Aktuality 2017

Výstava "Podoby a příběhy..." a rod Hohenemsů z Lichtenštejnska

Původní vládcové dnešního Lichtenštejnska hrabata z Hohenemsu přinesla na území České republiky cennou rodinnou galerii renesančních portrétů. Jedna z nejvýznaměnějších sbírek svého druhu ve střední Evropě se dnes nachází v Městském muzeu a galerii v Poličce a na zámku Kunín. S částí této cenné sbírky se mohou seznámit návštěvníci výstavy Národního památkového ústavu ve Šternberském paláci v Praze.

Praha 12. prosince 2017: Národní památkový ústav v Praze otevřel 13. října 2017 výstavu "Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty.", která se koná do 4. března 2018 v konírně Šternberského paláce v Praze - viz: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/akce/29312-vystava-podoby-a-pribehy-portrety-renesancni-slechty

Výstava přináší to nejzajímavější ze sbírek renesančních portrétů na českých a moravských hradech a zámcích, ať již se jedná o sbírky Rožmberků, Pánů z Hradce, Lobkowiczů nebo Smiřických a dalších rodů. Mezi vystavenými obrazy jsou i díla, která vzníkla na objednávku šlechtických rodů v zahraničí a do Ćech a na Moravu a Slezska se dostala až později, při příchodu těchto rodů do českých zemí. 

Pravděpodobně nejlepším příkladem je obrazová galerie hrabat z Hohenemsu, bývalých vládců panství Schellenberg a hrabství Vaduz. Tato předlužená panství koupil v letech 1699 a 1712 kníže Jan Adam I. z Liechtensteinu. V roce 1719 byly císařem Karlem V. spojeny a povýšeny na říšské knížectví Liechtenstein, jako 353. a poslední nezávislé území Svaté říše římské. Jednou z podmínek kupní smlouvy uzavřené mezi hrabětem Janem Hanibalem z Hohenemsu a knížetem z Liechtensteinu, bylo poskytnutí panství na území Království českého. Tím se stalo Bystré u Poličky. Sem byla v roce 1802 převezena mimořádně cenná sbírka obrazů poté, co napoleonská vojska část hraběcích sbírek zkonfiskovala na zámku Hohenems a odvezla je do Francie. 

V polovině 19. století se sbírka rozdělila, část zůstala na zámku Bystré a část byla převezena jako dědictví na zámek Kunín. Ve 20. století byla galerie ze zámku Bystré převezena do nedaleké Poličky. Asi nejznámější obraz ze sbírky v Poličce je "Zahradní slavnost Hohenemsů" z roku 1578, který na výstavě není prezentován (byl vysteven v roce 2015). Největší obraz svého druhu ve střední Evropě (212x543 cm) zobrazuje 54 osob. Na výstavě ve Šternberském paláci je vystaveno několik jiných cenných portrétů Hohenemsů. Část expozice je zaměřena na šperky Hohenemsů. Výstava Národního památkového ústavu ukazuje mimořádně cennou, zajímavou a přitom málo známou uměleckou sbírku a současně i vazbu českých zemí k území dnešního Liechtenštejnska. 

Eleonora Filipína hraběnka z Hohenemsu (1573 - 1614), Městské muzeum a galerie Polička

 

Hrabě Kašpar z Hohenemsu s manželkou, bratrem, synem a dcerami 1608), Městské muzeum a galerie Polička

 

Rozměrný obraz "Zahradní slavnost Hohenemsů" není na výstavě tentokrát vystaven (1578), Městské muzeum a galerie Polička 

 

Časopis Země světa představil Opavské Slezsko

Květnové číslo časopisu Země světa vydalo v květnu 2017 číslo věnované Opavskému Slezsku. Podrobné informace o historii, kultuře a přírodních krásách tohoto regionu, nemohou minout dvě hlavní města zde ležících bývalých vévodství: Opavského a Krnovského. Zde po více než 300 let sehrál pozitivní roli rod Liechtensteinů, který obě vévodství vlastnil od počátku 17. století. V samostatném článku je připomenuta letošní výstava uměleckých děl, které Slezskému zemskému muzeu v Opavě věnoval jeho štědrý donátor - kníže Jan II. zvaný "Dobrý". 

          

 

Zámek Šternberk zpřístupnil původní kuchyni Liechtensteinů

21. 10. 2017: Hrad a zámek Šternberk u Olomouce, který byl téměř tři století sídlem Liechtensteinů (do roku 1945) udělal opět krok k přiblížení jeho interiéru do doby, kdy zde žili jeho původní majitelé. Letos v červenci správa státnho hradu zpřístupnila prostory původní knížecí kuchyně. Pečlivě restaurované prostory ukazují na svou dobu její moderně a účelně vybavené prostory a zázemí. Opraven byl i původní výtah, zpřístupněna byla i část půdy. 

Kromě pravidelných prohlídek se mohou návštěvníci těšit i na speciální akce, jako jsou ochutnávky z kuchyně Liechtensteinů, např. o vánočních nebo velikonočích svátcích. Více informací o hradu a zámku Šternberk a nově zpřístupněném prohlídkovém okruhu naleznou zájemci na internetových stránkách:  https://www.hrad-sternberk.cz/cs/zpravy/23467-na-hrade-sternberk-muzete-nahlednout-pod-poklicku-liechtensteinske-kuchyne.

Novým lákadlem hradu a zámku Šternberk u Olomouce se stala restaurovaná kuchyně Liechtensteinů

 

Lichtenštejnsko se představilo na konferenci Education for Changing World v Praze

Praha 5. října 2017: Lichetnštejnské knížectví je jednou ze zemí s nejlépe hodnoceným školstvím na světě. O zkušenostech a problémech, které před dnešním školstvím stojí, hovořila na mezinárodní konferenci CETA "Education for Changing World", která se konala 5. - 6. října 2017 v Praze, Dr. Irene Kranz vedoucí oddělení pedagogicko-psychologických služeb Školního úřadu Lichtenštejnského knížectví. 

Dr. Irene Kranz při přednášce o lichtenštejnském školství na konferenci CETA "Education for Changing World" v Praze

 

Lichtenštejnsko klade důraz zejména  na tyto oblasti školství:

- výběr nejlepších pedagogů, jejich další odborné školení a nadprůměrné platové ohodnocení

- samostatnost žáků, jejich práce s informacemi, jejich hodnocením a prezentací v týmu i samostatně

- žáci nejsou přehlcováni informacemi, které mohou kdykoliv najít na internetu nebo v literatuře, musí je umět najít a pracovat s nimi

- využití moderních technologií a moderních metod učení (tablety, e-learning)

- znalost 1 a od středních škol 2 světových jazyků

- hodnotí se nejen žáci, ale i učitelé, třídy a školy, k tomu slouží standardizované testy, které jsou pro všechy školy daného typu stejné, výukové metody jsou na učiteli a škole, ale výsledky si musí obhájit

- dvě fáze rozhodnutí o budoucí kariéře - 5. třída základní školy (podle výsledků a preferencí žáka se volí mezi Obercshule, Realschule a 1. stipněm gymnázia), 9. třída povinné školní docházky (volba mezi učňovským a odborným školstvím a 2. stupněm gymnázia)

- učňovské a odborné školství - absolvuje ho 58 % studentů, 70-80 % výuky probíhá formou stáží a praxí u budoucích zaměstnavatelů. 

Lichtenštejnsko je společně s Českou republikou zemí s nejvyšším podílem průmyslu na HDP (41 %, největší průmyslovou firmou je HILTI), navíc se potýká s nedostatkem pracovních sil (51 % zaměstnanců denně dojíždí za prací do knížectví ze Śvýcarska a Rakouska). Proto je pro něj důležité vychovat si jak schopné odborné pracovníky do výroby v průmyslu a do sektoru služeb, tak specialisty a manažery, kteří zakončí své studium na vysokých školách v knížectví (tři vysoké školy) nebo v zahraničí. Zajímavé je, že i v Lichtenštejnsku, ve kterém mají pracovníci ve školství nejvyšší platy v zemi, je problém pro práci učitele získat opravdu ty nejlepší. Souvisí to s nároky, které jsou kladeny na učitele, i s tím, že ne každý odborník je schopný své znalosti předávat dále studentům. 

Více informací o lichtenštejnském školství naleznete na:    http://www.hs-liechtenstein.cz/lichtenstejnsko_-_skolstvi_1.5.pdf

 

20 let od vrácení lichtenštejnského archivu Ruskou federací

Kromě konfiskace majetku v ČSR byli Liechtensteinové v roce 1945 postiženi i konfiskací rodinného a korunního archivu v Rakousku Rudou armádou. Sovětský svaz ho považoval za "válečnou kořist" v rozporu s mezinárodním právem. Rusko ho vrátilo až v roce 1997, tedy před 20 lety, výměnou za archiv N. A. Sokolova, bělogvardějského vyšetřovatele vraždy cara Mikuláše II. a jeho rodiny. 

Liechtensteinové se po staletí podíleli na utváření regionálních a státních dějin Rakouska, Moravy, Čech a střední Evropy. Jejich rodový archiv proto obsahuje velké množství dokumentů, korespondence, map, plánů a dalších archiválií, které jsou důležitým zdrojem informací pro poznání našich novodobých dějin.

Bohatý archiv, ale také umělecké sbírky Liechtensteinů, se dostaly do největšího nebezpečí za celou svou existenci v průběhu 2. světové války. Třetí říše hned v roce 1939 zakázala jejich evakuaci z okupovaného Rakouska a Československa do Lichtenštejnska. Teprve na přelomu let 1944 a 1945 mohl ředitel knížecích sbírek JUDr. Adolf Wilhelm vyvézt z Rakouska a okupovaného Československa díla 2. kategorie a s nimi tajně odvezl do Vaduzu i nejcennější umělecká díla z dosahu gestapa a Rudé armády.

Takové štěstí neměla velká část rodinného a korunního archivu, který byl uložen na klasicistním zámku Neues-Liechtenstein asi 15 kilometrů jižně od Vídně. Zámek byl na konci války zabrán Rudou armádou, vykraden a zcela zdevastován, takže ho v roce 1955 kníže František Josef II. přebíral v žalostném stavu. Protože Liechtensteinové se tehdy potýkali s finančními problémy (po konfiskaci majetku v ČSR a válečných škodách v Rakousku), kníže neměl na rekonstrukci zámku peníze a raději ho prodal. V majetku rodu ponechal jen nedaleký hrad Liechtenstein - kolébku rodu, která mu také dala jméno.. 

Rudá armáda na zámku zabavila archivy Liechtensteinů jako tzv. válečnou kořist, a to v rozporu s mezinárodním válečným právem. Ačkoliv se jednalo o soukromý majetek občanů neutrálního státu a obsahoval i důležité listiny státního archivu neutrálního Lichtenštejnska, všechny archiválie byly odvezeny do zvláštního archivu v Moskvě a staly se na půl století nedostupnými.

Poslední ruský car Mikuláš II. s rodinou. Jejich vraždu bolševiky 17. července 1918 v Jekatěrinburgu vyšetřoval právník bělogvardějské vlády Nikolaj A. Sokolov, jehož archiv v roce 1990 koupil lichtenštejnský kníže Hans-Adam II. 

 

Nelehká cesta z Moskvy do Vaduzu

Dědičný princ Hans-Adam se od 80. let minulého století snažil archiv získat a podnikl za tímto účelem řadu kroků, které nakonec vedly k cíli. Nejdůležitější krok se odehrál v dubnu 1990, když tehdy již vládnoucí kníže Hans-Adam II. koupil na aukci Sotheby´s v Londýně archiv Nikolaje A. Sokolova (1882 - 1924), vyšetřovatele vraždy cara Mikuláše II. a jeho rodiny (17. 7. 1918 v Jekatěrinburgu). Sokolov vraždu vyšetřoval na příkaz bělogvardějské vlády generála A. V. Kolčaka. V roce 1920 emigroval z Ruska do Francie, i s archivními dokumenty. V roce 1924 zemřel v Paříži.

Archiv zdědil princ Vladimir Orlov (1921-1991), který si jeho význam uvědomil až koncem 80. let. Nabídl ho aukčnímu domu Sotheby´s v Londýně, který ho v aukci prodal lichtenštejnskému knížeti Hansi-Adamovi II. za 358.000 liber. O Sokolovův archiv projevila zájem ruská strana, protože byl nesmírně důležitý pro poznání posledních dnů života cara Mikuláše II. a jeho rodiny, nalezení jejich ostatků a vypátrání vrahů. O to vše měla nová ruská společnost mimořádný zájem.

Druhým důležitým krokem bylo diplomatické jednání Lichtenštejnska s vládou Ruské federace o výměně archivu N.  A. Sokolova za Lichtenštejnský rodinný a korunní archiv. Jednání nebyla jednoduchá, protože proti vrácení „válečné kořisti“ vystupovali někteří poslanci. Nakonec byla mezistátní smlouva 13. června 1996 ratifikována Ruskou dumou. Za více než rok v říjnu 1997 bylo Liechtensteinům vráceno na 1.100 archivních složek a ruská strana převzala archiv N. A. Sokolova. Dalších 10 let trvalo uspořádání a restaurování archiválií předaných Ruskou federací. 

Liechtenstein Archive ve Vídni je dnes jedním z nejdůležitějších archivů pro poznání historie nejen rodu Liechtensteinů a Lichtenštejnska, ale také střední Evropy, protože diplomaté, politici a vojevůdci z řad rodu Liechtensteinů se na těchto dějinách významně podíleli. Nejčastějšími návštěvníky archivu jsou od roku 1998 historici z České republiky.  V archivu jsou uloženy i neznámé dokumenty a archivy českých a moravských šlechtických rodů, jejichž panství Liechtensteinové zdědili, získali věnem nebo koupili. 

Zámek a hrad Neues-Liechtenstein (vlevo) a naproti němu hrad Liechtenstein - kolébka rodu (veduta z 19. století) leží asi 15 kilometrů jižně od Vídně. Zde na jaře roku 1945 Rudá armáda ukořistila lichtenštejnský rodinný a korunní archiv a odvezla ho do Sovětského svazu jako údajnou válečnou kořist. Ruská federace ho vrátila až v roce 1997 výměnou za archiv Nikolaje A. Sokolova, který v aukci koupil kníže Hans-Adam II.

 

Život v právu a bezpráví

Zpráva o perzekuci advokátů Liechtensteinů JUDr. Emila Sobičky a profesora Františka Weyra. Před 111 lety se narodil významný pražský advokát JUDr. Emil Sobička, který byl v letech 1945–1948 právním zástupcem Liechtensteinů. Po roce 1948 byl perzekuován komunistickým režimem a nezákonně uvězněn. Podobnou perzekuci zažil i „pilíř československého ústavního práva“ jeho strýc profesor František Weyr, autor několika posudků, jež obhajovaly práva lichtenštejnských občanů na majetek, který jim byl v roce 1945 zkonfiskován.

Období po osvobození Československa v květnu 1945 a po komunistickém převratu v únoru 1948 má stále mnoho neznámých kapitol. Jednou z nich je pronásledování advokátů, soudců, státních zástupců a pedagogů na právnických fakultách, které nastalo vzápětí po 25. únoru 1948. Ilustrativním příkladem jsou životní osudy dvou významných československých právníků. Prvním z nich byl JUDr. Emil Sobička (1906–1990), který pocházel z právnické rodiny patřící k elitám pražské kulturní společnosti. Druhým byl jeho strýc profesor JUDr. František Weyr (1879–1951), jeden z pilířů našeho ústavního práva a spoluautorů první československé ústavy.

JUDr. Emil Sobička - přední přažský advokát a právní zástupce Liechtensteinů v letech 1945-1948

JUDr. Emil Sobička vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze a nastoupil jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři svého otce. Před tím zvažoval možnost stát se soudcem, pro jeho nesporné schopnosti mu byla soudcvská dráha nabídnuta. V době okupace ČSR JUDr. Sobička jako právní zástupce pražského arcibiskupství neohroženě vzdoroval tlakům gestapa, chránil české zaměstnance i občany židovské národnosti. Za pražského povstání bojoval na barikádách a zasloužil se o evakuaci britských zajatců do americké zóny.  

Profesně se jejich osudy spojily v roce 1945, kdy se JUDr. Emil Sobička stal právním zástupcem knížete Františka Josefa II. z Liechtensteinu a obrátil se na strýce se žádostí o právní konzultaci. Profesor Weyr pak vypracoval několik posudků, které dokazovaly, že konfiskace majetku hlavy neutrálního státu je v rozporu s československým i mezinárodním právem.

Jejich společná práce vedla k tomu, že na jaře roku 1947 byl Nejvyšší správní soud připraven všechny konfiskace majetku lichtenštejnských občanů zrušit jako nezákonné. Tomu ovšem zabránil rozzuřený komunistický ministr zemědělství J. Ďuriš, který prosadil odložení veřejného jednání soudu na „neurčito“. Podrobnější informace o případu přinášejí dokumenty na těchto internetových stránkách nebo četná novodobá odborná literatura.

Není překvapením, že vzápětí po komunistickém převratu, již 8. března 1948, byl JUDr. Emil Sobička akčním výborem nezákonně vyloučen z advokátní komory. Kníže František Josef II. mu nabízel zaměstnání v Lichtenštejnsku nebo Švýcarsku, ale právníkovi nebylo umožněno vycestovat.

Protože hovořil výborně anglicky, získal na podzim 1948 zaměstnání na velvyslanectví Spojených států v Praze. Dne 26. srpna 1954 byl zatčen a donucen se přiznat k vykonstruovaným obviněním z vlastizrady a špionáže, kterých se měl dopustit jako hlava organizované skupiny „Sobička a spol.“, již měli spolu s ním tvořit dva jeho přátelé.

V březnu 1955 byl v nezákonném procesu odsouzen na 20 let vězení, ze kterého byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1969 byl on i jeho „společníci“ v plném rozsahu rehabilitován, ale komunistický soudní systém rehabilitaci v roce 1975 opět nezákonně zrušil. V rozporu s právem byl znovu odsouzen za méně závažné trestné činy. JUDr. Emil Sobička se jako brilantní právník bránil nespravedlnosti, ale marně.

JUDr. Emil Sobička byl literárně nadaný, podobně jako řada členů jeho rodiny. Ve vězení napsal několik historických románů z doby antického Říma, které ale nemohly být vydány. V roce 1977 vyšla v nakladatelství Orbis kniha „Mayové“, kterou přeložil z angličtiny. Zemřel krátce po sametové revoluci v roce 1990. 

