměřuje na samotnou podstatu a dynamiku trhu s uměním – na vznik tržišť, prodejní strategie, tvorbu cen i roli obchodníků, sběratelů a institucí. Prostřednictvím jedinečných uměleckých děl představuje vývoj evropského obchodu s uměním od antiky a renesančních italských městských států, přes nizozemský zlatý věk, až po senzace a transatlantické prodeje 19. století.
 
Zvláštní pozornost je věnována městům a regionům, kde vznikaly zásadní inovace a nové obchodní modely, které ovlivnily podobu umění i jeho šíření napříč Evropou. Návštěvníci tak mohou objevit, že mnohé fenomény současného trhu s uměním mají kořeny staré stovky let.
 
Výstava představí mimořádné zápůjčky z předních světových sbírek, včetně děl Tiziana, Van Dycka, Moneta či Gustava Klimta, a zároveň klíčová díla ze Sbírek knížete z Liechtensteina od umělců, jako jsou Giambologna, Brueghel, Rembrandt nebo Canaletto. Výsledkem je nejen fascinující historický vhled, ale i skutečná pastva pro oči.
 
Současně si budete moci prohlédnout jednu z barokních perel Vídně - Liechtenstein Garden Palais a jeho park. V přízemí paláce každého zaujme nádherný zlatý kočár maršála a císařského vyslance v Paříži knížete Josefa Václava z Liechtensteinu.
 
📍 Liechtenstein Garden Palais, Fürstengasse 1, Vídeň
🗓 30. ledna – 6. dubna 2026
🕙 denně od 10.00 do 18.00
🎟 Vstup zdarma
 
 
 
Přijďte objevit skryté příběhy uměleckých děl – a světa, který je uváděl do oběhu.

 

Dobrotivá vévodkyně Marie Terezie Savojská

9. ledna 2026: V posledních 20 letech se Historickému spolku Liechtenstein podařilo znovu objevit a veřejnosti prezentovat, život a odkaz vévodkyně Marie Terezie Savojské (11. 5. 1694 -20. 2. 1772). Narodila se jako čtvrtá dcera a sedmé dítě v pořadí ze dvanácti potomků knížete Jana Adama I. z Liechtensteinu a kněžny Erdmundy z Dietrichsteinu.
 
Do širší paměti veřejnosti se zapsala více než většina šlechtičen doby baroka. A to nejen svým příběhem velké lásky i tragédie, ale především pak svým mecenášstvím, reformou školství a farní správy a sociální péčí, kterými značně předběhla svou dobu. Možná to byl částečně i důsledek jejího vdovství a ztráty jediného syna, ale důkazy o jejím nevšedně lidském a sociálním přístupu k lidem, máme ještě z doby, kdy byla svobodnou princeznou.
 
Výzkumu a popularizaci života a díla paní vévodkyně se po roce 2000 věnoval Ing. Pavel Juřík, který o ní publikoval několik článků a popsal její život ve svých knihách o rodu Liechtensteinů. V roce 2012 zorganizoval výstavu v Městském muzeu v Kostelci nad Černými lesy a zádušní mši za vévodkyni Marii Terezii Savojskou a její rodinu a rod Liechtensteinů, která se konala ve zdejším kostele svatých Andělů strážných, který dala vybudovat. Mše se zúčastnila J. J. Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein, velvyslankyně Lichtenštejnska v České republice a princ Constantin z Liechtensteinu. Mši svatou celebroval kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka.
 
 
Vévodkyně Marie Terezie Savojská s vdovským šátkem ve vlasech
 
Více informací o vévodkyni Marii Terezii Savojské naleznete ve Zpravodaji HSL č. 1/2022: https://www.hs-liechtenstein.cz/zpravodaj_hsl_1_2022.pdf nebo v knize "Liechtensteinové, Pevně a stále" Ing. Pavla Juříka: https://www.luxor.cz/v/1974115/liechtensteinove-knizeci-a-panovnicky-rod
 
Dnes víme o životě paní vévodkyně mnohem více, díky dochovaným dokumentům v českých a lichtenštejnských archivech. Jejímu životu a dílu se věnuje především PhDr. Vladimír Jakub Mrvík, historik Regionálního muzea Kolín. Koncem roku 2024 vydal ve Středočeském sborníku historickém (2/2024, ročník 50), zajímavý článek „CARITAS ET PIETAS – LICHTENŠTEJNSKÝ CHUDINSKÝ FOND V 18. STOLETÍ JAKO PŘÍKLAD POZNÁNÍ „DĚJIN ZDOLA“, ze kterého jsme pro naše čtenáře vytvořili výtah. 
 
Vévodkyně Marie Terezie Savojská, rozená princezna z Lichtenštejna, patří k nejvýraznějším ženským osobnostem raně novověkých českých zemí. Její význam nespočívá v dynastické politice či dvorském vlivu, ale v dlouhodobé, systematické a prakticky fungující sociální péči o poddané, zejména na panství Kostelec nad Černými lesy a v jeho okolí. V tomto ohledu výrazně zastínila i svého otce, knížete Jana Adama I. z Lichtenštejna, jehož charitativní projekty nejen převzala, ale dále rozvinula a modernizovala.
 
