Aktuality 2017

Výročí úmrtí velkého vojenského reformátora a diplomata

Praha, 10. února 2017: Dne 10. února 2017 jsme si připomněli půlkulaté 245. výročí úmrtí jednoho z největších vojenských reformátorů na našem území,významného císařského diplomata, polního maršála Josefa Václava z Liechtensteinu. Jeho největším úspěchem byla úspěšná reforma dělostřelectva, kterou v letech 1744 – 1757 povýšil císařskou „artilerii“ ze zaostalého druhu zbraně, na nejlepší dělostřelectvo v Evropě, kterým bylo až do roku 1918. Tuto reformu připomínají např. dochované podrobné technické plány, dělostřelecké předpisy nebo zbytky dělostřeleckého cvičiště u Týna nad Vltavou.

Jedna z mnoha desítek kreseb ilustrujících dokumenty o dělostřelecké

reformě knížete Josefa Václava z Liechtensteinu (1749)

(Kriegsarchiv, Wien)

Modernizované dělostřelectvo ukázalo poprvé svou sílu v bitvě u Štěrbohol 6. května 1757 a zejména pak 18. června 1757 v bitvě u Kolína, kde byl pruský král Friedrich II. poprvé poražen. Následující den kvalitu císařského dělostřelectva pochválil ve zprávě pro svého vyslance v Paříži: "Nepřítel měl početní převahu a lepší dělostřelectvo. Dělalo Liechtensteinovi čest.". Nečekaně silné, rychle a přesně střílející dělostřelectvo pruskou armádu nepříjemně zaskočilo. Dělostřelci dokázali zbrzdit postup nepřátelské armády tak dlouho, dokud maršál Daun nedokončil přeskupení svých vojsk. Současně "artilerie" způsobila Prusům těžké ztráty. 

Díky němu vznikly slévárny a první průmyslové podniky v Adamově (výroba děl a nábojů) – průmysl zde existuje dodnes nebo dělostřelecké cvičiště u Týna nad Vltavou, či první dělostřelecká škola v habsburské monarchii v Rudolfově nedaleko Českých Budějovic. Kníže byl úspěšný i jako vojevůdce v polních bitvách. Např. svůj nesporný smysl pro strategii a taktiku kníže Liechtenstein potvrdil 16. června 1746, když zvítězil nad francouzsko-španělskou armádou v bitvě u Piacenzy. 

Mladý princ Josef Václav vstoupil do armády v 16 letech a velmi rychle postupoval v hodnostech vzhůru, díky svému mimořádnému talentu pro taktiku a velení. V roce 1735 se kníže Josef Václav z Liechtensteina vydal na dráhu císařského diplomata a jako vyslanec odjel do Berlína ke dvoru krále Friedricha Wilhelma I. (1688-1740). Zde se mu podařilo prosadit přijetí pragmatické sankce (nástupnictví ženy na habsburském trůně), ale současně si nemohl nevšimnout, že pruská armáda je sice malá, ale velmi dobře vyzbrojená a vycvičená. Jeho nejvýznamnější diplomatická mise ale teprve přišla. V letech 1737 až 1741 byl císařským vyslancem na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. ve Versailles. Na svou roli se kníže velmi dobře připravil. Na své náklady dal vyrobit nádherný zlatý rokokový kočár, dílo mistra Nicolase Pineaua. Hlavní úkol kníže Josef Václav splnil – francouzský král Ludvík XV. schválil 8. listopadu 1738 pragmatickou sankci. Za tento další diplomatický úspěch císař udělil svému vyslanci v roce 1739 řád Zlatého rouna. V roce 1751 byl vyslán do Bruselu a o dva roky později byl jmenován velícím generálem v Uhrách. 

Mimořádně čestným úkolem pověřila knížete Josefa Václava císařovna Marie Terezie v roce 1760. Byl totiž jako její vyslanec pověřen přivézt do Vídně nevěstu pro následníka trůnu Marii Isabellu Bourbonsko-parmskou, první manželku budoucího císaře Josefa II. (1741-1790). Čtyři roky po příjezdu nevěsty Josefa II. se kníže vydal na další politickou a ceremoniální událost. Naposledy vystoupil jako hlavní komisař při volbě a korunovaci Josefa II. císařem ve Frankfurtu nad Mohanem. Následně mu byl udělen Velký kříž Uherského řádu sv. Štěpána.

Když zemské stavy získávaly od šlechty půjčky na financování státního rozpočtu, stal se kníže Josef Václav jejich největším věřitelem. Např. podle dochovaných dokladů činil roku 1747 zemský dluh Markrabství moravského 4 664 655 zlatých. Největší částku 750 000 zlatých půjčil kníže Josef Václav z Liechtensteina. 

Kníže Josef Václav I. stál v čele rodu několikrát za svůj život. Nejprve v letech 1712 – 1718 jako dědic trůnu. Pak se vedení rodu vzdal kvůli své dvorské kariéře, ale podruhé stál v čele Liechtensteinů jako poručník nezletilého Jana Nepomuka Karla v letech 1732 – 1745. Nakonec se stal znovu vládnoucím knížetem od roku 1748 až do své smrti 10. února 1772, po nečekaném úmrtí svého synovce.Protože kníže neměl mužské dědice, přešlo vedení rodu na dalšího mužského příbuzného – na jeho synovce Františka Josefa I. (1726-1781), z moravsko-krumlovské sekundogenitury rodu, kterého na roli vládnoucího knížete cílevědomě připravoval již od jeho mládí. 

Velkého reformátora dělostřelectva připomíná socha mezi nejvýznamnějšími rakouskými vojevůdci ve vídeňském Arsenalu, v památníku Heldenberg a na velkém památníku Marie Terezie ve Vídni, kde je jeho socha v životní velikosti mezi největšími politiky, vojevůdci a reformátory, kteří pomohli udržet a modernizovat habsburskou monarchii.

Mozaikový portrét polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteinu 

(ze sbírek státního zámku Lednice)


TOPlist