Jeden ze sloupů ústavního práva ČSR a poradce JUDr. Emila Sobičky profesor JUDr. František Weyr. Byl několikanásobným děkanem Právnické fakulty a rektorem Masarykovy univerzity v Brně, spoluautor první Ústavy Československé republiky

Rovněž jeho strýc profesor František Weyr pocházel z významné intelektuální a kulturní rodiny (jeho otec a bratr byli matematici). Byl všeobecně uznávaným odborníkem na ústavní právo a teorii práva, proto se stal jedním ze spoluautorů první československé ústavy. Byl opakovaně zvolen děkanem Právnické fakulty Masarykovy univerzity a v akademickém roce 1923–1924 i jejím rektorem. V letech 1920–1929 byl také předsedou Státního úřadu statistického.

V době okupace byl zatčen gestapem a jako vážně nemocný byl propuštěn až po intervenci státního prezidenta JUDr. Emila Háchy. Po osvobození se pustil do obnovy Masarykovy univerzity, odmítl ale spolupracovat na komunisty prosazované úpravě ústavy z roku 1947, která by legalizovala nedemokratické změny.

V letech 1945 a 1947 vypracoval pro svého synovce JUDr. Emila Sobičku čtyři posudky, které odmítaly konfiskaci majetku lichtenštejnských občanů. Jako demokrat, který byl bytostně spojen s ústavností a právem, byl pro komunistický režim nepohodlný. Proto byl po únoru 1948 propuštěn z Právnické fakulty Masarykovy univerzity (tamní právnická fakulta byla komunistickým režimem v roce 1950 zrušena jako nepotřebná, obnovena byla v roce 1969).

Profesor Weyr žil posléze v ústraní a pracoval na třetím dílu svých Pamětí, který však již nestihl dopsat. Zemřel v Brně 29. června 1951 na onemocnění srdce, dříve než ho komunistický režim stihl začít pronásledovat. Bezcitnost a ignorace práva a spravedlnosti komunistickým režimem ho ničily stejně jako zprávy o věznění a perzekuci jeho přátel a kolegů.

Masarykova univerzita se k dílu profesora Františka Weyra hrdě hlásí i dnes. Právnická fakulta Masarykovy univerzity např. od roku 2014 pořádá na jeho počest soutěž O cenu Františka Weyra.

Text zprávy „Život v právu i bezpráví“ je ke stažení zde:  http://hsliechtenstein.websnadno.cz/sobicka___weyr_-_ed._rev._pju_1.4.pdf     

 

 

Lichtenštejnsko podepsalo mezinárodní úmluvu BEPS

Lichtenštejnské knížectví se zařadilo mezi 67 zemí, které podepsaly mezinárodní smlouvu BEPS (Base Erosing and Profit Shifting), jejímž cílem je zlepšit boj proti agresivní daňové optimalizaci zejména velkých nadnárodních společností.

Paříž 6. července 2017: Dne 6. července 2017 v Paříži Lichtenštejnsko pa dalších 66 států odepsalo smlouvu BEPS, která je vyvrcholením 5 let práce OECD v oblasti daňové optimalizace. Ke smlouvě se připojili jak velké světové ekonomiky Rusko, Indie, JAR, Velká Británie, Austrálie, Kanada, Španělsko, Japonsko, Jižní Korea nebo Turecko tak i malé státy s vyšším rizikem zneužití pro účely daňové optimalizace jako Monako, Lucembursko, Ostrov Man, Seychely, Kypr, San Marino nebo Singapur. Signatářem smlouvy BEPS je také Česká republika.  Smlouva vznikala od roku 2012 na půdě OECD a skupiny G20, na základě iniciativy ohledně BEPS (Base Erosion and Profit Shifting).

V budoucnu má smlouva BEPS sloužit jako mnohostranný nástroj proti agresivní daňové optimalizaci. „Jde především o daňové plánování využívající mezer a nesrovnalostí v daňových pravidlech států a umělé přesouvání zisků do teritorií s nízkým nebo nulovým daňovým zatížením s následkem minimální nebo žádné zaplacené korporátní daně,“ vysvětlila náměstkyně ministra financí pro daně a cla. „V této oblasti se jedná o historicky první nástroj svého druhu, znamená velký příslib do budoucna“ řekla náměstkyně ministra financí České republiky Alena Schillerová. Odhad ztrát z přesunu zisků u korporátních daní ročně činí podle Mezinárodního měnového fondu pro země OECD astronomických 509 miliard amerických dolarů ročně a pro rozvojové země 213 miliard amerických dolarů, což činí 0,6 % HDP zemí OECD a 1,7 % HDP rozvojových zemí.

Podpis smlouvy BEPS je v souladu s dlouhodobým úsilím lichtenštejnské vlády odstranit všechny problémy v oblasti daní a sejmout z knížectví "nálepku daňového ráje".. Proto se mimo jiné knížectví stalo v předstihu již v roce 2015 první zemí na světě, která byla připravena na automatickou výměnu daňových informací s dalšími státy. V roce 2014 byla podepsána mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím Smlouva o zabránění dvojího zdanění.

 

Lichtenštejnsko - špičkové školství v Evropě

Lichtenštejnští žáci a studenti se každoročně umísťují na prvním nebo předních místech mezinárodních srovnávacích testů. Reforma školství na začátku 70. let 20. století byla klíčem k hospodářskému zázraku knížectví, který trvá dodnes. Vážnost a důležitost profese učitelů potvrzuje i nejvyšší průměrná mzda v zemi. Není překvapením, že o zkušenosti lichtenštejnských pedagogů se zajímají odborníci z dalších zemí.

Praha 8. srpna 2017:  Země, která je zcela závislá na exportu, nemá surovinové zdroje, není významným centrem turistiky, ani daňovým rájem nebo centrem hazardu, musí být schopna světu nabídnout špičkovou kvalitu výrobků a služeb. Je země, které se to již více než půl století daří - Lichtenštejnsko. Podpora vzdělání obyvatelstva vedla v polovině 19. století k rozvoji lehkého průmyslu (textilky), zavedení povinného učňovského a odborného středního školství před 2. světovou válkou vedlo ve 40. letech k nečekaně rychlému rozvoji strojírenství (Hilti, Hoval ad.). Společně s Českou republikou má Lichtenštejnsko nejvyšší podíl průmyslu na HDP na světě - 41 procent (pro srovnání Německo má 29 %).

Promyšlené reformy školství v dalších letech, společně s efektivní státní správou, umožnily snížit daně a přilákat další investory do země. Ti pak vytvořili poptávku po dalších kvalifikovaných pracovnících, jejichž nedostatek nakonec v knížectví vytvořil situaci, kdy z 39.000 pracovníků jich 51 procent do Lichtenštejnska dojíždí ze zahraničí. Dalších 30.000 pracovních míst vytvořily lichtenštejnské firmy v cizině (z toho Hilti 24.000 pracovních míst).

Žáci a studenti lichtenštejnských škol jsou vedeni k samostatnosti, schopnosti pracovat s informacemi, kriticky je vyhodnocovat, navrhovat a prezentovat řešení, a to jak samostatně, tak v týmu, a to vše od středních škol i v dalších světových jazycích. - Tedy žádné memorování. Všechny testy jsou standardizované, což přináší objektivní hodnocení žáků a srovnání jejich výsledků v rámci třídy, školy, i mezi školami. Velká pozoronst je věnována poskytnutí dostatečného prostoru pro výběr budoucího odborného vzdělání a profese, proto žáci nižsích středních škol (6. - 9. třída) a vyšších sředních škol mohou změnit svou volbu a přestoupit mezi nimi.

Zdejšímu školství se podařilo již v 90. letech integrovat do běžných tříd žáky s poruchami učení nebo zdravotními problémy. Třídy, které zde zřídka mají více než 15 žáků, jsou pro to jednou z podmínek. Dalšími jsou vyškolení pedagogové, asistenti, speciální pomůcky a vzdělávací kurzy pro žáky kteří potřebují speciální vzdělání (oddělené hodiny výuky některých předmětů, hodiny navíc). Zvláštní kurzy absolvují i rodiče těchto žáků, aby pomoc byla co nejvíce účinná.  Žáci a studenti s vážnějšími problémy studují na speciálních školách. Předškolní výchova (školka) je v Lichtenštejnsku povinná.   

Většina absolventů středních škol studuje učňovské nebo odborné školy, jen třetina pokračuje ve studiu na vysokých školách (v Lichtenštejnsku jsou tři). Obory, které nejsou nabízeny ke studiu přímo v knížectví, studují žáci ve Švýcarsku, Rakousku nebo Německu na náklady lichtenštejnské vlády. Nejlepší žáci mohou studovat na prestižních univerzitách i v dalších zemích (USA, Velká Británie ap.). Lichtenštejnský model školství zajišťuje budoucnost této rozlohou 6. nejmenší země na světě, která se již dvě desítky let po sobě umisťuje na 2. příčku zemí, podle velikosti HDP na obyvatele.

Podrobnější informace o lichtenštejnském školství (v češtině) naleznete zde: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/lichtenstejnsko_-_skolstvi_1.5.pdf   

 

Kvalitní školství je naprostým základem pro hospodářství Lichtenštejnska, které se ze 41 procent opírá o špičkové strojírenství. Nejlepší absolventi středních škol jsou každoročně přijati na hradě Vaduz hlavou státu, kde se zapisují do Zlaté knihy - druhý zprava dědičný princ Alois z Liechtensteinu (foto: www.Vaterland.li)

 

Blahopřejeme knížecímu páru ke zlaté svatbě!

Dne 30. července 2017 oslaví vládnoucí kníže z Liechtensteinu Hans-Adam II. a jeho manželka kněžna Marie 50 let společného života. Lichtenštejnská pošta vydala k výročí zlaté svatby sérii poštovních známek.

Praha 19. července 2017: Dne 30. července 1967 si v katedrále sv. Florina ve Vaduzu řekli "ano" Hans-Adam dědičný princ z Liechtensteinu a Marie rozená hraběnka Kinská. Princ Hans-Adam právě ukončil studium ekonomie a práva na univerzitě v St. Gallen. Hraběnka Marie Kinská se narodila v Praze a dětství do roku 1945 prožila na zámku v Horažďovicích. Vystudovala dějiny umění.Z manželství knížecího páru přišli na svět tři synové (Alois, Maxmilián, Constantin) a dcera Tatiana. Celkem mají 15 vnoučat. 

Kníže Hans-Adam II. a kněžna Marie, i jejich děti a knížecí rodina obecně, se v Lichtenštejnském knížectví těší mimořádné přízni a důvěře veřejnosti. Zásluhu na tom má poklidný život rodiny bez skandálů a příkladně zodpovědná práce Liechtensteinů pro blaho a budoucnost knížectví a jeho občanů.

Vládnoucí kníže Hans-Adam II. je hlavou státu od 13. listopadu 1989, regentem byl od 24. srpna 1984. Od 15. srpna 2004 je regentem jeho syn dědičný princ Alois, který se tak připravuje na samostatnou vládu.

 

Přejeme knížecímu páru pevné zdraví, štěstí a pohodu v dalších letech společného života!

 

 

Svatba korunního prince Hanse-Adama s hraběnkou Marií Kinskou byla v roce 1967 hlavní událostí pro lichtenštejnské občany  

 

Lichtenštejnská pošta vydala při příležitosti zlaté svatby vládnoucího knížecího páru seérii poštovních známek a obálek.

Raritou je série 1250 známek pokrytých plátkovým zlatem a ručně vsazeným rubínem do knížecí koruny

 

Při výročí stříbrné svatby před 25 lety byla také vydána poštovní známka . Na známce vpravo erby rodů Liechtensteinů a Kinských.

 

Lichtenštejnové podali ústavní stížnost k Ústavnímu soudu České republiky

Praha 10. července 2017: Spor o majetek lichtenštejnských občanů - knížecího rodu Liechtensteinů - zkonfiskovaný v roce 1945 na základě Benešových dekretů, postoupil do další fáze. Poté co v květnu t. r. Nejvyšší soud České republiky zamítl dovolání Nadace knížete z Lichtenštejna ve věci vlastnictví cca 600 hektarů pozemků ve středních Čechách, nadace oznámila, že v pondělí 10. července 2017 podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu České republiky.

Česká republika se vystavuje riziku ztráty reputace na mezinárodním poli, pokud se nesnaží vyřešit spor o majetek lichtenštejnských občanů (celkem jich je 38, nejsou to jen členové knížecí rodiny - viz Aktuality 2015 a 2016). V dále uvedeném stručném zdůvodněním odvolání nadace jsou uvedena tato porušení práv stěžovatele.

1. Porušení práva na spravedlivý proces

2. Porušení práva na ochranu vlastnictví a majetku

3. Porušení zákazu diskriminace

4. Porušení zákazu ukládat tresty bez opory v zákoně

5. Porušení práva na účinný opravný prostředek. 

Československo v letech 1945-1951 přistupovalo k občanům Lichtenštejnska jako k Němcům, ačkoliv se jednalo o občany neutrálního státu, který např. jako jeden z mála neuznal vznik Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1945 ČSR přistupovalo k občanům Rakouska, Švýcarska a dalších zemí německé národnosti odlišně, než k občanům, kteří měli národnost lichtenštejnskou. Jednalo se o politické rozhodnutí.

V této diskriminaci pokračuje Česká republika dodnes. Občané Rakouska a Švýcarska byli z Benešových dekretů vyjmuti, občané Lichtenštejnska nikoliv, i když nebýt komunistického převratu v únoru 1948, byly by konfiskační vyhlášky na lichtenštejnské majetky zrušeny Nejvyšším správním soudem ĆSR. Jen na zásah komunistického ministra zemědělství J. Ďuriše v květnu 1947 bylo odloženo veřejné jednání soudu na "neurčito", protože jinak by již v roce 1947 byly konfiskace majetku lichtenštejnských občanů zrušeny jako nezákonné. Československé úřady si i tak byly vědomy nezákonnosti konfiskací a nutností občany Lichtenštejnska odškodnit ještě v polovině února 1948, kdy ministerstva financí a zahraničí jednaly již jen o výši odškodnění. Komunistický převrat další jednání zastavil.

Chce-li se Česká republika řadit mezi země, které ctí právo, spravedlnost a morálku, měla by konečně aktivně jednat s lichtenštejnskou stranou o letitém sporu a nezaštiťovat se komunisty inspirovanými a zneužívanými Benešovými dekrety. Protože byl konfiskován majetek lichtenštejnských a nikoliv československých občanů, musí k němu přistupovat jinak, než k majetku odsunutých občanů ČSR. Lichtenštejnská strana má plné právo a lichtenštejnská vláda i povinnost, použít všechny právní a diplomatické cesty k vyřešení sporu, a to i u mezinárodních soudů.

Lichtenštejnská strana mnohokrát vyjádřila ochotu jednat o kompromisu, netrvá na navrácení všeho majetku, je si vědoma toho, že vše již vrátit nelze. Nemůže se ale nároků vzdát nebo je ignorovat, potomci 38 lichtenštejnskch občanů by pak totiž mohli chtít náhradu po samotném knížectví. Černínský palác ale mlčí a alibisticky nechává další vývoj na českých soudech. Zbavuje se tak možnosti zachovat se státnicky, vyrovnat se odpovědně s velkou křivdou 20. století a vystavuje Českou republiku riziku mezinárodního soudního sporu.

Vnitrostátní spor o majetek lichtenštenských občanů se může stát sporem mezinárodním

 

Zdůvodnění odvolání Nadace knížete z Lichtenštejna k Ústavnímu soudu České republiky, naleznete ke stažení zde:

http://hsliechtenstein.websnadno.cz/strucne_zduvodneni_ustavni_stiznosti.docx

 

Budova Ústavního soudu České republiky v Brně, byla dříve sídlem Moravského zemského sněmu  

 

Brožura k historii rodu Liechtensteinů a vývoji majetkového sporu, se seznamem všech lichtenštejnských občanů (včezně majetku), kteří byli v roce 1945 postiženi konfiskací, naleznete zde: http://www.hs-liechtenstein.cz/liechtensteinove__brozura_final_22_6_2015.pdf). 

Zprávy a podrobné analýzy Česko-lichtenštejnské komise historiků, založené na základě dohody ministerstev zahraničních věcí České republiky a Lichtenštejnského knížectví z dubna 2009, naleznete zde: http://cesko-lichtenstejnskakomisehistoriku.cz/

 

 

Další informace k soudnímu sporu naleznete na internetových stránkách níže a v sekci Tisk a média:

http://hlidacipes.org/spor-lesy-rodu-lichtenstejnu-pokracuje-knizeci-nadace-podala-odvolani-k-ustavnimu-soudu/

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2120061-lichtenstejnske-pozemky-zustavaji-statu-knizeci-nadace-se-obrati-na-ustavni-soud

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/lichtenstejnove-pozenou-cesko-ve-sporu-o-pozemky-az-pred-evropsky-soud-pokud_1707111727_mos

 

Hosté uctili památku padlých v bitvě u Kolína a ocenili dělostřeleckou reformu knížete Josefa Václava z Liechtensteina

Kolín 17. června 2017: Na Karlově náměstí v Kolíně se konal vzpomínkový ceremoniál za účasti zástupců Armády České republiky, Rakouské spolkové armády, velvyslanců Lichtenštejnského knížectví a Maďarska a vojenských přidělenců Rakouské republiky a Spolkové republiky Německo. Důstojný rámec dodávala účast Ústřední hudby Armády České republiky, Čestné stráže Rakouské spolkové armády a jednotky Tereziánské vojenské akademie s bojovými zástavami.

Mimořádný vzpomínkový akt na bitvu u Kolína předcházel slavnostní nástup Čestné stráže Rakouské spolkové armády z 1. vídeňského pluku "Hoch - und Deutschmeister", jehož předchůdci bojovali s velkými ztrátami v bitvě u Kolína a čestné stráže Tereziánské vojenské akademie s bojovou zástavou, které následovalo na tři sta členů historických vojenských spolků v dobových uniformách a s prapory. Starosta města Kolína Mgr. Vít Rakušan na tribuně přivítal vzácné hosty, kterými byli Jaroslava Pokorná Jermanová hejtmanka Středočeského kraje, J. J. Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein velvyslankyně Lichtenštenského knížectví v ČR, J. E. Dávid Szesztai Chargé d´Affaires Maďarska v ČR, generál Othmar Commenda náčelník Generálního štábu Rakouské spolkové armády, brigádní generál Daniel Pregl vojenský přidělenec Rakouska v ČR, podplukovník Stefan Halberstadt vojenský přidělenec Spolkové republiky Německo v ČR a generálmajor Jaroslav Zůna ředitel sekce podpory Generálního štábu Armády České republiky.

Přesně v 10:00 přeletěla nad centrem města dvakrát dvojice stíhacích letounů JAS39 Grippen, na uctění památky padlých v bitvě u Kolína, ke které došlo před 260 lety 18. června 1757, což bylo zástupci armád i veřejností oceněno. Po krátkých projevech starosta města Kolína dekoroval tři desítky historických vojenských spolků a obě bojové zástavy zástupců rakouské armády vyšívanými pamětními stuhami. Poté zazněly státní hymny. Nakonec za tónů starého vojenského pochodu polního maršála prince Evžena Savojského všechny vojenské jednotky slavnostně s poctou hostům na tribuně a zástavami vlajícími ve větru odpochodovaly z náměstí. 

Vzácní hosté si poté v Regionálním muzeu v Kolíně s velkým zájmem prohlédli výstavu "260. výročí bitvy u Kolína: osobnosti, dělostřelecká reforma, Vojenský řád Marie Terezie", jejímž autorem je ing. Pavel Juřík. Ke slavnostnímu obědu je pozval starosta města Kolína. Odpoledne hosté odjeli k památníku bitvy u Kolína u obce Křečhoř, kde po projevech byly položeny věnce za vojenských poct. U památníku stáli čestnou stráž vojáci Armády České republiky, hudbu, zakončenou večerkou, hrála Ústřední hudba Armády české republiky pod velením majora Marka Spinky. U památníku nastoupili s bojovými zástavami také Čestká stráž Rakouské spolkové armády a Tereziánské vojenské akademie a historické vojenské spolky.

Od 15 hodin v místním kostele sv. Václava a Božího těla sloužil zádušní mši za padlé kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský a primas český. V 16:30 minut byla zahájena rekonstrukce bitvy u Kolína, kterou s velkým zájmem sledovalo asi 2-3.000 diváků. Vojenští hosté z Rakouska a České republiky se zúčastnili jako diváci a neskrývali obdiv nad profesionálně předvedenou bitvou, v podání českých, německých a polských vojenských historických spolků. Odpolední program byl zakončen v 17:30 denním ohňostrojem. Návštěvníci se mohli občerstvit v mnoha stáncích a mohli nakoupit suvenýry spojené s bitvou a další zboží na rozlehlém tržišti. Parkování v bezprostření blízkosti památníku poskytlo prostor pro několik set vozidel. Vstup byl po celý den zdarma.

V bitvě u Kolína se 18. června 1757 střetlo asi 54.000 vojáků císařsko-královské armády pod velením polního maršála Leopolda hraběte Dauna s asi 32.000 vojáky pruské armády, pod osobním velením krále Friedricha II. V sedmihodinové krvavé bitvě padlo asi 9.000 rakouských a 14.000 pruských vojáků. Vítězství maršála Dauna pravděpodobně zachránilo české země před anexí Pruskem a český národ před poněmčením. Více informací naleznete na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Kol%C3%ADna  

Před kolínskou radnicí byly vyvěšeny vlajky zahraničních hostů, NATO a města Kolína (lichtenštejnská vlajka je vpravo vedle české)

 

Vzácní hosté na tribuně: zleva Vít Rakušan, moderátor Vasil Fridrich, generálmajor Jaroslav Zůna, J. J. Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein, generál Othmar Commenda, J. E. David Szesztai

Historické vojenské spolky při odchodu ze slavnostního nástupu na Karlobě náměstí vzdaly čest hostům i padlým vojákům

 

Památník bitvy u Kolína stojí u obce Křečhoř nad bývalou císařskou silnicí Praha - Kutná Hora, dnes hlavní silnice č. 12 

  

Snímek z rekonstrukce bitvy u Kolína zachytil palbu císařsko-královského dělostřelectva

Záblesky ze zážehu střelného prachu doprovázejí střelbu z pušek 18. století i na rekonstrukci bitvy u Kolína

 

Pietní akce bitvy u Kolína byly zakončeny položením věnců a kytic k hromadným hrobům padlých vojáků u kostela sv. Jiří v Lošanech a čestnými salvami - na snímku nastoupené historické vojenské jednotky a čestná stráž rakouské armády z 1. vídeňského pluku "Hoch- und Deutschmeister" a Tereziánské vojenské akademie s bojovými zástavami u kříže v Lošanech (vpravo) 

 

Velvyslankyně Lichtenštejnska navštívila Regionální muzeum v Kolíně

Kolín 17. června 2017: V rámci akcí spojených s 260. výročím bitvy u Kolína navštívila mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Lichtenštejnského knížectví v České republice Její Jasnost Maria-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein Regionální muzeum v Kolíně. Zde si prohlédla výstavu "Bitva u Kolína: osobnosti, dělostřelecká reforma, vojenský řád Marie Terezie" (autor: ing. Pavel Juřík).

Téměř polovina výstavní plochy je věnována dělostřelecké reformě polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteinu. Autor zde prezentuje nedávné objevy z Válečného archivu ve Vídni, které ukazují, jak promyšleně a cílevědomě maršál Liechtenstein reformu císařského dělostřelectva prováděl. Liechtenstein Collections ve Vídni zapůjčily zdarma tři portréty ze svých sbírek, včetně dopravy a pojištění (2x kníže Josef Václav z Liechtensteinu a 1x kníže Jan I. z Liechtensteinu). Výstavu si paní velvyslankyně prohlédla společně s dalšími čestnými hosty, mezi kterými byli generál Othmar Commenda náčelník Generálního štábu rakouské Bundesheer a generálmajor Jaroslav Zůna z Generálního štábu armády České republiky. Více informací a fotografie z návštěvy paní velvyslankyně nalezete zde: http://www.muzeumkolin.cz/novinky/2017-06-22-navsteva-lichtenstejnske-velvyslankyne/

Paní velvyslankyně na výstavě v Regionálním muzeu v Kolíně, vpravo generál Othmar Commenda (Foto: RMK)

    

Mezinárodní konference "Bitva u Kolína 1757 - 2017"

Kolín 16. června 2017: V prostorách kolínského zámku (CEROP) se konala jednodenní mezinárodní vědecká konference, která se věnovala bitvě u Kolína a souvisejícím tématům na základě nejnovějších poznatků. Zúčastnili se jí historici a odborná veřejnost z České republiky a Rakouska. 

Za účasti tří desítek odborníků byly na kolínském zámku prezentovány informace týkající se rakouské armády před a po bitvě u Kolína, osobnosti pruského krále Fridricha II., dělostřelecké reformy polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteinu nebo stavbě památníku bitvy u Kolína. Velmi cenné bylo navázání kontaktů mezi českými a rakouskými historiky, které přispějí k dalšímu zkoumání historie. Konference se záčastnili zástupci prezídia České a Slovenské obce dělostřelecké. 

Prezentováno bylo několik desítek detailních plánů bitvy u Kolína, připravené v časovém odstupu 15 minut, až do úrovně praporů. Jedná se o dosud nejpodrobnější znázornění bitvy, které při jeho přírpavě přineslo řadu zajímavých objevů (autoři: Petr Král, Daniel Král).  

Plukovník Dr. Andreas Steiger z Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém městě diskutuje s účastníky konference 

 

Výstava o dělostřelecké reformě polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteinu v Kolíně

Kolín 15. června 2017: V Regionálním muzeu v Kolíně byla otevřena výstava: "260. výročí bitvy u Kolína: osobnosti, dělostřelecká reforma, Vojenský řád Marie Terezie", jejímž autorem je ing. Pavel Juřík. Cenné exponáty zapůjčily muzea, archivy a soukromé sbírky v České republice, Rakousku a Lichtenštejnsku.

Výstava je rozdělena do čtyř částí:

1. Bitva u Kolína a historické události od roku 1740, které jí předcházely

2. Osobnosti velitelů císařsko-královské armády představující originální portréty generálů jízdy Josefa Maria knížete z Lobkowicz, Emanuela Václava Kolowrata-Krakowského a Františka Oldřicha knížete Kinského a polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteina. Další osobnosti jsou představeny na digitálních kopiích portrétů.

3. Dělostřelecká reforma polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteina - vůbec poprvé jsou zde představeny podrobnosti o jeho reformě, kterou prováděl v letech 1744-1757, a která významně přispěla k vítězství maršála Leopolda Dauna v bitvě u Kolína 18. 6. 1757. Cenné jsou dochované plány, výkresy a kresby objevené ve Válečném archivu ve Vídni.

4. Vznik Vojenského řádu Marie Terezie - řád vznikl jako poděkování panovnice Marie Terezie za vítězství v bitvě u Kolína a byl nejvyšším vojenským vyznamenáním až do roku 1918. Výstava představuje kopii obrazu Martina van Meytense ze zámku Schönbrunn znázorňujícího první řádovou promoci z března 1758, některé významné nebo regionální držitele řádu a originály řádu.

Výstava se koná v Regionálním muzeu v Kolíně do 22. října 2017. Více informací naleznete na: http://www.muzeumkolin.cz

Záběr na jeden z panelů prezentující dosud neznámé dokumenty o dělostřelecké reformě knížete J. V. z Liechtensteinu

 

Reforma dělostřelectva maršála J. V. z Liechtensteinu a bitva u Kolína - 260. výročí

Vítězství maršála Lepold hraběte Dauna v bitvě u Kolína 8. června 1757 zachránilo české země před anexí Pruskem. Klíčovou roli ve vítězství sehrálo císařské dělostřelectvo. Kolínsko si v sobotu 17. června 2017 připomene 260. výročí bitvy za účasti významných zahraničních hostů. 

Kolín 6. června 2017:  Zástupci Generálního štábu Armády České republiky, náčelník generálního štábu Rakouské spolkové armády, velvyslanci a vojenští přidělenci z Lichtenštejnska, Maďarska, Německa a Rakouska budou tvořit nejvýše postavené hosty slavnostního programu, který připravilo královské město Kolín a obce z okolí bojiště bitvy u Kolína. Na tři stovky členů vojenských historických spolků z České republiky a zahraničí, čestná stráž Rakuské spolkové armády tvořená 21 vojáky z 1, vídeňského pluku "Hoch- und Deutschmeister" s bojovou zástavou, Ústřední hudba Armády České republiky, zástuci středních a vysokých škol z České republiky, Rakouska a Maďarska budou reprezentovat vojenskou účast na pietních a slavnostních akcích. Raritou bude přílet vysoké rakouské vojenské delegace na kolínské polní letiště vrtulníkem Sikorski Blackhawk (9:30).

Program bude zahájen v sobotu 17. června v 9:30 slavnostním nástupem několika set příslušníků armádních těles a histroických vojenských spolků na Karlovo náměstí v Kolíně. Vzpomínkový ceremoniál zahájí přesně v 10:00 hodin opakovaný přelet dvojice stíhacích letounů JAS39 Grippen nad centrem města. Ceremoniál bude po projevech, dekorování jednotek a státních hymnách, zakončen slavnostním pochodem.

Vyvrcholením programu bude pietní akt u památníku bitvy u Kolína na Křečhoři (kladení věnců) ve 14:15, zádušní mše celebrovaná kardinálem Dominikem Dukou v kostele sv. Václava (15:00) a rekonstrukce bitvy v 16:00. V neděli 18. června v 10:00 budou položeny věnce u hromadného hrobu v Lošanech, ve kterém jsou pohřbeni vojáci, kteří v bitvě padli.

Císařsko-královské dělostřelectvo reformoval v letech 1744-1757 polní maršál Josef Václav kníže z Liechtensteinu. Dělostřelectvo

se stalo jedním z faktorů vítězství v bitvě u Kolína, kde byl pruský král Friedrich II. poprvé poražen (fotografie z roku 2007). 

 

 

Program ke stažení zde: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/bitva_plakat.jpg

 

Více informací o programu akcí k 260. výročí bitvy u Kolína naleznete na: http://www.bitvaukolina.cz

 

Zajímavé publikace o sídlech Liechtensteinů

Praha, 31. května 2017: Národní památkový ústav vydal letos v dubnu a v roce 2015 dvě publikace, které se podrobně zabývají více i méně známými sídly rodu Liechtensteinů v České republice. Letos v dubnu NPÚ vydal knihu "Zámek Lednice" Mgr. Michala Konečného, který poprvé podrobně dokumentuje historii a současnou expozici nejvýznamnějšího letního sídla knížecího rodu na Moravě. 

Druhá publikace "Vitruvius Oravicus. Neoklasicistní aristokratická architektura na Moravě a Slezsku po roce 1800" (Mgr. Michal Konečný ed.) je objevným a zajímavě napsaným pohledem na stavby aristokracie na počátku 19. stoletní. Autoři se podrobně věnují u rodu Liechtensteinů nejen jejich nejznámějším sídlům a stavbám (např. Minaret, Kolonáda), ale také méně známým rezidencím, jako jsou např. zámek v Adamově nebo Nové Zámky u Litovle. U těchto polozapomenutých objektů a parků popisují jejich původní podobu a současný stav. 

Obě knihy nám připomínají, že aristokracie byla elitou státu, mecenášem kultury a vědy a kultivátorem krajiny. Nebyla v žádném případě "nepřítelskou a vykořisťující třídou", jak o ní po únoru 1948 hovořil tehdejší komunistický ministr školství Zdeněk Nejedlý.  

Publikace je možné zakoupit v e-shopu Národního památkového ústavu (www.npu.cz) nebo ve vybraných prodejnách a pracovištích NPÚ.  

 

    

Nové publikace NPÚ přinášejí zajímavé a často i neznámé informace o sídlech rodu Liechtensteinů na území Moravy

 

Nová lichtenštejnská vláda složila přísahu

Vaduz 30. března 2017:  Na základě voleb z 5. února 2017 byli zvoleni noví poslanci Zemského sněmu a ve čtvrtek 30. března složila nová vláda knížectví slib do rukou dědičného prince Aloise. Předsedou vlády zůstal Adrian Hasler (FBP), místopředsedou byl jmenován Daniel Risch (VU). Předseda vlády bude zodpovědný za státní finance, místopředseda za infrastrukturu, obchod a sport. Ministryní zahraničí zůstala Aurelia Frick (FBP), která dále bude zodpovídat za spravedlnost a kulturu. Ministrem hospodářství byl jmenován Mario Pedrazzini (FBP). Dominique Gantenbein (VU) je mynistryní zodpovědnou za školství, vnitro a životní prostředí.

 

Nová vláda Lichtenštejnského knížectví (zleva Mauro Pedrazzini, Aurelia Frick, Adrian Hasler, Daniel Risch, Dominique Gantenbein) 

 

Kníže Hans-Adam II. zahájil výstavu ve Slezském zemském muzeu v Opavě

Opava 31. března 2017: Ve dnech 30. a 31. března 2017 hlava lichtenštejnského knížectví kníže Hans-Adam II. poctila svou návštěvou hlavní město bývalého Opavského vévodství a rakouzského Slezska Opavu. Stalo se tak již podruhé od roku 2015. Kníže, v doprovodu své sestřenice a velvyslankyně Lichtenštejnska v České republice Marie-Pii Kothbauer princezny Liechtenstein, navštívil historickou výstavní budovu Slezského zemského muzea v Opavě. Zde byl přivítán asi dvěma sty hostů. 

V úvodních projevech ředitelky Slezského zemského muzea Jany Horákové a vedoucí autorského kolektivu výstavy Ilony Matejko-Peterka, zazněla vděčnost muzea svému velkému mecenáši, za jeho mimořádně štědré a se znalostí historie umění vybrané dary. Na jejich slova navázal primátor statutárního města Opavy Radim Křupala a náměstek ministra kultury Vlastislav Ouroda. Pan primátor zdůraznil, že doba vlády Liechtensteinů na Opavsku, byla nejdelším a nejšťastnějším obdobím jeho historie. 

Kníže Jan II. zvaný "Dobrotivý" daroval Slezskému zemskému muzeu, nejstaršímu muzeu ve střední Evropě (oslavilo 200 let existence) na pět set cenných uměleckých děl z oblasti malby, sochařství, užitého umění nebo numizmatiky. Bohužel asi polovina z nich byla nenávratně zničena v závěru 2. světové války při bojích o Opavu. Ale i dochovaná část představuje mimořádně cennou sbírku. Řada z uměleckých děl je v podobné kvalitě možné vidět jen v několika málo nejvýznamnějších světových muzeích. V takto ucelené podobě jsou nejcennější umělecká díla z darů knížete Jana II. vystavena po více než 100 let vůbec poprvé. Protože se jedná o velmi rozsáhlý sbírkový fond, muzeum jeho výstavu rozdělilo na dvě části. Od června budou vystavena díla z doby 19. a 20. století. Více informací o výstavě naleznete na http://www.szm.cz .

K výstavě Slezské zemské muzeum vydalo rozsáhlý dvojjazyčný katalog (česko-německý). Z úvodních slov ke katalogu vybíráme tato slova:

"Jan II., zvaný Dobrotivý, ... byl vzdělaný národohospodář, vynikající diplomat a filantrop. Ročně věnoval miliony franků na dobročinné aktivity, podporoval stavbu škol, kostelů a veřejných budov. I budova Slezského zemského muzea je postavena na lichtenštejnských pozemcích a Jan II. s stal jeho významným donátorem."

Jana Horáková, ředitelka Slezského zemského muzea

 

"Před čtyřmi stoletími získala významná osobnost českých dějin, kníže Karel I. Lichtenštejnský, Opavsko jako své vévodství. Tím začala více než třísetletá společná éra, jež byla násilně přerušena a naštěstí znovu obnovena ve 20. století. Doba, která byla pro Opavu velmi významná a která z ní vytvořila jedno z nejdůležitějších měst tehdejší doby. Doba kulturní a ekonomické sounáležitosti, z níž těžíme dodnes."

Radim Křupala, primátor statutárního města Opavy 

 

Plakát výstavy SZM v Opavě

 

Po vernisáži výstavy primátor města Opavy uspořádal na počest vzácného hosta slavnostní večeři. Na ní byl knížeti předán dar města - velký model bývalého opavského zámku, uvnitř kterého jsou uloženy dvě originální cihly z jeho budov. Pan primátor knížeti poděkoval za návštěvu a pozval ho k návštěvě Opavy znovu - vždyť již je to vlastně tradice. V pátek 31. března se s knížetem Hansem-Adamem II. a jeho doprovodem rozloučil tajemník města Opavy Tomáš Elis a vedoucí odboru vnějších vztahů Jaroslav Machovský.

Je třeba doplnit, že i tentokrát kníže Hans-Adam II. vystupoval vůči všem velmi přátelsky, mile a působil dojmem vzdělaného člověka s rozhledem a přirozenou autoritou. Přes své postavení hlavy velmi úspěšného státu a bohatého a významného panovnického rodu, se choval lidsky a skromně, nevyžadoval nyní, ani při předchozích návštěvách České republiky, žádné zvláštní služby. Kéž by bylo více takových hlav států, které bychom si mohli a měli, brát za vzor a mohli si jich vážit.

Fotografie: Roman Konečný

 

Lichtenštejnský kníže Hans-Adam II. navštíví znovu Opavu

Opava 22. března 2017: Jeho Jasnost vládnoucí lichtenštejnský kníže Hans-Adam II. navštíví ve dnech 30. a 31. března tohoto roku město Opavu. Učiní tak při příležitosti otevření výstavy o knížeti Janovi II. z Liechtensteinu, zvaném "Dobrý". Kníže Jan II. byl velkým mecenášem a mimojiné významně podporoval a rozšířil sbírky Zemského slezského muzea v Opavě (viz aktuality 6. března 2017). Liechtensteinové se významně zapsali do moderní tváře Opavy i nedalekého Krnova, ať již se jednalo o veřejné stavby postavené z velké části díky jejich finanční podpoře (Slezské zemské muzeum v Opavě, nemocncie v Krnově) nebo o podporu sociálních projektů a infrastruktury.  

Kníže Hans-Adam II. navštívil statutární město Opavu poprvé v roce 2015 a byl zde mimořádně srdečně přijat (viz Archiv aktualit). Lichtenštejnský kníže dodnes formálně užívá tituly opavského a krnovského vévody (a hraběte z Rietbergu), zemský znak obou bývalých vévodství jsou součástí erbu Liechtensteinů a státního znaku Lichtenštejnska, což patří mezi heraldické zvláštnosti (znaky území jednoho státu jsou uvedeny na státním znaku státu druhého).

Další ajímavostí je, že hlavy Lichtenštejnského knížectví byly až do roku 1938 pohřbívány na území jiného suverenního státu - Československa - ve Vranově u Brna. Tuto hrobku (vážně stavebně poškozenou) rodinná nadace opravila v roce 2015 na své náklady, ačkoliv je od roku 1945 majetkem České republiky (viz Archiv Aktualit).  

Vládnoucí lichtenštejnský kníže Hans-Adam II. na fotografii z hradu Vaduz 

 

Výstava o knížeti Janu II. z Liechtensteina ve Slezském zemském muzeu v Opavě

Opava, 6. března 2017: "Jan II. kníže z Lichtenštejna, Mecenáš a donátor Zemského slezského muzea", pod tímto názvem se od 31. března do 13. srpna 2017 bude ve Slezském zemském muzeu v Opavě konat výstava o štědrému mecenáši a donátoru Janu II., knížeti z Liechtensteina (1840-1929). Kníže v letech 1884–1929 daroval Slezskému zemskému muzeu více než pět set významných uměleckých předmětů, a to nejen ze svých sbírek, ale zajistil i mnoho jiných děl, která vhodně doplňovala muzejní fond. V neposlední řadě daroval muzeu i pozemek a finanční dar na stavbu dnešní Historické výstavní budovy. Diváci se budou moci projít lichtenštejnskou obrazárnou, která ve dvou částech nabídne přehlídku přibližně padesáti obrazů: od dubna do 8. června se seznámí s malířstvím 15. až 18. století, od 9. června bude pro diváky připravena přehlídka pláten 19. a 20. století.

Sbírka sochařství představí kolekci třiceti děl zahrnující gotické dřevořezby i unikátní plakety a medaile, kterými se kromě našeho muzea pyšní i sbírky The Metropolitan Museum v New Yorku či The National Gallery of Art ve Washingtonu. Sbírkově nejobsáhlejší částí bude kolekce užitého umění zahrnující předměty ze skla, keramiky či porcelánu a prezentující unikátní kusy nábytku, např. zlacenou dětskou kolébku či bohatě zdobenou postel s nebesy. Na výstavě se návštěvníci seznámí i s dějinami lichtenštejnského rodu, s jejich působením na Opavsku a Krnovsku a budou mít možnost zhlédnout portrétní galerii členů tohoto rodu z muzejních sbírek. Více informací o výstavě naleznete zde: http://www.szm.cz/udalost/435/jan-ii-knize-z-lichtenstejna-mecenas-a-donator-slezskeho-zemskeho-muzea.html .

Kníže Jan II. zvaný Dobrotivý byl jedním z největších mecenášů v Evropě na přelomu 19. a 20. století. Vládl celkem 71 let a za tuto dobu věnoval na veřejné a dobročinné účely téměř 74 milionů tehdejších švýcarských franků. Lichtenštejnsku dal roku 1862 první moderní ústavu, v roce 1868 zrušil jeho armádu. 

Slezské zemské muzeum v Opavě je nejstarším muzeem v českých zemích. Založeno bylo již v roce 1814 a s 2,4 miliony položek sbírkových předmětů je třetím největším muzeem na území České republiky. Kníže Jan II. z Liechtensteinu významně podpořil stavbu nové budovy muea v Opavě, kromě toho, že mu daroval velké množství cenných uměleckých děl. Kníže byl také podporovatelem vědy (historie, výzkum rakoviny), školství nebo ochrany přírody (1903 - vyhlášení první přírodní rezervace na Moravě - Šerák-Keprník, tzv. Lichteštejnský prales). 

 

Jan II. kníže z Liechtensteinu, vévoda opavský a krnovský, hrabě z Rietbergu

byl jedním z největších mecenášů své doby

 

Hlavní budova Slezského zemského muzea v Opavě byla postavena v novorenesančním stylu v letech 1893-1895

 

Volby do Zemského sněmu v Lichtenštejnsku

Vaduz 5. února 2017: V neděli 5. února 2017 se v Lichtenštejnsku konaly volby do Zemského sněmu (Landtag). Voleb se zúčastnilo 77,8 procent voličů, kteří volili za Horní zemi a Dolní zemi v 11 volebních obvodech. Oproti volbám v roce 2013 došlo ke změně pouze u jednoho mandátu z celkových 25, když Pokroková občanská strana ztratila jedno místo v Zemském sněmu, ve prospěch Nezávislých. Nová vláda bude jmenována do konce března.

 

Výsledky voleb

Politická strana                                                Počet mandátů                 Změna

Pokroková občanská strana                               9                                           - 1

Vlastenecký svaz                                               8                                              0

Nezávislí                                                            5                                            + 1

Freie Liste                                                         3                                                0     

 

Progresivní občanská strana (Fortschrittliche Bürgerpartei) je národní konzervativní strana, jejíž historie sahá až do roku 1918. Ve vládě je od roku 1928 většinou v koalici, s výjimkou let 1997 - 2001, kdy byla v opozici. Od roku 2001 je nejsilnější politickou stranou v Lichtenštejnsku. Ve volebním období 2001 - 2005 vytvořila jednobarevnou vládu.

Vlastenecký svaz (Vaterländische Union) patří k nejstarším politickým stranám v Lichtenštejnsku, její historie sahá do roku 1936. Je to křesťansko-demokratická strana, která je od roku 1939 ve vládě v koalici, v letech 1997 - 2001 vytvořila jednobarevnou vládu. V dalších volbách v roce 2001 přešla do opozice.

Svobodní (Freie Liste) je sociálně-demokratickou stranou s podporou politiky zelených, která vznikla až v roce 1985. Do Zemského sněmu byla poprvé zvolena v roce 1993, kdy získala dva mandáty. Od tohoto roku se umísťuje na 3. až 4. místě a dosud je v opozici. Podporu získává v 6 z 11 volebních obvodů.

Strana Nezávislých (Die Unabhängigen) je považována za pravicovou populistickou stranu a zisk mandátu navíc signalizuje zmírnění podpory voličů, vezmeme-li v úvahu, že v roce 2013 tato strana získala poprvé v historii čtyři mandáty a dostala se do parlamentu, kde je v opozici.

Výsledky voleb v Lichtenštejnsku naleznete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Liechtenstein_general_election,_2017

Lichtenštejnské knížectví je konstituční monarchií se silnou přímou demokracií a velkými pravomocemi samosprávy. Stát vykonává pouze ty funkce, které nemůže vykonávat nikdo jiný. Jeho občané se v opakovaných referendech rozhodli delegovat na vládnoucího knížete významné pravomoci. Kníže může např. vetovat zákony, ale každé veto automaticky vede k vyhlášení referenda. V něm mohou voliči přehlasovat knížete. V referendu mohou rozhodnout např. i o změně ústavy, odvolání knížete nebo zrušení monarchie.

Kombinace monarchie a přímé demokracie se Lichtenštejnsku vyplácí. Kníže zodpovídá za dlouhodobé směřování země, vyvažování politických stran, ochranu menšin a ústavy. Své názory na politické systémy a budoucnost států kníže Hans-Adam II. vyjádřil v knize Stát ve třetím tisíciletí (české vydání - Grada 2011), která vyšla v již asi 20 jazykových verzích - viz: https://www.grada.cz/stat-ve-tretim-tisicileti-6507

Budova Zemského sněmu (Landtag) ve Vaduzu - hlavním městě Liechtenštejnska

 

Zasedací sál Zemského sněmu 

 

Televizní pořad o Marii Terezii vévodkyni savojské

Praha 20. února 2017: Před 245 lety zemřela dcera knížete Jana Adam I. z Liechtensteinu, zakladatele Lichtenštejnského knížectví, Marie Terezie vévodkyně savojská.Ta se do dějin zapsala jako mimořádně schopná organizátorka a velmi štědrá mecenáška, která se zasloužila o obnovu třicetiletou válkou zničeného černokosteleckého panství ve středních Čechách, stavbu na svou dobu moderních chudobinců, obnovu kostelů nebo o zavedení povinné bezplatné školní docházky dlouho před Marií Terezií.

Životu a dílu vévodkyně lidově zvané "Savojka" se v roce 2012 věnovala výstava v muzeu v Kostelci nad černými lesy (viz aktuality a Zpravodaj z roku 2012). Nyní o ní natočila dokumentární film Česká televize (délka 27 minut). Dokument "Naše paní Savojka" byl odvysílán ČT2 v neděli 5. března od 15.15 v pořadu "Cesty víry". V rámci pořadu je zařazeno i interview s lichtenštejnským knížetem Hansem-Adamem II., který hovoří o tradici vévodkyně savojské v rodu Liechtensteinů.

Pořad můžete shlédnout v i-vysílání České televize na internetu na tomto odkazu: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1185258379-cesty-viry/217562215500001-vevodkyne-savojska/

 

 

Marie Terezie vévodkyně savojská, hraběnka de Sossoins, rozená princezna z Liechtensteinu a vévodkyně opavská a krnovská, na portrétech z doby, kdy již byla vdova. Vlevo majestátní portrét od Martina van Maytense s vévodskou korunou na stole, vpravo skromnější portrét bez šperků a skvostných šatů, na obou portrétech je paní vévodkyně vyobrazena s vdovským šátkem ve vlasech.

 

Výročí úmrtí prvního knížete z rodu Liechtensteinů

Praha 12. února 2017: 390. výročí úmrtí Karla I. z Liechtensteinu patří mezi nejvýznamnější osobnosti rodu. Byl mimořádně schopným diplomatem, politikem, schopných organizátorem a hospodářem a velkým mecenášem umění. V českých zemích ale dosud převládá negativní pohled na něj, který způsobili někteří historici a politici na přelomu 19. a 20. století.

Nejvíce je knížeti Karlu I. vytýkáno jeho předsednictví tribunálu nad českými stavy, kteří povstali v červnu 1618 proti králi Ferdinandovi II. Málo je už známo, že tuto roli několikrát odmítl a žádal pro všechny obviněné milost. Karlovi I. je také vytýkáno získání velkého majetku z pobělohorských konfiskací. Přitom se zapomíná, že v roce 1619 moravští stavové zkonfiskovali jeho majetek. Větší část panství, které získal od roku 1621 byly protihodnotou za půjčky a válečné výdaje, které kníže poskytl císaři. Z celkového majetku rodu Liechtensteinů na území ČSR v roce 1919 byla 1/3 získána před rokem 1618, 1/3 mezi lety 1621 - 1648 a poslední třetina od roku 1649. Karel I. se bohužel zapojil do tzv. mincovního konsorcia, které razilo inflační peníze a jehož činnost vedla k tzv. kaládě. Mezi investrory konsorcia byla řada významných osobností, např. i Albrecht z Valdštejna.

Poslední výzkumy potvrzuji názor předního meziválečného československého historika profesora Josefa Pekaře, který tvrdil, že Karel I. z Liechtensteina nebyl tak zápornou postavou, jak se často tvrdilo. Více informací o Karlu I. z Liechtensteinu naleznete v článku "Zakladatel rodové moci" Mgr. Tomáše Sternecka, který vyšel vloni v listopadu v časopise Tajemství české minulosti - viz sekce Tisk a média.   

Schopný diplomat a politik Karel I. kníže z Liechtensteinu, vévoda opavský a krnovský

 

Výročí úmrtí velkého vojenského reformátora a diplomata

Praha, 10. února 2017: Dne 10. února 2017 jsme si připomněli půlkulaté 245. výročí úmrtí jednoho z největších vojenských reformátorů na našem území,významného císařského diplomata, polního maršála Josefa Václava z Liechtensteinu. Jeho největším úspěchem byla úspěšná reforma dělostřelectva, kterou v letech 1744 – 1757 povýšil císařskou „artilerii“ ze zaostalého druhu zbraně, na nejlepší dělostřelectvo v Evropě, kterým bylo až do roku 1918. Tuto reformu připomínají např. dochované podrobné technické plány, dělostřelecké předpisy nebo zbytky dělostřeleckého cvičiště u Týna nad Vltavou.

Jedna z mnoha desítek kreseb ilustrujících dokumenty o dělostřelecké

reformě knížete Josefa Václava z Liechtensteinu (1749)

(Kriegsarchiv, Wien)

Modernizované dělostřelectvo ukázalo poprvé svou sílu v bitvě u Štěrbohol 6. května 1757 a zejména pak 18. června 1757 v bitvě u Kolína, kde byl pruský král Friedrich II. poprvé poražen. Následující den kvalitu císařského dělostřelectva pochválil ve zprávě pro svého vyslance v Paříži: "Nepřítel měl početní převahu a lepší dělostřelectvo. Dělalo Liechtensteinovi čest.". Nečekaně silné, rychle a přesně střílející dělostřelectvo pruskou armádu nepříjemně zaskočilo. Dělostřelci dokázali zbrzdit postup nepřátelské armády tak dlouho, dokud maršál Daun nedokončil přeskupení svých vojsk. Současně "artilerie" způsobila Prusům těžké ztráty. 

Díky němu vznikly slévárny a první průmyslové podniky v Adamově (výroba děl a nábojů) – průmysl zde existuje dodnes nebo dělostřelecké cvičiště u Týna nad Vltavou, či první dělostřelecká škola v habsburské monarchii v Rudolfově nedaleko Českých Budějovic. Kníže byl úspěšný i jako vojevůdce v polních bitvách. Např. svůj nesporný smysl pro strategii a taktiku kníže Liechtenstein potvrdil 16. června 1746, když zvítězil nad francouzsko-španělskou armádou v bitvě u Piacenzy. 

Mladý princ Josef Václav vstoupil do armády v 16 letech a velmi rychle postupoval v hodnostech vzhůru, díky svému mimořádnému talentu pro taktiku a velení. V roce 1735 se kníže Josef Václav z Liechtensteina vydal na dráhu císařského diplomata a jako vyslanec odjel do Berlína ke dvoru krále Friedricha Wilhelma I. (1688-1740). Zde se mu podařilo prosadit přijetí pragmatické sankce (nástupnictví ženy na habsburském trůně), ale současně si nemohl nevšimnout, že pruská armáda je sice malá, ale velmi dobře vyzbrojená a vycvičená. Jeho nejvýznamnější diplomatická mise ale teprve přišla. V letech 1737 až 1741 byl císařským vyslancem na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. ve Versailles. Na svou roli se kníže velmi dobře připravil. Na své náklady dal vyrobit nádherný zlatý rokokový kočár, dílo mistra Nicolase Pineaua. Hlavní úkol kníže Josef Václav splnil – francouzský král Ludvík XV. schválil 8. listopadu 1738 pragmatickou sankci. Za tento další diplomatický úspěch císař udělil svému vyslanci v roce 1739 řád Zlatého rouna. V roce 1751 byl vyslán do Bruselu a o dva roky později byl jmenován velícím generálem v Uhrách. 

Mimořádně čestným úkolem pověřila knížete Josefa Václava císařovna Marie Terezie v roce 1760. Byl totiž jako její vyslanec pověřen přivézt do Vídně nevěstu pro následníka trůnu Marii Isabellu Bourbonsko-parmskou, první manželku budoucího císaře Josefa II. (1741-1790). Čtyři roky po příjezdu nevěsty Josefa II. se kníže vydal na další politickou a ceremoniální událost. Naposledy vystoupil jako hlavní komisař při volbě a korunovaci Josefa II. císařem ve Frankfurtu nad Mohanem. Následně mu byl udělen Velký kříž Uherského řádu sv. Štěpána.

Když zemské stavy získávaly od šlechty půjčky na financování státního rozpočtu, stal se kníže Josef Václav jejich největším věřitelem. Např. podle dochovaných dokladů činil roku 1747 zemský dluh Markrabství moravského 4 664 655 zlatých. Největší částku 750 000 zlatých půjčil kníže Josef Václav z Liechtensteina. 

Kníže Josef Václav I. stál v čele rodu několikrát za svůj život. Nejprve v letech 1712 – 1718 jako dědic trůnu. Pak se vedení rodu vzdal kvůli své dvorské kariéře, ale podruhé stál v čele Liechtensteinů jako poručník nezletilého Jana Nepomuka Karla v letech 1732 – 1745. Nakonec se stal znovu vládnoucím knížetem od roku 1748 až do své smrti 10. února 1772, po nečekaném úmrtí svého synovce.Protože kníže neměl mužské dědice, přešlo vedení rodu na dalšího mužského příbuzného – na jeho synovce Františka Josefa I. (1726-1781), z moravsko-krumlovské sekundogenitury rodu, kterého na roli vládnoucího knížete cílevědomě připravoval již od jeho mládí. 

Velkého reformátora dělostřelectva připomíná socha mezi nejvýznamnějšími rakouskými vojevůdci ve vídeňském Arsenalu, v památníku Heldenberg a na velkém památníku Marie Terezie ve Vídni, kde je jeho socha v životní velikosti mezi největšími politiky, vojevůdci a reformátory, kteří pomohli udržet a modernizovat habsburskou monarchii.

Mozaikový portrét polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteinu 

(ze sbírek státního zámku Lednice)


TOPlist