Od zbožnosti k instituci
Charitativní aktivity rodu Lichtenštejnů vyrůstaly z hluboce prožívané barokní zbožnosti. U Jana Adama I. se spojovala osobní víra s představou odpovědnosti bohatého aristokrata za „svěřené“ poddané. Jeho závěť z roku 1711, která nařizovala zřízení trvalých chudinských fondů na jednotlivých panstvích, položila pevný základ institucionalizované sociální péče. Tyto fondy měly „na věčné časy“ podporovat staré, nemocné, nemohoucí a jinak sociálně ohrožené osoby.
 
Teprve jeho dcera Marie Terezie Savojská však dala této myšlence novou dynamiku a konkrétní podobu. Zatímco otcův chudinský fond fungoval spíše jako finanční mechanismus, vévodkyně vybudovala propracovaný systém sociální pomoci, který kombinoval přímé dávky, ústavní péči i krizovou podporu při živelných pohromách.
 
Chudinský fond v praxi: „dějiny zdola“
Unikátní hodnotu má dochovaný soupis chudých z roku 1791, který umožňuje nahlédnout do každodenní reality venkovské chudoby. Na černokosteleckém panství bylo tehdy podporováno 517 dospělých osob, což při odhadovaném počtu 13 000 obyvatel představovalo významnou část populace. Převahu tvořili staří lidé (více než polovina), často kombinující vysoký věk s tělesným postižením. Další skupiny zahrnovaly invalidy v produktivním věku, chudé samoživitele, nemocné, mentálně postižené i sirotky.
 
Záznamy o jednotlivých osobách – často velmi plastické – ukazují, že nešlo o anonymní statistiku, ale o konkrétní lidské osudy: slepé starce, chromé ženy, oběti mrtvice, vdovy s dětmi či hluchoněmé od narození. Denní podpora ve výši několika krejcarů mohla působit zanedbatelně, avšak v součtu šlo o částky, které představovaly značnou zátěž pro vrchnostenskou pokladnu. Už jen za čtrnáct dní činily dávky přes 439 zlatých – sumu odpovídající ceně solidního domu.
 
Zajímavým rysem systému byla jeho místní zakotvenost: návrhy na podporu předkládali rychtáři, kteří znali situaci ve svých obcích. I přes určitou nepravidelnost ve výši přidělovaných částek se jednalo o funkční mechanismus, jenž reálně zmírňoval bídu.
 
Špitál v Kostelci: důstojné stáří
Jedním z nejviditelnějších počinů Marie Terezie Savojské bylo znovuzřízení a výrazné rozšíření špitálu v Kostelci nad Černými lesy. Z původního zařízení pro sedm osob vznikla moderní instituce pro čtyřiadvacet chovanců, umístěná v nové patrové budově s tehdy výjimečným technickým řešením – vytápěním teplým vzduchem.
 
Špitál poskytoval nejen střechu nad hlavou, ale i materiální zabezpečení na vysoké úrovni: pravidelné ošacení, obuv, prádlo i stravu. Pro chudého poddaného představovalo přijetí do špitálu vysněnou jistotu důstojného dožití. Kapacita zařízení sice nemohla pokrýt všechny potřebné, ale v kontextu doby šlo o mimořádně štědrý a promyšlený projekt.
 
Špitál u černokosteleckého zámku byl před rokem 1989 zachráněn před demolicí místními dobrovolníky
 
Druhý špitál vévodkyně savojská založila v nedalekých Kounicích.
 
Donationsfond: prevence sociálního kolapsu
Druhým klíčovým nástrojem vévodkyniny politiky byl tzv. Donationsfond, založený roku 1766. Formálně měl sloužit k pomoci při živelných pohromách, v praxi se však stal flexibilním nástrojem stabilizace venkovské ekonomiky. Nejčastěji z něj byly poskytovány příspěvky na nákup tažného dobytka – tedy na zachování výrobní schopnosti hospodářství.
 
Tento přístup ukazuje mimořádně pragmatické myšlení: pomoc nebyla zaměřena jen na zmírnění bídy, ale na prevenci jejího vzniku. Podpora zemědělské produkce byla zároveň v zájmu vrchnosti, což činí celý systém příkladem racionálního aristokratického paternalismu.
 
Aristokratický paternalismus bez iluzí
Činnost Marie Terezie Savojské nelze idealizovat ani chápat jako předstupeň moderního sociálního státu. Šlo o hierarchický model, v němž pomoc proudila shora dolů a poddaní zůstávali v závislém postavení. Přesto však její projekty představují výjimečný příklad funkční a dlouhodobé sociální politiky v předindustriální společnosti.
 
Vévodkyně navíc projevovala osobní zájem o spravedlnost na svých panstvích. Její výzva poddaným, aby se v případě bezpráví obraceli přímo na ni, svědčí o snaze omezit svévoli úředníků a posílit důvěru mezi vrchností a poddanými.
 
Závěr
Marie Terezie Savojská se zapsala do dějin českých zemí jako mimořádná mecenáška, organizátorka a ochránkyně sociálně slabých. Její dílo dokládá, že raně novověká šlechta nebyla nutně pouze vykořisťovatelskou elitou, ale mohla sehrát i pozitivní stabilizační roli. V kontextu „dějin zdola“ představuje její činnost cenný korektiv zjednodušených představ o barokní společnosti – a zároveň výjimečný příklad toho, jak osobnost jedné ženy dokázala ovlivnit životy stovek anonymních lidí.
 


Návštěvnost: 21 / 159402