Aktuality 2016

Josef Václav z Liechtensteinu - diplomat a otec rakouského dělostřelectva

V roce 2016 jsme si připomněli 320 let od narození významného diplomata a vojevůdce Josefa Václava knížete z Liechtensteinu. Příští rok si připomeneme 260. výročí od velké dělostřelecké reformy, řízené knížetem Josefem Václavem, která z císařského dělostřelectva učinila nejlepší „artilérii“ v Evropě.

Kolín 19. listopadu 2016: „Otec rakouské artilerie“ Josef Václav kníže Liechtenstein (9. 8. 1696 Praha – 10. 2. 1772 Vídeň) se narodil v Praze jako syn polního podmaršálka Philippa Erasma z Liechtensteinu (1664 – 1704), který padl v bitvě u Castelnuovo (11. 1. 1704). Po studiu na pražském Klementinu vstoupil v 16 letech do armády, ve které získal první zkušenosti. Již v letech 1716 - 1718 si vysloužil ostruhy ve válce s Turky. Své nadřízené na sebe upozornil statečností a taktickými schopnostmi. V roce 1725 naverboval vlastní dragounský pluk „Fürst von Liechtenstein“.

Za válečných tažení se seznámil s polním maršálem princem Evženem Savojským, který ho poté podporoval ve služebním postupu. Dne 27. listopadu 1733 byl princ Josef Václav povýšen na generála polního strážmistra a již 30. května 1734 do hodnosti polního podmaršála. Tato povýšení mu nepřinesl jeho urozený původ, ale jeho mimořádné schopnosti.

 

Josef Václav z Liechtensteinu na portrétu Hyacinte Rigauda z roku 1740 jako

císařský vyslanec ve Francii s řádem Zlatého rouna zavěšeném na stuze kolem krku

 

Císařským diplomatem

V roce 1735 se kníže Josef Václav z Liechtensteina vydal na dráhu císařského diplomata a jako vyslanec odjel do Berlína ke dvoru krále Friedricha Wilhelma I. (1688-1740). Zde se mu podařilo prosadit přijetí pragmatické sankce, ale současně si nemohl nevšimnout, že pruská armáda je sice malá, ale velmi dobře vyzbrojená a vycvičená. Varoval Vídeň před nebezpečím budoucího útoku z Pruska, ale císařský dvůr jeho varování nedbal.

Jeho nejvýznamnější diplomatická mise ale teprve přišla. V letech 1737 až 1741 byl císařským vyslancem na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. ve Versailles. Na svou roli se kníže velmi dobře připravil. Na své náklady dal vyrobit nádherný zlatý rokokový kočár, dílo mistra Nicolase Pineaua. Hlavní úkol kníže Josef Václav splnil – francouzský král Ludvík XV. schválil 8. listopadu 1738 pragmatickou sankci. Za tento diplomatický úspěch císař udělil svému vyslanci řád Zlatého rouna.

V roce 1741 se kníže vrátil k armádě, která sváděla boje s pruskou armádou (válka o rakouské dědictví – 1740 – 1748). O tři roky později mu Marie Terezie svěřila reformu rakouského dělostřelectva, které významně zaostávalo za pruským. Současně úspěšně velel armádě v severní Itálii – v roce 1745 byl povýšen na polního maršála, později i v Uhrách.

Kníže Josef Václav z Liechtensteinu s dělovou hlavní u nohou,

na památníku císařovny a královny Marie Terezie ve Vídni (v pozadí generálové Lacy, Hadik a Nádasdy)

 

Reforma dělostřelectva

Kníže Josef Václav z Liechtensteinu se 17. května 1742 zúčastnil bitvy s pruským vojskemv u Chotusic, nedaleko Ćáslavi. O bitvě a úloze pruského dělostřelectva v ní, napsal zprávu Marii Terezii. Současně jí navrhl provést modernizaci císařského dělostřelectva. Panovnice ho v roce 1744 pověřila provedením reformy dělostřelctva, do které se kníže energicky pustil. Vybudoval si tým odborníků, do kterého získal i přední dělostřelecké odborníky z Pruska, Německa, Švýcarska a Francie. S jejich pomocí otestoval na dělostřeleckém cvičišti u Týna nad Vltavou nové kanóny, munici a taktiku a sepsal předpis, který vydal v roce 1754 s tím, že v platnost vstoupil v roce 1757.

Vrchní velitel dělostřelectva vybudoval nové slévárny na výrobu kanónů na svých panstvích v Adamově u Brna a Ebergassingu u Vídně. V Českých Budějovicích umístil generální štáb dělostřelectva a v nedalekém Rudolfově založil první dělostřeleckou školu. Více než 2/3 dělostřelců pocházelo z českých zemí.

Modernizované dělostřelectvo nepříjemně překvapilo pruského krále Friedricha II. při za sedmileté války (1756 – 1763). V bitvě u Kolína 18. 6. 1757 se rakouské dělostřelectvo stalo jedním z faktorů vítězství maršála Leopolda hraběte Dauna. Proslavilo se i v dalších bitvách. Liechtensteinovo dělostřelectvo se stalo nejlepším v Evropě. Od něj se učilo nejen Prusko, ale i Francie a další státy.  

Mimořádně čestným úkolem pověřila knížete Josefa Václava císařovna Marie Terezie v roce 1760. Byl totiž jako její vyslanec pověřen přivézt do Vídně nevěstu pro následníka trůnu Marii Isabellu Bourbonsko-parmskou, první manželku budoucího císaře Josefa II. (1741-1790).

Kníže Josef Václav I. stál v čele rodu několikrát za svůj život. Nejprve v letech 1712 – 1718 jako dědic trůnu. Pak se vedení rodu vzdal kvůli své dvorské kariéře a podruhé stál v čele Liechtensteinů jako poručník nezletilého Jana Nepomuka Karla v letech 1732 – 1745. Nakonec se stal znovu vládnoucím knížetem od roku 1748 až do své smrti 10. února 1772. Protože kníže neměl mužské dědice, přešlo vedení rodu na jeho synovce Františka Josefa I. (1726-1781) z moravskokrumlovské sekundogenitury Liechtensteinů.

Zásluhy Josefa Václava knížete z Liechtensteinu o modernizaci rakouského dělostřelectva připomínají sochy na čestném místě ve vídeňském Arsenalu a na památníku Marie Terezie ve Vídni. O jeho životě promlouvá i tato báseň:

 

Můj hrdina, ten často zříval,

jak Evžen Turky bije,

a císařův pak prapor třímal

na pláních Lombardie.

U Rýna Francouz neměl šajn,

kdo je ten bohatýr:

však byl to Wenzel Liechtenstein,

statečný kanonýr!

 

V roce 2017 si připomeneme 260. výročí bitvy u Kolína a stejné výročí dokončení Liechtensteinovy reformy dělostřelectva. V bitvě u Kolína se o první vitězství císařské armády nad pruským vojskem zasloužilo i reformované dělostřelectvo. Postup nepřátelské pěchoty a jízdy brzdila jeho nečekaně přesná a hustá palba. Porážka Prusů zachránila územní integritu českých zemí, které by jinak byly rozděleny mezi Prusko, Bavorsko a Sasko a Marie Terezie by prabděpodobně už nikdy neměla dost sil tato území dobýt zpět. Bitva u Kolína proto patří mezi nejvýznamnější bitvy v historii českého státu a národa. 

