Aktuality 2020

PTALI JSTE SE: Jaká vrchnost byli Liechtensteinové po Bílé hoře?

Tradičně je v české historiografii a médiích zakořeněno klišé o německé katolické šlechtě, která byla údajně nepřátelská k českému lidu. Tento pohled již historici ve 20. a nyní na počátku 21. století spolehlivě vyvrací, na základě dochovaných dokumentů. Liechtensteinové byli původně rakouská a od roku 1249 také moravská šlechta, která počátkem 17. století přišla na císařský dvůr v Praze (kníže Karel I.) a po roce 1620 v Ćechách koupila panství nebo je dostala od panovníka na úhradu úvěrů, které mu poskytla. 

Kníže Karel I. hovořil plynně česky a německy a jeho syn Karel Eusebius také. Ostatně Karel I. posílal synovi dopisy v češtině, které mu musel posílat zpátky přeložené do němčiny. Karlovi rodiče byli nekatolíci a Karel I. do roku 1599 také. Dokázal se ale domluvit i s nekatolickou opozicí, když to bylo v zájmu země. Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 získal téměř dvě desítky panství a statků v Čechách a na Moravě. O tolerantním přístupu Liechtensteinů ke svým poddaným a nekatolíkům svědčí příklad panství Lanšperk (Ústí nad Orlicí) a Lanškroun. Ještě o 13 let později zde tolerovali nekatolíky, tedy déle než šest let po vydání patentu císaře Ferdinanda II., který nekatolíky vykázal ze země. Karel I. ani jeho syn Karel Eusebius nebyli fanatickými katolíky, ale byli pragmatiky, kterým ležel na srdci klid na panstvích a spokojený poddaný.

Více informací o Liechtensteinech na zmíněných panstvích Ústí nad Orlicí a Lanškroun naleznete zde:  http://hsliechtenstein.websnadno.cz/liechtensteinove_a_usteckoorlicko.pdf

 

180. výročí narození knížete Jana II. zvaného "Dobrý"

Dne 5. října 1840 se na zámku v Lednici narodil jeden z největších evropských mecenášů budoucí vládnoucí kníže Jan II. z Liechtensteinu (5. 10. 1840 Lednice-11. 2. 1929 Valtice). Dostalo se mu výborného vzdělání v ekonomii, technice, i v umění. Dokázal se obklopit schopnými odborníky a manažery, kteří mu pomáhali ve správě rozsáhlého majetku, který se nacházel ve více než 600 obcích na území sedmi histoorických zemí a tří nezávislých států (po roce 1918 Rakousko, Československo a Lichtenštejnsko).

Finančně podporoval školské, sociální a kulturní projekty, byl býznamným sponzorem lékařského výzkumu nebo archeologických vykopávek (např. střední Čechy, Malá Asie). Financoval stavbu moderních nemocnic ve Valticích a v Krnově, velmi se zasloužil o stavbu a umělecké sbírky dnešního Slezského zemského muzea v Opavě, cenné dary věnoval muzeím a galeriím ve Vídni, Brně a v Praze. Soustředěnými nákupy špičkových uměleckých děl rozšířil knížecí sbírky zejména obrazů. Romanticky dal přestavět hrady Šternberk u Olomouce, Liechtenstein bei Mödling jižně u Vídně a hrad Vaduz v Lichtenštejnsku a tím je zachránil před dalším chátráním.

Zasloužil se o zlepšení hospodářské situace v Lichtenštejnsku podporou zavádění lehkého průmyslu. O politickou kariéru se nezajímal, dal přednost správě svěřeného majetku, vědě a umění. Již roku 1862 mu císař udělil řád Zlatého rouna. Finančně podporoval diplomatické aktivity svého mladšího bratra Františka, který byl císařským velvyslancem v St. Petěrsburgu a snažil se o obnovení spojenectví Rakousko-Uherska s Ruskem, jako prevencí hrozící války. 

 

Kníže Jan II. z Liechtensteinu na fotografii po roce 1900
 
Seznam darů a založení různých institucí knížetem Janem II. je nesmírně dlouhý. Např. v roce 1873 založil ve Valticích ovocno–vinařskou školu a roku 1895 Vyšší ovocnářskou a zahradnickou školu v Lednici. V roce 1912 vytvořil „Ústav pro zušlechťování rostlin knížete Jana z Liechtensteinů J. G. Mendela v Lednici na Moravě“. V roce 1985 se ústav stal Zahradnickou fakultou Vysoké školy zemědělské v Brně, dnes Mendelovy univerzity. V roce 1852 kníže Jan II. nabídl zámek Úsov a jeho revír pro zřízení první lesnické školy na Moravě a ve Slezsku a škola zde byla otevřena již 3. 10. 1852. Později v roce 1898 zde umístil lesnické a lovecké muzeum s bohatými sbírkami. Lesnické muzeum tu je dodnes.
 
V roce 1903 kníže Jan II. vyhlásil první přírodní rezervaci na Moravě, v dnešní chráněné krajinné oblasti Jeseníků Šerák-Keprník - tzv. Liechtensteinský prales (172 hektarů). Rozkládal se mezi Šerákem a Keprníkem na území dnešní Národní přírodní rezervace a jeho účelem bylo chránit unikátní horský prales, s vrchovišti se zajímavými a charakteristickými rostlinnými druhy. 
 
Na dobročinné účely ročně vydal okolo 7 milionů tehdejších korun, což byla na svou dobu velmi vysoká částka (dnes cca 100 mil. Kč). Tomu by odpovídala informace, že při 50. výročí jeho vlády ústřední účtárna spočítala, že kníže Jan II. Dobrotivý věnoval na charitativní účely, dary a dotace 73,5 milionů tehdejších švýcarských franků. 
 
Jan II. dal v roce 1862 lichtenštejnskému knížectví moderní ústavu (změnila se ještě v letech 1918 a 1921), snížil daně a v roce 1868 zrušil jeho armádu. O čtyři roky později byla do Lichtenštejnska zavedena železnice. Ve 2. polovině 19. století kníže podpořil rozvoj lehkého průmyslu v Lichtenštejnsku (zejména textilky) daňovými úlevami, které přilákaly investory ze zahraničí. Za první světové války zachovalo knížectví neutralitu a po roce 1918 se místo na Rakousko-Uhersko začalo orientovat na Švýcarsko. To od 27. 10. 1919 zastupuje knížectví v těch zemích, ve kterých Lichtenštejnsko nemá své zastupitelské úřady.
 
O čtyři roky později v roce 1924 uzavřelo Lichtenštejnsko se Švýcarskem celní a hospodářskou unii a švýcarský frank nahradil rakousko-uherskou korunu jako národní měnu. Lichtenštejnští občané přišli po 1. světové válce o téměř všechny své úspory, protože je měli uloženy v hyperinflací znehodnocené rakousko-uherské měně. Bez peněz byla i státní pokladna. Pomocnou ruku poskytl své trpící zemi kníže Jan II. Půjčil lichtenštejnské vládě bezúročně 500.000 švýcarských franků. Navíc dal na své náklady dovážet ze Švýcarska potraviny, které byly bezplatně distribuovány obyvatelům alpského knížectví. Kníže také ve 20. letech 20. století spolufinancoval stavbu protipovodňových hrází okolo Rýna a řadu půjček změnil v dary. 
 
Jan II. se stal nejdéle vládnoucím evropským panovníkem. Své zemi vládl plných 71 let, o 3 roky déle než císař František Josef I., o 7 let déle než královna Viktorie a o tři měsíce déle, než do té doby nejdéle vládnou monarcha v Evropě – francouzský král Ludvík XIV. Jeho dlouhou a úspěšnou vládu připomněly tzv. jubilejní kameny, které byly budovány na všech panstvích při příležitosti 40 let jeho vlády (v ĆR jich je okolo sta). O deset let později k nim byly přidány tabulky oslavující 50. výročí vlády. Po vzniku Československa již nebyly žádné oslavy pořádány, republika šlechtě nepřála. 
 
První pozemková reforma v Československu po roce 1919 významně zasáhla do hospodaření Liechtensteinů a také Lichtenštejnska, jehož náklady knížecí rod finančně podporoval z příjmů na Moravě, na základě císařského patentu z roku 1719, kterým císař Karel VI. založil Knížectví Lichtenštejn. Pozemková reforma byla také příčinou, proč v roce 1919 Československo neuznalo suverenitu Lichtenštejnska a blokovalo jeho přijetí za člena Společnosti národů. Paradoxem je, že velmoci a další státy nezávislost a neutralitu knížectví za 1. světové války uznaly. Lichtenštejnsko je jedním z nejdéle nepřetržitě existujících států světa (od roku 1719, s plnou suverenitou od roku 1806).
 
Kníže Jan se nikdy neoženil, a proto jeho nástupcem se stal jeho bratr princ František. Když 11. února 1929 ve Valticích zemřel, jeho pohřbu jako hlavy rodu a státu se zúčastnily tisícovky hostů a zahraniční diplomaté. Za československou stranu se ho z vrcholných politiků nezúčastnil nikdo. Kníže Jan II. zvaný pro svou dobrotu a štědrost "Dobrý" byl uložen do rodinné hrobky ve Vranově u Brna jako předposlední z hlav svého rodu a státu.
 
Více informací o knížeti Janu II. naleznete zde: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/knize_jan_ii_2020__160_let_od_narozeni.pdf
  
 
Výstava Národní galerie v Praze „Rembrandt: Portrét člověka“
 
Praha 20. září 2019: Národní galerie v Praze připravila na letošní podzim a zimu zajímavou výstavu, kterou si budou moci zájemci prohlédnout v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze od 24. září 2020 do 31. ledna 2021.  Výstava se s pomocí Rembrandtových děl, i prostřednictvím prací jeho současníků i následovníků (Jan Lievens, Gerrit Dou, Ferdinand Bol, Govaert Flinck či Christopher Paudiss), pokusí přiblížit vnitřní život zachycený ve výrazu portrétovaného, ať už jím byl neznámý člověk či Rembrandt sám.   
 
Jedním z vystavených Rembrandtových obrazů je olejomalba „Amor s mýdlovou bublinou“, který zapůjčily knížecí sbírky Liechtensteinů. Liechtensteinové vlastní druhou největší soukromou sbírku umění na světě. Je mezi nimi např. také největší soukromá kolekce obrazů Petra Pavla Rubense na světě (33 kusů), včetně rozměrných pláten z cyklu „Decius Mus“ . Cenné Rembrandtovo dílo bylo Národní galerii zapůjčeno přes již řadu let trvající soudní spory, které se týkají konfiskace majetku občanů neutrálního Lichtenštejnska v roce 1945, na základě zneužití dekretů prezidenta republiky komunistickými ministry zemědělství a vnitra. 
 
Více informací o výstavě v Národní galerii naleznete zde: https://www.ngprague.cz/udalost/246/rembrandt
 

 

Areál dělostřeleckého cvičiště maršála Liechtensteina "se probouzí"

Probíhá restaurování sousoší "Kalvárie". Město Týn nad Vltavou připravuje naučnou stezku a cyklostezku a částečnou obnovu významné vojenské památky na jihu Čech.  

16. září 2020: Jihočeské město Týn nad Vltavou obnovuje významnou vojenskou památku česko-rakouské i evropské historie. Je jím areál bývalé dělostřelecké střelnice, kterou dal v roce 1748 vybudovat polní maršál Josef Václav z Liechtensteinu (1696-1772), v ltech 1744-1772 vrchní velitel císařského dělostřelectva. Zde byla testována nová generace děl a munice a nová taktika, než byly v roce 1757 zavedeny v celé armádě. Reformované dělostřelectvo se stalo nejlepším v Evropě a rychle ho napodobovalo Prusko, Francie a další státy.

Nákres cvičné dělostřelecké pevnosti z roku 1766 (ÖNB)

"Nová artilerie" byla jedním z faktorů vítězství maršála Leopolda Dauna 18. června 1757 v bitvě u Kolína. Tato bitva zabránila v tažení pruské armády na Vídeň a je právem nazývána dnem, kdy se znovuzrodila habsburská monarchie. Společně s ní byly zachráněny země Koruny české od další pruské anexe a následné germanizace (král Friedrich II. měl v úmyslu zabrat území severně od Labe, včetně královských měst Kolína a Hradce Králové).

V Týně nad Vltavou právě probíhá restaurování sousoší "Kalvárie", které zde dala roku 1753 vybudovat císařovna Marie Terezie po výbuchu střelného prachu ve zdejší vojenské laboratoři (zemřelo 80 dělostřelců). Místo neštěstí sama navštívila. Restaurovácní soch (cena 340.000 Kč) provádí akademický sochař Ivan Tlášek, který např. restauroval Samsonovu kašnu v Českých Budějovicích. V současné době se jedná o archeologickém průzkumu bývalého vojeského tábora a cvičiště, kde je jedinečně dochována rozlehlá cvičná pevnost (Polygon), cíl pro střelbu (Epolement, tzv. Pulmont) a další stavby. Od poloviny 19. století areál sloužil jako vojenský sklad rakouského "vozatajstva", a proto dostal dnes šířeji známý název "Velký depot".

Sousoší Kalvárie na místě výbuchu střelného prachu z roku 1753 je cennou sochařskou památkou jižních Čech

Město Týn nad Vltavou připravuje cyklostezku a naučnou trasu, která zájemce o vojenskou historii z tuzemska i ze zahraničí seznámí s vojenským cvičištěm, jeho historií a významem pro reformu dělostřelectva. Na informačních panalech návštěvníci naleznou nejen dobové plány a kresby, ale také portréty maršála Josefa Václava z Liechtensteina a jeho klíčových spolupracovníků. Mezi nimi budou např. i bratři Leopold a Ondřej Feuersteinové (Feuersteinům patřil zámek v nedalekém Nadějkově). 

V roce 2022, kdy si připomeneme 250. výročí úmrtí "otce rakouského dělostřelectva" polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteinu, se uskuteční vzpomínková akce, za účasti zainteresovaných států a jejich armád. Doplňme, že v nedalekých Českých Budějovicích sídlil Zbrojjní úřad a generální štáb rakouského dělostřelectva a v městečku Rudolfov byla založena první dělostřelecká škola ve střední Evropě.    

Více informací o restaurování sousoší a plánech města s připomenutím jubilea maršála J. V. z Liechtensteina v roce 2022 naleznete v Radničních novinách města Týn nad Vltavou (strana 1):  https://www.tnv.cz/assets/File.ashx?id_org=17212&id_dokumenty=20315

 

ČAK vzdává znovu hold JUDr.  Emilu Sobičkovi-advokátovi Liechtensteinů

Brno 15. září 2020: Česká advokátní komora v pátek 18. září zahájí v bývaké brněnsjé věznici na Cejluvýstavu Advokáti proti totalitě, která navazuje na loňskou výstavu v Praze (viz Aktuality 2019). Tisková zpráva České advokátní komory: Advokáti proti totalitě – část ojedinělého projektu ČAK se přestěhovala do Brna (výtah):

Byla sobota 5. listopadu 1949 ráno a dvorek za pankráckou věznicí se stal němým svědkem popravy pražského advokátního koncipienta JUDr. Jaroslava Borkovce, kterého komunisté odsoudili za „protistátní činnost“. Přesně po 70 letech, tedy 5. listopadu 2019 Česká advokátní komora odstartovala v Praze svůj unikátní projekt s názvem Advokáti proti totalitě. Jedna z jeho částí - výstava - se nyní po delší přestávce způsobené koronavirovou epidemií, přestěhovala do Brna. 
 
 
A tak v prostorách Káznice na Cejlu (Bratislavská 68, Brno), se i moravské advokátní i širší laické veřejnosti detailněji představí „deset statečných“ advokátů, jejichž osudy by neměly být nikdy zapomenuty a musí jako zdvižený ukazováček připomínat, že boj proti totalitě nekončí ani v době veskrze demokratické.
 
Plátna a výstavní vitríny obsahují zajímavé informace, dokumenty a artefakty ze životů deseti osobností advokátního světa. Těch, které jsou veřejnosti dobře známé – Otakara Motejla, Dagmar Burešové nebo Jána Čarnogurského, ale i dalších advokátů – například dvou brněnských patriotů Jiřího Machourka a Františka Hejného, dále obhájce veřejně známých klientů Milana Hulíka, Rastislava Váhaly, Kamilla Reslera, Jiřího Křížka a také Jaroslava Borkovce, který jako jediný zaplatil životem. 
 
Mezi artefakty je k vidění například nepostradatelná rtěnka a oblíbená brož první dámy české justice Dagmar Burešové, talár s hermelínem Otakara Motejla, kterým jako předseda Nejvyššího soudu vítal i britskou královnu, bible Jána Čarnogurského, jež s ním „přežila“ komunistický kriminál a díky ní ho přežil i on, či brýle Jaroslava Borkovce, které měl na sobě, když psal svůj poslední dopis manželce před popravou. Je toho ale ještě mnohem víc, ostatně vidět vše na vlastní oči mohou návštěvníci od 18. září do 30. listopadu 2020 vždy v úterý a v pátek od 10 do 17 hodin, v ostatní dny je možné výstavu navštívit po předchozí domluvě.
 
 
Česká advokátní komora provozuje také speciální webové stránky www.advokatiprotitotalite.cz, kde jsou publikovány další dokumenty a fotografie, které se na výstavu nevešly a také velmi zajímavá dobová videa. I do budoucna mají tyto stránky ambici „žít“ dalšími příběhy podobně hrdinných advokátů, jejichž jména a osudy zatím zůstaly v zapomnění, ale dříve či později se objeví. Není tajemstvím, že díky jejich potomkům, přátelům nebo klientům se objevují už teď – jde například o osud advokáta JUDr. Vladimíra Lindnera, který v 50. letech obhajoval české hokejové reprezentanty nebo advokáta nepřátel komunistického režimu JUDr. Emila Sobičky.- Podrobnější informace o jeho životě naleznete zde: https://www.advokatiprotitotalite.cz/emil-sobicka/zivotopis
 
 

Lichtenštejnsko podalo stížnost na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva

Protože Česká republika dosud ignoruje práva Lichtenštejnského knížectví a jeho občanů, podalo Lichtenštejnsko stížnost na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva

Štrasburk 18. srpna 2020: Lichtenštejnská vláda se na svém zasedání dne 18. srpna 2020 usnesla, že dnes podá u Evropského soudu pro lidská práva* ve Štrasburku mezistátní stížnost, aby zajistila suverenitu své země. Ta podle ní není v současnosti v České republice v dostatečné míře respektována. Pozadí tvoří aktuální rozsudek Nejvyššího soudu, kterým jsou lichtenštejnským státním příslušníkům opět upřena jejich základní práva s odůvodněním, že je třeba považovat je v důsledku aplikace dekretů prezidenta republiky z roku 1945 za Němce. Jejich opětovná aplikace v roce 2020 se rovná zjevnému nerespektování suverenity Lichtenštejnska a osobní identity jeho státních příslušníků. Lichtenštejnsko se proti tomu postavilo a zdůrazňujíc svou suverenitu využívá jako právní prostředek mezistátní stížnost, která je zakotvena v Evropské úmluvě o lidských právech.

Pohled na sídlo lichtenštejnské vlády ve Vaduzu přes Zemský sněm

Nepřípustné označení lichtenštejnských státních příslušníků za osoby německé národnosti od roku 1945 je v české legislativě opakovaně uplatňováno jako základ rozsudků v jejich neprospěch. Předmětem aktuálního právního sporu jsou rozsudky a opatření českých správních orgánů a soudů, které byly podniknuty od roku 2014. Nadaci Knížete z Lichtenštejna byla tehdy bez předchozího upozornění doručena žaloba českého úřadu, která nakonec vedla k vymazání Nadace z katastru nemovitostí coby vlastníka pozemků v České republice. Vlastnická práva k těmto pozemkům přitom existovala po staletí a katastrem byla potvrzena teprve v roce 2013. Zdůvodněno to bylo prokazatelně nepravdivým tvrzením, že se kníže František Josef II. přihlásil k německé národnosti ve smyslu dekretů prezidenta republiky. České soudy prohlásily, že nejsou příslušné, aby přijaly důkaz o tom, že tomu tak nebylo, přestože byl důkaz k dispozici v listinné formě.

 
Ústavní soud České republiky ve svém konečném rozhodnutí ze dne 20. února 2020 tento nepřijatelný postup, kdy je s lichtenštejnskými státními občany nakládáno jako s Němci, nekorigoval. V roce 2020 tak byla potvrzena nesprávná aplikace dekretů prezidenta republiky z roku 1945 a mylné označování lichtenštejnských státních občanů za etnické Němce. Postoj a postup českých úřadů a soudů má důsledky pro více než dvě desítky dalších řízení s lichtenštejnskými občany. Znamená to pro ně, že v souvislosti s majetky v České republice z doby před rokem 1945 nemohou uplatnit své nároky, protože jsou považováni za Němce.
 
V případě jiných neutrálních států, například Švýcarska, byla Česká republika v předchozích dekádách ochotna vyjednat v otevřených otázkách podobné povahy bilaterální řešení. S Lichtenštejnskem však nikdy nebyly vedeny rozhovory o otevřených majetkoprávních otázkách. Odmítavý postoj České republiky k vedení rozhovorů poškozuje právní nástupce všech 29 lichtenštejnských státních příslušníků, kterým byl na území dnešní České republiky nezákonně zabaven majetek a odepřeno odškodnění.
 
Celé znění tiskové zprávy lichtenštejnské vlády a odpovědi na nejčastější otázky naleznete zde: 
 
FAQ                        http://hsliechtenstein.websnadno.cz/20200819_faq_cz.pdf
 
Knížecí dům vítá a podporuje mezistátní stížnost, kterou lichtenštejnská vláda podala na Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. České úřady po roce 2014 opět odebraly lichtenštejnským institucím a státním příslušníkům majetková práva se zdůvodněním, že jejich zakladatelé nebo právní předchůdci museli být údajně podle prezidentských dekretů považováni za Němce. Spolu se způsobem vedení příslušných procesů v České republice to představuje systematické a závažné porušení Evropské úmluvy o lidských právech. Na straně druhé, česká strana již po desetiletí důsledně odmítá vést s Lichtenštejnskem rozhovory o otevřených otázkách. 
 
Postoj, který v současnosti Česká republika vůči Lichtenštejnsku a jeho státním příslušníkům zaujímá, se ve zcela zásadních oblastech nevyznačuje takovým respektem, s jakým spolu mají rovnoprávné suverénní státy v Evropě - v souladu s mezinárodním právem - jednat. Pro Knížectví není tato situace z hlediska politické suverenity akceptovatelná. Lichtenštejnsko a jeho vlády vždy na mezinárodní úrovni důsledně podporovaly vládu práva. Vyřešení otevřených otázek v řádných procesech před mezinárodními soudy, které byly k tomuto účelu smluvními státy zřízeny, představuje právní cestu, kterou je nutno nyní jít. Že lichtenštejnská vláda tuto cestu zvolila, je zcela logické.
 
„Aktuální český postoj nedává lichtenštejnské vládě jinou možnost, než důsledně podniknout takové právní kroky, které nejlépe podpoří lichtenštejnskou suverenitu a svrchovanost a nejlépe ochrání práva lichtenštejnských občanů. Tento rozhodný postoj vlády je pokračováním jasné zahraničně politické linie Lichtenštejnska, jak je praktikována již po desetiletí, a má plnou podporu knížecího domu.“
 
Další informace ke konfiskaci majetku lichtenštejnských občanů v ČSR v roce 1945 naleznete zde: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/liechtensteinove__a5_brozura_01.pdf
 
Pozn.: Lichtenštejnské knížectví je plně suvernním státem od roku 1806. V obou světových válkách bylo neutrální a jeho neutralitu respektovaly všechny strany. Občané Lichtenštejnska mají občanství lichtenštejnské a národnost lichtenštejnskou.

Na Českou republiku bylo dosud ve Štrasburku podáno přes tisíc stížností. Ve všech těchto případech se jednalo o individuální stížnosti občanů nebo firem. Ještě nikdy nezažaloval Českou republiku jiný stát. 

* