Aktuality 2018

Korvetní kapitán Johann von Liechtenstein a vzpoura v Boce Kotorské

100. výročí vzpoury v Boce Kotorské je příležitostí k připomenutí životních osudů korvetního kapitána z rodu Liechtensteinů

Praha 13. února 2018: Před 100 lety 27. ledna 1918 vypukla vzpoura námořníků Císařského a královského válečného námořnictva Rakousko-uherského císařství. První nepokoje vypukly mezi námořníky na řadové lodi Habsburg v hlavní základně rakousko-uherského válečného loďstva v Pule. Příčinou byla nekvalitní strava, kterou námořníci naházeli do moře. Vykřikovali přitom protiválečná hesla. Brzy následovaly posádky dalších válečných lodí. Zlepšení stravy vzpouru uklidnilo.

Dne 1. února vypukla vzpoura v přístavu v Boce Kotorské, kde se námořníci zmocnili bitevního křižníku Sankt Georg, vlajkové lodě flotily kontradmirála Alexandera Hansy, který byl zajat i se svým štábem. Námořníci se dožadovali uzavření míru. Vzpoura vypukla i na dalších lodích flotily např. křižnících Kaiser Karl VI. a Novara.

Velitelem moderního a rychlého křižníku Novara byl korvetní kapitán Johann princ Liechtenstein (1873 - 1959), který byl u námořníků oblíben pro svůj lidský a spravedlivý přístup k nim a velitelské schopnosti. Podařilo se mu uklidnit situaci na své lodi a její posádka nakonec od vzpoury ustoupilai. Vzbouřenci z ostatních lodí se pokusili o výsadek na křižníku Novara, kterému varovnými výstřely z pistole kapitán Liechtenstein zabránil. Vzbouřenci se ale nevzdali a křižník Sankt Georg namířil na Novaru svá děla ráže 250 mm. Poté Liechtenstein nechal vyvěsit na stožár rudou vlajku, naoko jako symbol připojení se ke vzpouře, aby ochránil loď a námořníky před smrtící palbou z lodí, které Novaru obklopovaly ze všech stran. Stejně se zachoval i velitel křižníku Helgoland kapitán Erich Heyssler.

Následující den 2. února pobřežní baterie, která se nepřipojila ke vzpouře, začala ostřelovat lodě s rudou vlajkou, které tak označily připojení se ke vzpouře. Zasažena byla obrněná loď Kronprinz Erzherzog Rudolf. Na lodích vypukla panika, na křižníku Novara vyděšené námořníky uklidnil korvetní kapitán Johann von Liechtenstein, který jim ve čtyřech jazycích vysvětlil situaci. Kdo chtěl z lodě odejít, mohl. Tuto možnost využilo asi 200 námořníků. Velitelé vydali rozkazy připravit lodě nenápadně k vyplutí. Kouřící komíny ale upozornily lodě povstalců na tento plán, ale Liechtenstein je ukonejšil informací, že se jedná jen o preventivní přípravy pro případ, že by pobřežní baterie znovu zahájily palbu a bylo by třeba lodě dostat z jejich dostřelu. Poté se na rozkaz služebně nejstaršího důstojníka Heysslera vydaly křižníky Novara, Helgoland a šest torpédoborců do Risanské zátoky.Únik nebyl jednoduchý, neboť vzbouřenci hrozili potopením odplouvajících lodí. Úsilí prince Liechtensteina zabránilo záměru velitele německých ponorek potopit bez varování kotvící lodě vzbouřenců torpédy - tím byl zachráněn velký počet lidských životů.

Vzpoura v Boce Kotorské skončila 3. února 1918, když se vzbouřenci vzdali, pod pohrůžkou potopení jejich lodí německými ponorkami a ostřelování z bitevních lodí Erzherzog Karl, Erzherzog Friedrich a Erzherzog Ferdinand, které vpluly do zátoky. Svým zásahem do vzpoury kapitán Liechtenstein zabránil ještě většímu krveprolití a zachránil stovky námořníků před následným válečným soudem po potlačení vzpoury. Při vyšetřování vzpoury bylo na 800 námořníků vyslýcháno, 432 obžalováno u válečného soudu a 11 bylo nakonec popraveno zatřelením.

Princ Johann von Liechtenstein vstoupil do císařsko-královského námořnictva hned po absolvování gymnázia ve Vídni. Během cvičných plaveb navštívil Austrálii, Singapur, Japonsko nebo Vladivostok. Jako velitel začal svou kariéru na torpédových člunech, ve kterých žili důstojníci i mužstvo v mnohem užším kruhu, než na velkých válečných lodích. V roce 1905 sloužil jako velitel monitoru Dunajské flotily mající hlavní přístav v Budapešti. V Uhrách si také našel manželku, která byla neteří jednoho z povstalců roku 1848 a dcerou budoucího rakousko-uherského premiéra hraběty Gyulla Andrássyho. Liechtenstein zde tedy plnil i politickou roli - sbližování rakouské a uherské šlechty a její připoutávání k habsburskému trůnu.

V letech 1910–1911 sloužil na staniční lodi Taurus, která byla součástí rakousko-uherského diplomatického zastoupení u Vysoké porty v Istambulu. Jeho působení bylo hodnoceno kladně, proto byl v roce 1912 vyslán jako vojenský a námořní atašé do Říma. Jeho úkolem bylo napomáhat udržení spojenectví s nespolehlivým Italským královstvím a současně získat co nejvíce informací o italské armádě a námořnictvu pro případ, že Itálie habsburskou monarchii napadne. Cenné špionážní informace pomohly Rakousko-Uhersku v připravenosti proti budoicím pozemním a námořním útokům italských ozborjených sil. Ani šarn, rozhled a diplomatické schopnosti prince Johanna Liechtensteina nezabránily přechodu Itálie do nepřátelského tábora. Vídeň tuto strategickou změnu čekala a proto ještě před vyhlášením války Itálie vůči Rakousko-Uhersku v květnu 1915 svého vojenského a námořního atašé odvolala. 

Na podzim 1915 se vrátil k námořnictvu, kde převzal velení na torpédoborci Wildfang. Z bojových akcí prince Johanna Liechtensteina nesmíme zapomenout uvést jeho skvělé velení skupině torpédoborců ve vítězné bitvě v Otrantském průlivu 15. května 1917. Osobní záznamy korvetního kapitána Liechtensteina o něm hovoří jako o statečném, příkladném a ctižádostivém důstojníkovi, oblíbeném u důstojníků i mužstva. Svou námořní kariéru skončil v hodnosti kapitána řadové (bitevní) lodě (ekvivalent hodnosti plukovníka), ověnčen řadou vysokých vyznamenání. Svou diplomatickou i vojenskou kariérou prokázal, že vysokých hodností dosáhl svými kvalitami, nikoliv urozeným původem. Patřil k nejnadanějším a nejnadějnějším vysokým námořním důstojníkům Rakousko-Uherska, jejichž kariéru předčasně ukončil zánik monarchie. Na konci roku 1918 zastupoval monarchii při jednání o příměří s námořními silami Dohody na Jadranu.  Poslední veřejnou akcí prince Johanna byla účast na intronizaci papeže Pia XII. v Římě 12. března 1939, na které zastupoval knížete Františka Josefa II. - hlavu Lichtenštejnského knížectví.

V roce 1906 se princ Johann oženil Marií hraběnkou Andrássy ze Czikszentkirály a Krásnej Hôrky (1886 - 1961), se kterou měl čtyři syny: Alfréda, Karla, Johanna a Constantina. Se svou rodinou žil na zámku Hollenegg v Rakousku a na zámku Zahrádky u České Lípy (Liechtensteinové ho koupili v roce 1897, v roce 1945 jim byl vyvlastněn, přetože byli občany neutrálního Lichtenštejnska). Interiér dnes vyhořelého zámku Zahrádky a domácí pohodu "doma u Liechtensteinů" nám připomínají akvarely Marie Nostitzové z roku 1942 (viz Marie Mostitzová, akvarel jako svědek, Jan Štěpánek 2013) - viz ukázka níže. Památky na prince Johanna Liechtensteina a jeho manželku nalezneme i na zámku Betliar na Slovensku. 

Podrobnější informace o životních osudech korvetního kapitána Johanna von Liechtenstein naleznete v časopisu Zprávy památkové péče 2014, roč. 74, čís. 4, s. 329–338., v článku Andreje Žiarovského a Walburgy Vavřinové nebo na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_von_und_zu_Liechtenstein .

Korvetní kapitán Johann princ Liechtenstein byl námořníky oblíbeným důstojníkem

 

Korvetní kapitán Johann von Liechtenstein byl při vzpouře v Boce Kotorské velitelem moderního křižníku Novara (uveden do služby v roce 1915)

 

Výřez z akvarelu hraběnky  Marie Nostitzové "Salon zámku Zahrádky", která zachytila domácí atmosféru u své tety, rok 1942 (zleva princ Emanuel a Johannes, vpravo princezna Marie) (Jan Štěpánek, Marie Nostitzová, akvarel jako svědek, 2013 str. 22)

 

Přednáška "Patronka Marie Terezie Savojská" na Univerzitě Karlově v Praze

Praha 11. února 2018: Životu a dílu jedné z největších mecenášek a pravděpodobně největší reformátorky sociálního a školského systému doby baroka v Čechách se věnuje výzkum Ústavu dějin křesťanského úmění Univerzity Karlovy v Praze. Této významné osobnosti se věnuje přednáška Mgr. Petry Oulíkové, která se koná ve středu 14. února v 16.30 hodin v Ústavu dějin umění AV, Husova 4, Praha 1, 1. patro. 

Marie Terezie vévodkyně Savojská, rozená kněžna z Liechtensteina (1694–1772) byla statečná a nevšední žena, jež v mnohém předstihla svou dobu. Po smrti svého otce získala středočeská panství Kostelec nad Černými Lesy, Uhříněves, Škvorec a Plaňany..Později přikoupila ještě panství Kounice a Rataje nad Sázavou. Vévodkyně vlastnila nejrozsáhlejší dominium v Čechách. To však po smrti svého manžela (1729) spravovala více jak čtyřicet let pouze z Rakouska. Již nikdy se neprovdala, po celý zbytek života se Marie Terezie věnovala pečlivé správě panství, charitativní a budovatelské činnosti. Zakládala nové kostely, staré nechávala přestavět. Můžeme však vévodkyni Savojskou považovat za významnou donátorku umění, která osobně ovlivňovala volbu umělců či podobu uměleckého díla, nebo především za pragmatickou patronku panství?

Osobnosti paní vévodkyně byla z podnětu HSL věnována výstava v červnu - srpnu 2012 - viz Zpravodaj HSL č. 3/2012 z června 2012 - ke stažení zde: http://www.hs-liechtenstein.cz/newsletter_3_2012cz2.pdf a článek v Archivu zpráv leden 2017 - pořad ČT "Cesty víry" - "Naše paní Savojka": http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1185258379-cesty-viry/217562215500001-vevodkyne-savojska/

Marie Terezie vévodkyně de Savoy-Carignano, hraběnka de Sossoin, rozená princezna z Liechtensteinu, byla velkou dobrodějkou nejen Černokostelecka

 

Přednáška o liechtensteinském architektovi Karlovi Weinbrennerovi

Valtice 10. února 2018: Muzejní spolek Valtice pořádá přednášku Ing. Jana Pihara ml., která přináší podrobnější informace o životě a díle významného architekta Liechtensteinů Karla Weinbrennera (1856 - 1942). Výslednky půl století jeho práce jsou dodnes na jižní Moravě viditelné, ať již se jedná o o nádraží v Lednici, novou nemocnici ve Valticích, přestavbu kostela Povýšení Sv. Kříže v Lanžhotu, nádraží a školu v Poštorné nebo Jubilejní kašnu v Lednici. 

Přednáška se koná ve čtvrtek 15. února 2018 od 18.00 hodin v Galerii Reistna, Břeclavská 1034 ve Valticích. Pozvánka ke stažení je zde:http://hsliechtenstein.websnadno.cz/unor18_web_weinbrenner.jpg

Půvabné nádraží v Lednici je dílem architeka Karla Weinbrennera

 

Byla založena Česko - lichtenštejnská společnost, z. s.

Praha 1. února 2018:  Dne 1. února 2018 byla do spolkového rejstříku zapsána Česko-lichtenštejnská společnost, z. s. Cílem tohoto nového spolku je podpora a rozvíjení česko-lichtenštejnských vztahů a činností ve všech oblastech společných zájmů. Předsedou spolku byl zvolen PhDr. Richard Svoboda, MBA, místopředsedou JUDr. Jiří Balaštík. 

Historický spolek Liechtenstein bude s Česko-lichtenštejnskou společností spolupracovat v oblastech společných zájmů. Hlavním předmětem zájmu HSL je studium historie vztahů Čech, Moravy a Slezska s rodem Liechtensteinů a Lichtenštejnským knížectvím, prezentace poznatků a připomínání odkazu Líechtensteinů ve střední Evropě. 

 

Státní znak Lichtenštejnského knížectví a knížecího rodu Liechtensteinů. Nalezneme na něm i zemské znaky opavského a krnovského vévodství a Slezska.

 

Přednáška ve Slezském zemském muzeu v Opavě

Opava 1. února 2018: Česko(slovensko) - Lichtenštejnské vztahy prošly v posledních 100 letech složitým vývojem. Od neuznání knížectví ze strany ČSR po roce 1918, přes pozemkovou reformu, která ztenčila majetek knížecího rodu o 2/3, přes navázání diplomatických styků v roce 1938 a jejich de facto přerušení v roce 1945, až po jejich nové navázání v roce 2009. Tomuto zajímavému tématu se věnuje přednáška Kamila Rodana Československo - lichtenštejnské vztahy od roku 1945 do současnosti, která se koná 7. února 2018 od 17:30 v Historické výstavní budově SZM, Komenského 10 v Opavě.  Více informací o přednášce naleznete zde: http://www.szm.cz/udalost/542/ceskoslovensko-lichtenstejnske-vztahy-od-roku-1945-do-soucasnosti.html

Tři generace lichtenštejnských vládnoucích knížat: budoucí vládnoucí kníže Hans-Adam II. se synem Aloisem

a svým otcem vládnoucím knížetem Františkem Josefem II. z Liechtensteinu. Všem připadl osudový úkol řešit problém

konfiskace majetku lichtenštejnských občanů v Československu.

 

Česká republika otevře v Lichtenštejnsku honorární konzulát

Vaduz 29. ledna 2018:  Česká republika jmenovala honorárního konzula v Lichtenštejnském knížectvé, stal se jím bývalý místopředseda lichtenštejnské vlády Dr. Thomas Zwieferhofer (nar. 10. 12. 1969). Tento krok potvrzuje dobře se rozvíjejjící bilaterální vztahy mezi oběma zeměmi v oblasti obchodu, kultury a vzdělávání.

Diplomatické styky mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem byly obnoveny v roce 2009 poté, co byly 63 let přerušeny. Původně byly diplomatické styky mezi knížectvím a Československem navázány již v srpnu 1938, ale přerušila je okupace Československa v březnu 1939. Lichtenštejnsko nikdy neuznalo vznik Protektorátu Čechy a Morava a za 2. světové války bylo neutrální. Jak ukázaly výzkumy českých historiků po roce 2000,československé úřady si po osvobození ČSR nepřály pokračování v diplomatických stycích, které nebyly přerušeny "de iure", aby mohly být zkonfiskovány majetky lichtenštejnských občanů, na prvním místě členů panovnického rodu. Nezákonné konfiskace (viz Aktuality 2014 - 2017) se staly příčinou přerušení bilaterálních vztahů.   

Dr. Zwieferhofer má české předky, kteří přišli do Lichtenštejnska ze Šumavy již v 19. století. Historie a kultura českých zemí ho proto velmi zajímá. V roce 2014 oficiálně navštívi Českou republiku jako místopředseda vlády a ministr vnitra, spravedlnosti a hospodářství a s tehdejším místopředsedou vlády a ministrem financí Andrejem Babišem podepsal dohodu a zabránění dvojího zdanění. „S Českou republikou nás spojuje velké společné historické a kulturní dědictví, které sahá až sedm století zpátky. Jako honorární konzul bych chtěl přispět k dalšímu prohloubení hospodářských vztahů mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem." řekl v rozhovoru pro lichtenštejnský deník Vaterland - http://www.vaterland.li/liechtenstein/politik/neuer-honorarkonsul-der-tschechischen-republik;art169,312778. Dr. Thomas Zwieferhofer je společníkem mezinárodní poradenské společnosti FIRST, která sídlí ve Vaduzu.V jejích prostorách bude na jaře slavnostně otevřen honorární konzulát České republiky. Zařadí se tak mezi osm desítek podobných zastoupení dalších zemí v Lichtenštejnsku. 

Dr. Thomas Zwieferhofer byl jmenován honorárním konzulem České republiky v Lichtenštejnsku

 

Perla vídeňského baroka - Liechtensteinský městský palác

Vídeň 11. ledna 2018:  Před pěti lety byla dokončena celková rekonstrukce jedné z perel vídeňského baroka - Liechtenstei Stadtpalais - Liechtensteinský městský nebo též majorátní palác. Svým architektonickým pojetím průčelí a vstupu nebo slavnostního schodiště, se stal vzorem pro stavebníky dalších paláců ve Vídni, i mimo ni.  

   

Městský palác Liechtensteinů ve Vídni na Bankgasse 9 je bezesporu perlou vídeňského baroka

Počátky tzv. městského nebo majorátního paláce na Bankgasse 9 sahají do roku 1692, kdy zde začal stavět palác Domenico Martinelli pro hraběte Dominika Kaunitze. Ten ho ale roku 1694 prodal Liechtensteinům. Stavbu dokončil roku 1705 Gabriel de Gabriele, který oproti původním plánům provedl určité koncepční změny. Palác je postaven okolo vnitřního nádvoří a jedno jeho průčelí na Minoritenplatz a druhé, mnohem větší, na Bankgasse.  Palác se stal inspirací pro mnohé další šlechtické rezidence ve Vídni, zejména pak jeho vrcholně barokní schodiště. V čele paláce na Bankgasse architekt Martinelli vytvořil první majestátní barokní portál ve Vídni.

Tzv. Majorátní nebo také městský palác se stal výstavním prostorem pro umělecké sbírky knížete Jana Adama Ondřeje I. (1657-1712). Po roce 1807 byla jejich větší část přestěhována do zahradního paláce ve Vídni – Rossau. Všechny muzejní exponáty tam byly přestěhovány okolo roku 1900. Majorátní palác se nepyšnil jen nádherou architektury, fresek, štuků a uměleckých předmětů zde vystavených, vynikal také technickou inovací. Hlavní sál byl technicky zařízen tak, že bylo možné oddělit hudebníky na galerii od panstva otočnými zrcadly, což bylo používáno především u bálů. Tato inovace vzbudila ve své době senzaci.

Interiéry liechtensteinského paláce patří k nejkrásnějším v celé Vídni (taneční sál a mahagonový modrý pokoj)

Ve 40. letech 19. století nechali Liechtensteinové přebudovat reprezentační salóny paláce ve stylu druhého rokoka, zatímco zámek Lednici přestavěli ve druhém tehdy módním stylu – neogoticky. Druhorokokové reprezentační salóny majorátního paláce se staly ve Vídni pověstné svou nádherou a byly centrem společenského života nejvyšší aristokracie habsburské monarchie. I zde se konaly např. plesy a důvěrná jendání vídeňského kongresu v letech 1814 - 1815.

Na samém konci 2. světové války byl palác těžce poškozen za spojeneckých náletů, zejména pádem amerického bombardéru na jeho střechu, po které naštěstí sklouzl a dopadl do nedalekého parku, jinak by škody byly ještě větší. Po částečné rekonstrukci byly některé prostory paláce po 2. světové válce pronajímány jako kanceláře.

V letech 2007 - 2012 palác prošel celkovou rekonstrukcí, která stála knížecí nadaci Liechtensteinů 100 milionů eur.  Reprezentační prostory slouží pro společenské a kulturní akce, soukromá apartmá využívá knížecí rodina. Část prostor používá jako kanceláře knížecí nadace a LGT Bank. Městský Liechtensteinský palác je přístupný veřejnosti s průvodcem (ve stanovené dny měsíce).

Kromě městského paláce vlastní Liechtensteinové ve Vídni další barokní perlu – Zahradní palác na Fürstengasse 1. Také tento palác prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vrátil jeho původní nádheru. V roce 2004 zde bylo otevřeno Liechtenstein Museum, které se může pochlubit jednou z nejcennějším soukromých uměleckých sbírek na světě (např. 34 obrazů Petra Paula Rubense nebo zlatý rokokový kočár knížete Josefa Václava z Liechtensteinu). Od roku 2011 je muzeum přístupné jen několik dní v měsíci.   

Zahradní Liechtensteinský palác na Fürstengasse 1 (Rossau), Herkulův sál je největším palácovým sálem ve Vídni, zlatý kočár polního maršála a vyslance císaře ve Francii knížete Josefa Václava z Liechtensteinu 

Více informací o palácích Liechtensteinů ve Vídni naleznete zde:  https://www.palaisliechtenstein.com/en/home.html

Video o palácích a uměleckých sbírkách knížecího rodu Liechtensteinů naleznete zde:   https://www.youtube.com/watch?v=olvXcJrgAl0

 

Kníže Hans-Adam II. hledí na rok 2018 s optimismem

Vaduz 3. ledna 2018:  Vládnoucí lichtenštejnský kníže Hans-Adam II. poskytl novoroční rozhovor Radiu Liechtenstein. Uvedl v něm, že knížectví jako finanční centrum se vypořádalo s krizovými roky 2008 a 2009 lépe, než očekával. Lichtenštejnsko je, podle jeho slov, ve výborném stavu. "Při pohledu na 300 let zpátky je na tom domácí i zahraniční politika nejlépe." Nezávislost a svoboda země je zajištěna jejím členstvím v mezinárodních organizacích (např. OSN, OBSE, UNESCO). Kromě toho má Lichtenštejnsko "...velmi vzdělané obyvatelstvo, které je velmi kreativní". To vede ke vzniku nových konkurenceschopných firem, které přinášejí na trh nové služby, takže kníže hledí do budoucnosti s velkým optimismem.  

Kníže odmítá názor některých, kteří tvrdí, že Lichtenštejnsko má své nejlepší roky za sebou. Hospodářství vždy prochází cykly s obdobím růstu a poklesu. "Určité oblasti finančního centra utrpěly ztráty, např. díky zmírnění bankovního tajemství", ale jsou tu i jiné finanční služby, které jsou na vzestupu. Knížectví má jednu z nejvyšších životních úrovní na světě, ne-li nejvyšší, uvedl kníže Hans-Adam II. Celý rozhovor v německém jazyce naleznete zde: http://www.radio.li/news/artikel/vaduz-fuerst-hans-adam-ii-voll-zuversicht-fuer-2018/

Vládnoucí lichtenštejnský kníže Jeho Jasnost Hans-Adam II. v rytířském sále hradu Vaduz

 

Představení Lichtenštejnska jako moderní země a role knížecí rodiny

Praha, 3. ledna 2018: V létě 2017 odvysílal rakouská televize ORF zajímavý pořad o knížecí rodině Liechtensteinů a Lichtenštejnském knížectví. Vládnoucí kníže Hans-Adam II., dědičný princ Alois a jeho mladší bratr princ Constantin, zde hovří o roli a zodpovědnosti panovnické rodiny. Její hlavní rolí je chránit práva všech skupin obyvatel knížectví a prosazovat dlouhodovu a stabilní vizi rozvoje knížectví, bez ohledu na aktuální vládní koalici a její krátkodobé priority.

Televizní pořad přináší i informace o nedávno zrekonstruovaném majorátním paláci Liechtensteinů ve Vídni, která byla dokončena v roce 2013 nákladem 100 milionů eur. Pořad je ke zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=kzsTRPlrYLE. Další informace o knížecí rodině a Lichtenštejnsku naleznete v sekcích Archiv zpráv, Zpravodaj a dalších.

Pohled na hrad Vaduz, který původně střežil brod přes řeku Rýn. Od roku 1938 je oficiálním sídlem hlavy Lichtenštejnského knížectví. Hrad byl přestavěn do dnešní podoby ve stylu romantismu v letech 1905 - 1912 architektem Karlem Gandolphem Kayserem, který pro knížete Jana II. z Liechtensteinu zvaného Dobrý, přestavěl i hrad Šternberk u Olomouce v letech 1886 - 1910.


TOPlist