Zlatý kočár císařského vyslance ve Francii knížete Josefa Václava z Liechtensteinu je dnes vystaven

ve vestibulu zahradního Lichtenštejnského paláce ve Vídni, ve kterém se nachází proslulá sbírka umění

 

University Liechtenstein slaví 55 let

Lichtenštejnská vláda i knížecí rodina dlouhodobě podporují kvalitní vzdělání, jako jeden z faktorů zajišťujících hospodářskou prosperitu a budoucnost země

Praha 11. listopadu 2016: Hospodářský zázrak Lichtenštejnska, který nastal v 50. letech 20. století, je založen na několika faktorech: vzdělaná pracovní síla, minimální byrokracie, nízké daně, stabilní politický systém, liberální zákonodárství. University Liechtenstein byla založena v roce 1961 z iniciativy státu a podnikatelského sektoru, s cílem zajistit Lichtenštejnskému knížectví dostatek vysokoškolsky vzdělaných odborníků a manažerů v hlavním hospodářském odvětví knížectví, kterým bylo a stále je strojírenství.

Původně se jednalo o večerní technickou školu "Abendtechnikum Vaduz". Financována byla ze státního rozpočtu a z příspěvků firem. Prvním oborem bylo strojírenství, ke kterým v roce 1963 přibyla architektura a stavitelství. V roce 1985 byla škola rozšířena o obor dalšího vzdělávání v technologiích a byla přejmenována na "Liechtensteinische Ingenieurschule (LIS)". V roce 1992 byla LIS uznána jako univerzita aplikovaných věd (University of Applied Sciences, Fachhochschule). Ve stejném roce byla otevřena katedra podnikových informačních systémů. V roce 1997 byla LIS změněna na nadaci, kterou financuje stát a komerční sektor.

Potřeby průmyslu si v roce 2002 vyžádaly otevření kateder strojního inženýrství a stavitelství. Postupně byly otevřeny i katedry řízení, finančních služeb a informačních systémů. V březnu 2002 byl univerzitní kampus přemístěn do svého nového objektu v renovovaných prostorách bývalého textilní továrny ve Vaduzu.

V roce 2003 začalo fungovat Centrum pro malé a střední podniky (KMU Zentrum), jako výzkumný ústav spojený s univerzitou. O rok později bylo založeno Economic Research Centre (KOFL - Konjunkturforschungsstelle Liechtenstein). V únoru roku 2005 byla univerzita aplikovaných věd (Fachhochschule) přeměněna na univerzitu - Hochschule Liechtenstein.

V červenci 2008 vláda Lichtenštejnského knížectví udělila Hochschule Liechtenstein právo nabízet doktorské studijní programy. University Liechtenstein si i přes relativně krátkou dobu své existence vydobyla značný kredit a dnes na ní studují především zahraniční studenti. Mezi nimi je již i několik desítek studentů z České republiky. Celkově Lichtenštejnské školství je hodnoceno jako nejlepší v Evropě (např. 1. místo v testech PISA). Více informací o University Liechtenstein naleznete na: http://www.uni.li

 

Opava se představila na konci října ve Vaduzu

Opava 2. 11. 2016: Slezské město Opava se prezentovalo ve dnech 21. – 23. 10. 2016 ve Vaduzu výstavou „Opava – bílá perla Slezska“. Celá víkendová prezentační akce byla spolupořádána městem Vaduz, na přípravách se podíleli rovněž Liechtenstein Marketing a společnost creaKult Huppmann, která organizaci opavské výstavy za lichtenštejnskou stranu koordinovala.

Slavnostní vernisáž výstavy proběhla v pátek 21. října v 18.00 hod. na radnici ve Vaduzu, pro výstavu byl vyhrazen Rathaussaal, který lemují mj. obrazy lichtenštejnských knížat. Svou návštěvou vernisáž poctila Její Královská Výsost dědičná princezna Sophie. Z dalších významných hostů je třeba vyzdvihnout mj. pana starostu Ewalda Ospelta, který svým projevem vernisáž zahájil. Součástí pátečního programu bylo představení Opavy zúčastněným hostům, prezentaci na toto téma si připravil tajemník Magistrátu města Opavy JUDr. Tomáš Elis. V závěru krátkého slavnostního programu došlo také na prohlídku výstavy a ochutnávku regionálních opavských produktů.

Sobota a neděle pak byla věnována veřejnosti, tedy i občané Lichtenštejnska měli možnost si výstavu prohlédnout. I díky výborné propagaci výstavy ze strany Leichtenstein Marketing nás počet návštěvníků mile překvapil. Návštěvníci měli možnost si výstavu prohlédnout nebo si nechat o výstavě vyprávět opavskými organizátory. I během soboty i neděle byla možnost ochutnat opavské regionální produkty, zároveň se ale hosté mohli vyfotit v tzv. fotokoutcích. První zobrazoval nejvýznamnější opavské památky, druhý pak budovu bývalého opavského lichtenštejnského zámku, který byl na konci 19. století zbořen.

Opavu a Lichtenštejny pojí společná historie. Karel I. z Lichtenštejna získal opavské knížectví lénem dne 28. prosince 1613 jako své vévodství, o osm let později pak získal lénem také nedaleké vévodství krnovské. Obě tato bývalá slezská knížectví tak mají tu čest se dodnes nacházet ve státním znaku Lichtenštejnska. Tím začalo několik staletí společné historie, která byla násilně přerušena až druhou světovou válkou a následnou čtyřicetiletou komunistickou diktaturou v tehdejším Československu. Doba to byla pro Opavu velmi významná a udělala z Opavy jedno z nejdůležitějších českých měst tehdejší doby.

Knížete Karla I. v Opavě připomíná už jen barokní epitaf v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Zato jeho syn Karel Eusebius nechal do dnešní podoby barokně přestavět opavský kostel sv. Vojtěcha, který je dodnes dominantou opavského Dolního náměstí. Nelze také opomenout lichtenštejnského knížete Jana II. Dobrotivého, který byl jedním z velikých donátorů opavského Slezského zemského muzea a významně se zasloužil o jeho rozvoj. Poskytl pozemek na stavbu muzea, které se dnes rozkládá na místě, kde kdysi stával opavský lichtenštejnský zámek. A byl to on, kdo po dlouhá desetiletí významně přispíval do sbírek tohoto muzea a stal se tak jedním z jeho největších mecenášů.

Opavsko-lichtenštejnské vztahy mají nejen svou dávnou, ale i moderní historii. S obnovením diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem v roce 2009 došlo také k obnovení opavsko-lichtenštejnských vztahů. V květnu 2012 Opavu poprvé navštívila Její Jasnost Maria-Pia Kothbauer, velvyslankyně Lichtenštejnského knížectví pro Rakousko a Českou republiku. V roce 2014 pak město Opava připravilo ve spolupráci s Historickým spolkem Liechtenstein v rámci festivalu Bezručova Opava v kostele sv. Václava v Opavě výstavu připomínající 400 let od příchodu Lichtenštejnů na Opavsko. V květnu 2015 poctil Opavu svou návštěvou vládnoucí kníže Hans Adam II. 

 

 

Druhou nejprůmyslovější zemí v Evropě je Lichtenštejnsko

Praha 31. října 2016: Podle zprávy Českého statistického úřadu z 24. října t. r. je Česká republika zemí s největším podílem průmyslu na tvorbě hrubého domácího produktu mezi členskými státy Evropské unie. V roce 2012 se průmyslo podílel na HDP 47,3 procenty, zatímco např. v Německu to bylo 40,2 procenta. Tento podíl se v čase příliš nemění. V průmyslu pracuje 28 % pracovních sil, více než polovina průmyslové produkce jde na export. Celý článek naleznete zde: http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/cesko-je-nejprumyslovejsi-zemi-eu-projdete-si-novy-zebricek/r~04502e66554e11e5a80c0025900fea04/

V rámci evropského kontinentu je druhou zemí s nejvyšším podílem průmyslu na tvorbě HDP Lichtenštejnsko. V roce 2014 tento podíl činil 42,8 procenta. V průmyslu pracuje více než 38 procent pracovníků! Více než 99 procent průmyslové výroby je určeno na export. Několik set průmyslových firem v Lichtenštejnském knížectví se zaměřuje pouze na výrobky s vysokou přidanou hodnotou, což je dáno rozlohou země a zdejší vysoce kvalifikovanou pracovní silou. Všichni výrobci musí být schopni konkurovat na světovém trhu, protože domácí trh je velmi malý. Mezi nejznámnější lichtenštejnské průmyslové firmy patří např. HILTI, Hoval , Oerlikon Balzer, Swarovski, IvoclarVivadent nebo Thyssen KruppPresta. Sektor služeb se na HDP podílí 29 procenty a peněžní služby 24 procenty (8,8 procenta zaměstnanců).

Lichtenštejnsko poskytuje vynikající podmínky pro investory:

- stabilní politický systém

- přímý vstup na trh EU/EEA a Švýcarska

- stabilní sociální, právní a ekonomické prostředí

- liberální obchodní zákonodárství

- nízké daně a jednoduchý daňový systém

- podpora výzkumu a vývoje

- velká diverzifikace

- AAA rating země, žádné státní ani obecní zadlužení

- švýcarský frank jako zákonné platidlo

- výborná infrastruktura

- kvalifikovaná pracovní síla.

Podrobné informace o Business Location Liechtenstein naleznete zde: http://www.liechtenstein.li/en/economy/facts-and-figures/

Více než povolovina zaměstnanců lichtenštejnských firem dojíždí za prací za zahraničí. Pro úspěch sektoru průmyslu i služeb je důležitá spolupráce vzdělávacího systému se zaměstnavateli. Zvláště důležité to je v oblasti učňovského a odborného středního školství. Zde (a v sousedním Švýcarsku nebo Rakousku) je jeden z možných vzorů pro české střední školství.  

 

Nová kniha o lichtenštejnském panství na Černokostelecku

Praha, 2. října 2016: Filozofická knihovna Ostravské univerzity vydala v edici Documenta Liechtensteiniana Series Nova knihu historika Mgr. Vladimíra Jakuba Mrvíka, který pracuje v Regionálním muzeu v Kolíně. Publikace "Zahrada květná a melounice, Obraz českého venkova v raném novověku na příkaldu středočeských lichtenštejnských panství" je strukturní analýzou demografických, sociálně hospodářských poměrů raně novověkých Čech po roce 1648. Na základě analýzy jednoho z obsahově nejvýznamnějších a výtvarně nejkrásnějších urbářů, tzv. zlaté knihy černokostelecké (1672-1677), analyzuje poměry a každodenní život na rozsáhlém panství Liechtensteinů ve středních Čechách. Kniha má 456 stran.

Záslužné dílo navazuje na autorovu monografii "Dějiny černokosteleckých domů" z roku 2011, která podrobně popisuje historii a stavební vývoj všech domů ve městě Kostelec nad černými lesy. Knihu Zahrada květná a melounice je možné objednat v internetovém obchodu Ostravské univerzity - zde: http://knihkupectvi.osu.cz/zahrada_kvetna_a_melounice-id2289-sk9002.html

 

Nadace knížete z Lichtenštejna podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR

Nadace knížecího rodu Liechtensteinů oznámila, že podala dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v němž požaduje zrušení rozsudku o konfiskaci svého majetku ve středních Čechách. Dovolání je reakcí na žalobu, kterou v roce 2014 podal proti Nadaci stát, a především na rozsudek Okresního soudu pro Prahu-východ ve prospěch státu z listopadu 2015, který po odvolání Nadace potvrdil 18. května 2016 Krajský soud v Praze.

Praha 13. září 2016: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v žalobě tvrdí, že 600 hektarů lesa, které jsou v současné době zapsány na jméno Nadace knížete z Lichtenštejna, jakožto dědice zesnulého knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna, by mělo být konfiskováno státem, protože František Josef se údajně přihlásil k německé národnosti. Liechtensteinové byli občany neutrálního Lichtenštejnského knížectví, jehož neutralitu uznaly všechny soupeřící státy. Jejich národnost byla lichtenštejnská, nebyli občany ČSR. Kníže František Josef II. byl navíc hlavou státu uznaného v roce 1938 Československou republikou a dalšími státy a vztahovala se na něj proto mezinárodně-právní ochrana.

Nadace knížete z Lichtenštejna ve své obhajobě předložila důkaz o právoplatném zapsání pozemků na své jméno v českém katastru nemovitostí. Nadace dále doložila, že František Josef jako budoucí panovník nezávislého státu se nikdy nepřihlásil k německé národnosti, a proto na něj byly Benešovy dekrety uplatněny v rozporu se zákonem. Tento postoj rodina Lichtenštejnů zastávala před československými soudy až do zamítnutí případu Nejvyšším správním soudem v době komunistické totality v roce 1951.

V listopadu 2015 Okresní soud pro Prahu-východ rozhodl, že Nadace knížete z Lichtenštejna skutečně je právoplatným dědicem knížete Františka Josefa z Lichtenštejna, připustil, že kníže byl občanem Lichtenštejnska, ale veškeré důkazy týkající se nezákonnosti uplatnění Benešových dekretů na tento případ považoval za „irelevantní“. Rozsudkem zrušil stávající zápis v katastru nemovitostí ve prospěch Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a dále uvedl, že i kdyby byla konfiskace protiprávní, české restituční zákony pouze „zmírňují“ křivdy spáchané po roce 1948.

Nadace knížete z Lichtenštejna tvrdí, že nevznesla žádný restituční ani jiný nárok, který by mohl být předmětem restitučního zákona. Rovněž se domnívá, že konfiskace majetku a nepřipuštění důkazu o její protiprávnosti v podstatě znamenají odepření práva na spravedlivý proces a pokračování křivdy, kterou rodu způsobil komunistický soud v roce 1951. Nadace prohlásila, prostřednictvím svého výkonného ředitele prince Constantina z Liechtensteinu, že pokud nedosáhne spravedlnosti u českých soudů, obrátí se na mezinárodní soudy.

Celý text tiskové zprávy Nadace knížete Lichtenštejna ze 13. září 2016 naleznete zde: 

http://www.stance.cz/nadace-knizete-z-lichtenstejna-podava-dovolani-k-nejvyssimu-soudu-ceske-republiky-ve-veci-obhajoby-sveho-majetku-proti-konfiskaci-statem-10168/

Interview v Radio ZET z 15. 9. 2016 je k přehrání zde: https://soundcloud.com/user-969556881/radio-zet-spor-o-majetek-lichtenstejnu

 

Knížecí LGT Bank slaví 20 let svého jména

Před 20 lety v roce 1996 se v bankovním světě objevilo nové jméno - LGT Bank, které se od té doby stalo synonymem pro prvotřídní privátní bankovnictví. Historie LGT Bank je ale mnohem delší.

Praha: 10. září 2016: Historie lichtenštejnského bankovnictví sahá do poloviny 19. století. Teprve druhý peněžní ústav vznikl v roce 1920 – Bank in Liechtenstein. Špatnými investicemi se tato banka zanedlouho dostala do problémů. Z finančních nesnází jí pomohla knížecí rodina Liechtensteinů, která v roce 1930 koupila majoritní podíl akcií v bance a poskytla jí potřebný kapitál.

V roce 1970 se Bank in Liechtenstein stala součástí Nadace knížete z Lichtenštejna, kterou založil dnešní vládnoucí kníže Hans-Adam II., ke konsolidaci a moderní správě majetku rodu Liechtensteinů. Tehdejší dědičný princ provedl zásadní změnu strategie banky a do jejího vedení jmenoval tuzemské i zahraniční manažery, kteří ji byli schopni realizovat. Banka se změnila z lokálního peněžního ústavu v mezinárodní banku. Doplňme, že princ Hans-Adam vystudoval ekonomii na Univerzitě v St. Gallen a jeho diplomová práce zde byla první, která se zabývala využitím počítačů v bankovnictví.

O dvanáct let pouzději v roce 1982 banka založila svou první pobočku v zahraničí – v Londýně. V roce 1983 otevřela pobočku v Curychu a postupně i v dalších finančních centrech. Své současné jméno LGT Bank získala právě před 20 lety v roce 1996. Od té doby používá slogan "Invest Like a Prince" (investujte jako kníže).    

LGT Bank se zaměřuje na služby pro privátní klientelu (Private Banking, Wealth Management) a finanční investory. Díky knížecím sbírkám umění je schopna nabídnout i poradenství při investicích do umění. Banka je konzervativní, ale současně i inovativní, což přináší nadprůměrné zhodnocení peněz klientů, při jejich vysoké bezpečnosti. To potvrzuje řada mezinárodních cen, ale také hodnocení ratingových společností Moody´s a Standard and Poors z roku 2015, na základě kterých LGT Bank zařadil magazín Global Finance mezi 50 nejbezpečnějších bank na světě.

V roce 2015 dosáhla aktiva banky částky 34,2 mld. švýcarských franků, celkový objem peněz v její správě dosáhl 132,3 mld. franků. LGT Bank dosáhla vloni čistého zisku 211 milionů franků. LGT Bank měla 2.212 zaměstnanců, kteří pracovali ve 22 pobočkách ve 13 zemích (např. Švýcarsko, Rakousko, Velká Británie, USA, Hong Kong, Čína, Japonsko). Banka má špičkový rating Aa2/A+. LGT Bank patří dodnes knížecí rodině Liechtensteinů a je největším peněžním ústavem v Lichtenštejnsku. Více informací naleznete zde: http://www.lgt.com . 

Liechtensteinové mají zkušenosti z bankovnictvím již od 17. století. V roce 1698 byl kníže Jan Adam I. (1662-1712) pověřen císařem provést reorganizaci správy státního dluhu. V letech 1703-1706 byl prezidentem první státní banky v habsburských zemích Banco del Giro. Kníže Jan II. Dobrotivý (1840-1929) byl po roce 1918 jedním z akcionářů Anglo-Československé banky.

Logo LGT Bank Private Banking

 

Centrála LGT Bank je ve Vaduzu (vpravo nahoře hrad Vaduz)

 

V reklamě LGT Bank jsou využívány grafické motivy z knížecích uměleckých sbírek

 

Společnost HILTI oslavila 75. výročí svého vzniku

Globální leader v sektoru technologií pro stavebnictví Hilti začala svou historii před 75 lety. Z původně malé firmy se stala společnost zaměstnávající 20.000 pracovníků ve 130 zemích světa.

Praha 9. září 2016: Společnost HILTI zahájila svou činnost v garáži strojního inženýra Martina Hilti v roce 1941, v městě Schaan v Lichtenštejnském knížectví. Inženýr Hilti vyráběl součástky pro textilní a automobilový průmysl a po konci 2. světové války se rozhodl investovat do technologií určených pro stavebnictví. Desítky tisíc domů v Evropě bylo poškozeno nebo zničeno a stavební technika byla potřeba.

Inženýr Martin Hilti vsadil mimo jiné na pneumatická nastřelovací kladiva, která používala americká armáda při opravě válečných lodí. S malou úpravou se dala použít i pro stavebnictví. Hilti vsadil na kvalitu a dlouhou životnost svých výrobků a díky tomu se jeho firmě dařilo expandovat. Od vrtaček, pneumatických nastřelovacích kladiv nebo zbíječek, se sortiment HILTI rozšířil o razící štíty, speciální zemnící kotvy pro nejnáročnější použití (včetně stavby jaderných elektráren) a mnohé další technologie a zařízení.

V roce 1962 mělo HILTI pobočky ve 30 zemích. Do roku 2016 se počet zemí zvýšil na více než 130 a počet zaměstnanců překročil 20.000. HILTI je dodnes rodinným podnikem. V roce 2015 HILTI A Technology Company dosáhla obratu 4,384 miliardy švýcarských franků, při čistém zisku 410 milionů franků. 

Zakladatel společnosti Martin Hilti nezapomněl na společenskou odpovědnost. V roce 1996 založil nadaci The Hilti Foundation, která se zaměřuje na podporu kultury, školství, rozvoj občanské společnosti, pomoc při přírodních neštěstích apod. V roce 2015 nadace vydala na své projekty více než 13 milionů švýcarských franků. V Lichtenštejnsku byla díky této nadaci vybudována nová část Kunstmuseum Liechtenstein ve Vaduzu – White Cube.   

 

 

  

Centrála a hlavní výrobní závod společnosti HILTI se nachází v lichtenštejnském městě Schaan v alpském údolí nedaleko Rýna

 

Společná česko-lichtenštejnská poštovní známka

Praha, 19. srpna 2016: Dne 7. září 2016 vydají Česká pošta s. p. a Liechtensteinische Post AG společnou poštovní známku v hodnotě 27 Kč a 1,50 švýcarského franku. Tento unikátní projekt demonstruje k jak významnému pokroku ve vzájemných vztazích České republiky a Lichtenštejnského knížectví došlo od září 2009, kdy byly po 64 letech obnoveny diplomatické styky mezi oběma státy. Poštovní známky v české i lichtenštejnské verzi tiskne Poštovní tiskárna cenin v Praze.

Tématem společné poštovní známky je obraz Gerita Dou (1613-1675) "Mladá dáma na balkóně" (pol. 17. století, Holandsko), který v druhé polovině 19. století daroval kníže Jan II. z Liechtensteina, zvaný pro své mimořádné mecenášství "Dobrotivý", Společnosti vlasteneckých přátel umění (vznikla v roce 1796), předchůdkyni dnešní Národní galerie v Praze. Kníže Jan II. věnoval velkou část příjmů své rodiny na veřejné projekty, jako byly stavby škol, nemocnic, silnic, historický a lékařský výzkum apod. Patřil mezi největší evropské mecenáše své doby. Díky jeho štědrosti se rozrostly umělecké sbírky muzeí a galerií ve Vídni, Opavě, Brně nebo Praze o cenná umělecká díla, která jim daroval ze svých sbírek nebo která podle jejich zadání zakoupil a veřejným institucím daroval. Společná poštovní známka vychází v několika provedeních (známka, aršík ad.). 

Společná poštovní známka České republiky a Lichtenštejnského knížectví na dopisnici s razítky prvního dne vydání

 

210. výročí suverenity Lichtenštejnska

Lichtenštejsko patří k nejstarším nepřetržitě existujícím moderním státům

Praha 21. července: Porážka Rakouska a Ruska v Bitvě tří císařů 5. 12. 1805 u Slavkova, vedla mimo jiné k velkým změnám politické mapy Evropy. Napoleon vytvořil ze členů říše na jihozápadě Německa Rýnský spolek, jehož se Francie stala protektorem.

Přestože bylo Lichtenštejnsko malé a nevýznamné, Napoleon si zřejmě chtěl naklonit jeho vládce, kterým byl přední císařský vojevůdce a diplomat polní podmaršálek kníže Jan I. z Liechtensteinu. Knížectví proto bylo přizváno k jednáním o založení Rýnského spolku (viz podrobněji Archiv aktualit, 24. června 2015). Dne 12. července 1806 byla v Paříži podepsána Ústava Rýnského spolku a od tohoto data je Lichtenštejnsko považováno za plně svrchovaný stát. Rýnský spolek zanikl na podzim roku 1816, po bitvě u Lipska, ve které byl císař Napoleon poražen a následně byl nucen abdikovat a byl internován na ostrově Elba.

Za nejdéle nepřetržitě existující stát je považována Anglie (1066), z dalších zemí uveďme např. Francii (843), Turecko (1243), Španělsko (1479), Švédsko (1523) nebo USA (1776). Historie současného trvání státu je např. u Belgie počítána od roku 1830, Německa 1871, České republiky a Rakouska 1918 apod.

V historii Lichtenštejnska můžeme  vidět tři etapy mezinárodních vztahů knížectví:

1.       1806 – 60. léta 19. století – aktivní vystupování na mezinárodní scéně

2.       1866 - 1950 – orientace na spolupráci se sousedními státy (Rakousko, Švýcarsko)

3.       Od 1950 – aktivní zapojení do mezinárodních vztahů (např. od 1990 člen OSN). 

 

Státní znak Lichtenštejnského knížectví a erb knížat z Liechtensteinu

 

Mezinárodní konference "Architekt, vynálezce a podnikatel Josef Hardtmuth ve službách Liechtensteinů"

Praha 11. července 2016: Národní technické muzeum v Praze pořádá ve dnech 15. - 16. září 2016 mezinárodní konferenci při příležitosti 200. výročí úmrtí geniálního architekta, vynálezce a podnikatele Josefa Hardtmutha. Konferece se bude konat v Multifunkčním centru v Lednici (bývalé barokní stáje). 

 

Program konference je rozdělen do čtyř bloků:

- Josef Hardtmuth: Architekt

- Josef Hardtmuth: Vynálezce

- Josef Hardtmuth: Podnikatel

- Liechtensteinové.

Zájemci o účast na této unikátní konferenci, věnující se několika fenoménům - Lednicko-valtický areál a Kooh-i-noor, nalzenou podrobnější informace v přloženém dokumentu. http://hsliechtenstein.websnadno.cz/konference_josef_hardtmuth_3.jpg

Další informace o Josefu Hardtmuthovi naleznete na těchto internetových stránkách u data 19. května 2016. 

 

Prezentace časopisu Země světa - Lichtenštejnsko na zámku Lednice

Lednice 6. června 2016: Rytířský sál zámku Lednice se stal svědkem prezentace časopisu Země světa číslo 6/2016 zaměřeného na Liechtenštejnsko. Představení časopisu se konalo za účasti J. J. Marie-Pii Kothbauer princezny Liechtenstein, prince Wolfganga Liechtensteina, náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Marka Šlapala, tajemníka statutárního města Opavy Tomáše Elise, starostů měst Moravský Krumlov a Valtice (Tomáš Třetina a Pavel Trojan), šéfredaktorky časopisu Země světa Milušky Žákové, předsedy Historického spolku Liechtenstein Pavla Juříka a dalších hostů.

 

 

Společná fotografie na konci prezentace časopisu Země světa na zámku v Lednici (Foto: Pavel Šust)

Na 72 stranách časopisu Země světa - Lichtenštejnsko čtenáři naleznou 13 článků, které je poutavě provedou historií, památkami a muzei, přírodou, vincemi, průmyslem a bankovnictví "alpského tygra". Časopis dnes poskytuje nejkomplexnější pohled na Lichtenštejnské knížectví. Články ilustrují unikátní fotografie jejich autorů nebo ze sbírek knížat z Liechtesteinu. Vydání časopisu podpořila vládní agentura Liechtenstein Marketing, Jihomoravský kraj, statutární město Opava a město Moravský Krumlov (v  roce 1633 bylo na čas přejmenováno na "Liechtenstein" a bylo sídlením městem stejnojmenného titulárního říšského knížectví - vzniklo o téměř 100 let dříve, než dnešní Lichtenštejnsko).

Před prezentací časopisu pozval Marek Šlapal náměstkem hejtmana Jihomoravského kraje lichtenštejnskou velvyslankyni Marii-Piu Kothbauer princeznu Liechtenstein na oběd v Tyrkysovém salonku lednického zámku. Při obědě dojednali spolupráci gymnázií v Brně a Vaduzu - viz: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=306830&TypeID=2

foto JMK    foto JMK

Její Jasnost Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein na setkání s náměstkem hejtmana

Jihomoravského kraje Markem Šlapalem na zámku Lednice, před prezentací časopisu Země světa (Foto: Jihomoravský kraj)

 

Vychází časopis Země světa - Lichtenštejnsko

Praha 1. června 2016: Dne 7. června vychází časopis Země světa - Lichtenštejnsko (72 stran). Poprvé se tak čeští čtenáři budou moci podrobněji seznámit s touto velmi zajímavou zemí. Česká republika a Lichtenštejnsko si  jsou mnohem bližší, než by se zdálo. Spojuje je knížecí rod Liechtensteinů, který vstoupil na Moravu již roku 1249 a v českých zemích zanechal ohromný kulturní odkaz. Z rodu Liechtensteinů také pocházela dlouhá řada významných a úspěšných politiků, diplomatů, vojevůdců, hospodářů a mecenášů.

Časopis Země světa - Lichtenštejnsko přináší podrobnější informace o historii, kultuře, hospodářství, památkách a přírodních zajímavostech "alpského knížectví". Víte, že v Lichtenštejnsku není jeden hrad, ale čtyři? Že se zdejší průmysl významně zasloužil o americký měsíční program Apollo? Víte komu vděčíme za vynález elektrického šroubováku nebo příklepové vrtačky nebo ve které zemi se průmysl podílí na HDP nejvíce na světě nebo která země v Evropě má nejlepší školství? Pokud ne, je časopis Země světa č. 6/2016 správným zdojem informací i pro vás. Více informací naleznete zde: http://www.zemesveta.cz/archiv/lichtenstejnsko

 

200. let od úmrtí Josefa Hardtmutha, geniálního architekta Liechtensteinů, vynálezce a podnikatele

Praha, 19. května 2016: Josef Hardtmuth (pokřtěn 13. února 1758, Asparn an der Zaya, Dolní Rakousy - 23. května 1816, Vídeň) se narodil v rodině truhlářského mistra Antona Hartmutha a Theresie, rozené Meißl, v dolnorakouském Asparmu.  Už v raném dětství projevil sklony k umění, jako dítě pomáhal v otcově dílně a stále něco kreslil a navrhoval nábytek. Ve třinácti letech byl na 3 roky poslán do učení ke svému strýci staviteli Meißlovi, který měl v Poysdorfu stavitelskou provozovnu a prováděl stavby na panství knížete Aloise I. z Liechtensteinu. Strýc vycítil Josefův talent a v mnohém jeho znalostí využíval, čímž také podporoval jeho odborný růst. Po večerech se Josef učil a zdokonaloval v kreslení i v teorii.

Josef Hardtmuth

Stavitel Meißl získal větší zakázky ve Vídni a přemístil sídlo firmy do Vídně a Josefa Hardtmutha vzal do firmy jako společníka. Navzdory svému sobectví stavitel uznal, že Josef příliš oceněný není, když ještě pracuje s kladivem a fankou. Díky neúnavné práci zvláště v kreslení a nabývání znalostí i z jiných oborů byl pověřován složitými úkoly.

Tehdejší vládnoucí kníže Alois I. z Liechtensteina si nechal od zedníků z Poysdorfu či Asparnu postavit nový palác na Herrenstraße ve Vídni (v 1913 zbořen). Průčelí paláce navrhoval Josef Hardtmuth sám, stejně jako vnitřní a vnější uspořádání paláce a jeho zařízení do všech detailů. Když Franz Meißl zemřel, kníže povolal Josefa Hardtmutha jako knížecího stavitele, přetsože byl varován, že má hrubší a vznětlivé vystupování. Dne 6. ledna 1793 uzavřel sňatek s dcerou Josefa Kieslera a Elisabeth Markl (1762-1828). 

Minaret v parku zámku Lednice

Jeho dílem jsou kromě toho – portál zámeckého parku v Rossau u Vídně (1793), kostel v České Třebové (1794) a tři školy v jejím okolí, děkanství v Rudolticích u Lanškrouna, přestavěl zámek Koloděje (1803), zbudoval zámek v Adamově a nejstarší Horní můstek nad propastí Macochou v Moravském krasu, přebudoval Nové zámky u Olomouce spolu s drobnými architekturami v blízkém okolí a mnoho dalších.

Josef Hardtmuth byl i úspěšným vynálezcem. Objevil nový způsob sušení sladu a nově zkonstruoval pec na pálení cihel, zhotovil umělý kámen a umělou pemzu. Jeho nejznámějším objevem je však bezesporu moderní tužka. Nezávisle na soudobém pařížském mechanikovi N. J. Contém se mu podařilo smísením rozemletého grafitu a hlíny vyrobit tuhy různého stupně tvrdosti a zasadit je do dřevěného pouzdra.

Roku 1790 založil tužkárnu ve Vídni, roku 1848 byla výroba přenesena do Českých Budějovic a stala se základem rozvětvení firmy KOH-I-NOOR L. C. Hardtmuth. Kvalitu nového psacího prostředku vyjádřila firemní značka, jež je anglickým přepisem perského slova Kóhe-núr (Hora světla) - stejný název nese i vzácný indický diamant, který je od roku 1839 součástí britského královského pokladu.

 

Hlavní stavby a dílo Josefa Hardtmutha:

1790                 - založení tužkárny ve Vídni Kooh-i-noor

1793                 - portál Liechtensteinského paláce ve Vídni-Rossau

1794                 - kostel v České Třebové

1798                 - Obelisk postavený u Lednice na památku uzavření míru v Campo Formio

1798-1802       - Minaret v Lednici

1801-1808       - Janův hrad (Janohrad) u Lednice

1801                 - kostel v České Třebové

1802                 - Belveder, sloužil jako součást bažantnice s voliérami

1802                 - kostel Sv. Mikuláše Dolní Libchavy - dnes Libchavy

1803                 - přestavba zámku Koloděje u Prahy

1804-1809       - kostel v Rudolticích

1805                 - Římský akvadukt u lednického zámku

1806-1809       - lovecký zámeček v Adamově

1809-1810       - Nový dvůr – zemědělský statek pro chov ovcí

1810-1812       - Pohansko – empírový zámeček

1810-1812       - Dianin chrám (Rendez-vous) u Valtic

1810-1812       - Kolonáda na Rajstně u Valtic

1810-1812       - Lovecký zámeček u Břeclavi

1848                 - přenesení tužkárny Kooh-o-noor z Vídně do Českých Budějovic

 

Životu a dílu Josefa Hardtmutha bude v říjnu t. r. věnována mezinárodní vědecká konference, kterou připravuje Národní technické muzeum v Praze.

 

 

Soud opět rozhodl, že lesy na Říčansku Liechtensteinům nepatří

Praha, 18. května 2016: Odvolací Městský soud v Praze rozhodl, že Nadace knížete z Lichtenštejna musí vydat státu cca 600 hektarů pozemků ve středních Čechách, které byly v roce 2014 zapsány do katastru nemovitostí jako dědictví po zemřelém knížeti Františku Josefu II. "Znárodnění podle Benešových dekretů bylo zákonným právním aktem, který nelze posuzovat z hlediska navazujících právních vad." konstatovala soudkyně Kateřina Švecová.

V prvoinstančním rozsudku soud uznal, že se rodu Liechtensteinů stala křivda, ale: "Stát vyjevil vůli zmírńovat jen některé křivdy, dal najevo, že nebude napravovat ty před rokem 1948." uvedla v rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ soudkyně Klára Obrtlíková (11. 11. 2015). Knížecí nadace tvrdí, že Benešovy dekrety se na občany neutráního Lichtenštejnska vůbec nevztahovaly.

 

Pocta velkému císaři a králi Karlu IV., i Liechtensteinové jsou vzdálenými příbuznými Lucemburků

Praha, 15. května 2016:  V sobotu 14. května 2016 si Česká republika připoměla 700. výročí narození římského císaře, krále českého, lombardského a burgundského, markraběte moravského a hraběte lucemburského Karla IV. (14. 5. 1316, Praha - 29. 11. 1378, Praha). K připomenutí života, díla a odkazu tohoto velkého evropského panovníka je uspořádána řada výstav a dalších akcí.

Nejvýznamnější z nich byla mše svatá v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, po které následovalo otevření výstavy věnované životu a dílu císaře a krále Karla IV. K oslavě 700. výročí byli pozváni evropští panovníci (Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako). Hlava České republiky v pátek 13. května v 15.00 přivítala lichtenštejnského korunního prince Aloise z Liechtensteinu. Ten se následujícího dne zúčastnil také slavnostní bohoslužby v katedrále svatého Víta na Pražském hradě, při které byla v presbitáři zcela mimořádně vystavena svatováclavská koruna.

Od obnovení diplomatických styků mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím v září 2009 je to teprve druhé setkání hlav obou států. Prvním byla návštěva vládnoucího knížete Hanse-Adama II. na Pražském hradě 1. června 2010, kdy se setkal s tehdejším prezidentem České republiky Václavem Klausem, při příležitosti otevření výstavy "Klasicismus a biedermier z knížecích lichtenštejnských sbírek", která se konala v jízdárně Valdštejnského paláce v Praze. Kníže Hans-Adam II. je hlavou státu, jeho syn korunní princ Alois je od roku 2004 pověřen vykonáváním úkolů hlavy státu.

Díky příbuzenství Liechtensteinů s rodem Habsburků, Šternberků, Lobkowiczů a dalších rodů, "koluje" v žilách členů knížecího rodu dodnes také krev Přemyslovců a Lucemburků..

           Jeho Jasnost korunní princ Alois z Liechtensteinu na setkání s Milošem Zemanem prezidentem České republiky na Pražském hradě (13. 5. 2016) 

 

Druhé kolo sporu o majetek Liechtensteinů začalo

Praha, 11. dubna 2016:  U městského soudu v Praze bylo zahájeno jednání ve věci odvolání ve sporu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vůči Nadaci knížete z Lichtenštejna, který se týká vlastnictví několika set hektarů pozemků ve středních Čechách. Lichtenštejnská strana se odvolala proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ z 11. listopadu 2015. 

Jednání odvolacího soudu bylo ukončeno již po pouhé hodině, takže obhájci žalované strany neměli ani možnost přečíst celé své odvolání proti rozsudku okresního soudu v Praze. Podle informací tisku si soud rezervoval pouhou hodinu na jednání, u kterého se dala předpokládat délka jednání mnohem delší. Jednání soudu bude pokračovat 18. května 2016.

Tiskovou zprávu Nadace knížete z Lichtenštejna naleznete zde: http://www.stance.cz/nadace-knizete-z-lichtenstejna-podala-ke-krajskemu-soudu-v-praze-odvolani-ve-veci-obhajoby-sveho-majetku-proti-konfiskaci-statem-9874/

 

Lichtenštejnsko - nová publikace

Praha, 20. února 2016: Historický spolek podpořil svou záštitou vydání publikace českého novináře Milana Vodičky Lichtenštejnsko, Poklidný starověk a Silicon Valley v jednom. Na 64 stranách autor přináší zajímavý pohled na současnost, i historii, jedné ze zemí s nejvyšší životní úrovní na světě. Poutavě popisuje vznik knížectví, ale především zrod jeho průmyslu, který dnes tvoří více než 40 % HDP. Víte proč je v Národním muzeu ve Vaduzu vlaječka Lichtenštejnska, která letěla v roce 1969 s Appolo 11 na Měsíc a zpět, s poděkováním prezidenta USA za pomoc v kosmickém programu? Víte, že 40% zubních implantátů a technologií v Evropě pochází z Lichtenštejnska? To vše a mnohem více naleznete v této čtivě napsané publikaci.

   

 

Česko-lichtenštejnská komise historiků vstoupila do druhé fáze

Praha, 17. února 2016: V pondělí 15. února 2016 se ve Vídni sešla Česko-lichtenštejnská komise historiků s novým mandátem a v novém složení ke svému ustavujícímu zasedání a následně ke svému prvnímu řádnému pracovnímu zasedání. Ustavujícímu zasedání předsedali lichtenštejnská velvyslankyně v České republice, Maria-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein, a český velvyslanec v Rakousku, Jan Sechter. Komise historiků vznikla v roce 2011 na základě dohody vlád obou zemí, učiněné v létě roku 2009, při obnovení diplomatických styků (obnoveny byly 19. září 2009).

Komise historiků se během první fáze svého společného působení v letech 2010-2013 zabývala zhruba sedmi sty lety dějin rodu Lichtenštejnů na území dnešní České republiky a vztahy mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím ve 20. století. Výsledky byly zveřejněny v osmi svazcích, a to jak v češtině, tak v němčině, přičemž svazky v německém jazyce jsou volně dostupné na internetových stránkách Lichtenštejnské zemské knihovny ve Vaduzu (viz odkaz: http://www.eliechtensteinensia.li/ ). Komise o svých poznatcích bude i nadále informovat veřejnost formou projektů a společných aktivit a zároveň na základě svých doporučení bude podporovat a iniciovat další bádání v oblasti nejrůznějších témat. Tato témata zahrnují i otázky hlubokých změn, ke kterým došlo v průběhu 20. století a které vedly k přerušení vztahů mezi oběma zeměmi. Během prvního zasedání se komise především věnovala otázkám jednacího řádu a projednala také základní rámec pro svou práci.

Komisi tvoří celkově osm členů, vždy čtyři za každou zemi, a jejími předsedy byli na další čtyři roky jmenováni profesor Tomáš Knoz (Česká republika) a Dr. Peter Geiger (Lichtenštejnské knížectví). Výsledky bádání komise historiků v první fázi přinesly zásadní poznatky k více než 700 letům společné historie českých zemí, rodu Liechtensteinů a novodobé historie týkající se Lichtenštejnského knížectví. Věříme, že i další výzkum přinese zajímavé informace a napomůže vyřešení otevřených témat společné historie.

 

Členové Česko-liechtenštejnské komise historiků na společné fotografii při zahájení druhé fáze její činnosti na setkání v Zahradním paláci Liechtensteinů ve Vídni (foto: MZV ČR)

 

Prodrobnější informace o soudním sporu České republiky s Nadací knížete z Lichtenštejna

Praha 25. ledna 2016: Protože o soudním sporu České republiky s Nadací knížete z Lichtenštejna je veřejně k dispozici jen málo informací a nejvíce se tomuto tématu věnoval pouze profesor PhDr. Václav Horčička, Ph. D. z Univerzity Karlovy v Praze, zveřejňujeme na četné žádosti některé dokumenty, které žalovaná strana dala k dispozici veřejnosti ve své tiskové zprávě z 12. listopadu 2015. 

 

Tisková zpráva:

Nadace knížete z Lichtenštejna se hájí proti žalobě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
 
Praha, 12. listopadu 2015 – Nadace knížete z Lichtenštejna, soukromá nadace, která vlastní část majetku lichtenštejnské knížecí rodiny, potvrdila, že se brání žalobě o zrušení vlastnictví pozemků poblíž Prahy, kterou podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Žaloba byla podána u Okresního soudu pro Prahu-východ v listopadu 2014. Jednání se konalo 11. listopadu 2015. Nadace podá odvolání proti verdiktu Okresního soudu ve prospěch žalující strany.
 
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových požaduje, aby byl zrušen zápis 600 hektarů na jméno Nadace knížete z Lichtenštejna, právoplatného dědice zesnulého knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna, a to na základě tvrzení, že se kníže František Josef II. z Lichtenštejna údajně přihlásil k německé národnosti. Osobní prohlášení ze sčítání lidu Československa v roce 1930 sloužilo v roce 1945 jako nezbytný předpoklad pro zákonnou konfiskaci dle prezidentských dekretů (dekret č. 12/1945 Sb.).
 
Nadace knížete z Lichtenštejna nabízí ve své odpovědi na tuto žalobu nezvratný důkaz o tom, že zesnulý kníže František Josef II. z Lichtenštejna se nikdy sám nepřihlásil k německé národnosti, ať už přímo v roce 1930, nebo kdykoliv před tím či po tom.   
 
V červnu 1945 české ministerstvo vnitra uvedlo, že se kníže podle sčítacího archu přihlásil k německé národnosti. Originál sčítacího dokumentu ale nebyl českým justičním orgánům a právním zástupcům knížete nikdy vydán, neboť byl pro účely konfiskace neplatný, protože ani kníže, ani žádný jiný člen rodiny Lichtenštejnů jej nikdy nepodepsal. Z těchto a dalších závažných důvodů připravil v roce 1947 příslušný soudce Nejvyššího správního soudu v Bratislavě rozsudek, který považoval konfiskaci za nezákonnou. Jednání ale bylo pod tlakem komunistů přerušeno a v roce 1951 byly soudy donuceny vydat odlišný, politicky motivovaný rozsudek. Nadace nesdílí názor Okresního soudu z 11. 11. 2015 a je přesvědčena, že rozsudek nelze dle současné judikatury českého Ústavního soudu obhájit.
 
Nadace knížete z Lichtenštejna jako žalovaná strana nyní reaguje v rámci českého práva na právní úkony, které nezahájila a které byly uplatněny proti ní. Nadace knížete z Lichtenštejna se domnívá, že dotyčná nemovitost je zapsána v souladu se zákonem. Je si jista, že zvítězí díky objektivní síle svého právního postavení a skutečnosti, že dnešní český právní systém může této záležitosti poprvé od roku 1948 poskytnout nestranné jednání.
 
Československo a neutrální Lichtenštejnské knížectví – oba státy pod hrozbou nacistické okupace – položily v roce 1938 základy dobré politické spolupráce tím, že se navzájem diplomaticky uznaly. Přátelské vztahy mezi oběma zeměmi byly podpořeny i prezidentem Edvardem Benešem v gratulační nótě knížeti Františku Josefovi II. z Lichtenštejna, když se téhož roku chopil úřadu jako hlava státu. Nadace knížete z Lichtenštejna by ráda zdůraznila, že kníže Hans Adam II. z Lichtenštejna neměl nikdy v úmyslu soudit se s Českou republikou o majetek zabavený jeho otci ve 20. století a i nadále je zastáncem řešení této záležitosti formou dialogu. Toto svoje stanovisko v uplynulých letech několikrát jasně veřejně formuloval. Jako hlava státu podpořil společné prohlášení Lichtenštejnského knížectví a České republiky, obnovení diplomatických vztahů v roce 2009 i rozvoj plodných vztahů mezi oběma zeměmi.
 
Lichtenštejnské nadace
Nadace lichtenštejnské knížecí rodiny spravují jednu z nejvýznamnějších uměleckých sbírek na světě, nemovitosti včetně historických paláců a zámků, jež jsou částečně přístupné veřejnosti, zemědělskou a lesní půdu v Rakousku a Lichtenštejnsku, poskytovatele finančních služeb i několik podílů v průmyslových podnicích ve světě. Činnost nadací se řídí principy dlouhodobě udržitelného rozvoje a etickými normami. Nadace zaměstnávají na celém světě asi 2600 lidí.
 
Nadace knížete z Lichtenštejna je jedna ze soukromých nadací knížecí rodiny. Byla založena v roce 1970 s cílem spravovat podniky a majetky ve vlastnictví lichtenštejnské knížecí rodiny; tato nadace je dědicem zesnulého lichtenštejnského knížete Františka Josefa II. (1906–1989).
 
Další dokumenty jsou ke stažení zde:
 
Kopie tiskové zprávy
 
Bílá kniha
 
Sčítací arch z roku 1930
 
Posudek
 
Potvrzení lichtenštejnské národnosti od čs. úřadů
 
 
HSL vyjadřuje naději k řešení sporu dohodou
 
Vyjadřujeme naději, že více než 70 let trvající spor o majetek lichtenštejnských občanů, nezákonně zkonfiskovaný v roce 1945 (viz též Archiv aktualit HSL), bude brzy ukončen vzájemnou mimosoudní dohodou. Celý spor je velkou ostudou České republiky, která nedokázala od roku 1993 zjevné bezpráví vyřešit na bilaterální úrovni (jak též konstatoval komentář Hospodářských novin z 12. listopadu 2015 - viz sekce Tisk). I totalitní komunistický režim dokázal v 60.-70. letech minulého století nalézt dohodu o kompenzaci majetku občanů Rakouska, který byl zkonfiskován po roce 1945, ačkoliv se jednalo prokazatelně o občany německé národnosti, kteří byli občany Třetí říše a jehož mužové bojovali v jejích ozbrojených silách. Narozdíl od nich měli občané Lichtenštejnska národnost lichtenštejnskou a byli občany neutrálního státu, podobně jako bylo Švýcarsko. Rovněž švýcarští občané německé národnosti byli z konfiskací vyjmuti a za později znárodněný majetek byli finančně odškodněni.
 
O to snazší by měla být dohoda svobodného, demokratického a právního státu s Lichtenštejnským knížectvím, k čemuž jeho hlava kníže Hans-Adam II. několikrát českou stranu vyzval. Nabídl současně investice rodinné nadace v České republice. Lichtenštejnsko nám může být v mnohém vzorem, ať již se jedná o dokonalou státní správu a samosprávu s přímou demokracií, špičkové školství nebo "high-tech" průmysl, který tvoří 40% HDP (nejvíce na světě) a zasloužil se o druhý název knížectví "alpské Silicon-Valey". 
 
Pokud na české straně byly v minulosti pochybnosti o historických faktech týkajících se rodu Liechtensteinů a dalších lichtenštejnských občanů, jejichž majetek byl v roce 1945 zkonfiskován, tyto obavy zcela rozptýlil podrobný výzkum česko-lichtenštejnské komise historiků v letech 2011-2014. Nejvýznamnější závěry ze závěrečné zprávy a detailních sborníků, jsme uveřejnili v letech 2014-2015 na našich internetových stránkách. Nyní je tedy na politicích, aby našli odvahu letitý mezinárodní problém konečně vyřešit dohodou.
 
                                                                               
 
Při příležitosti vernisáže výstavy "Klasicismus a biedermeier z knížecích lichtenštejnských sbírek" ve Valdštejnském paláci v Praze 1. června 2010 se vládnoucí kníže Hans-Adam II. z Liechtensteinu setkal na Pražském hradě s tehdejším prezidentem České republiky Václavem Klausem.
TOPlist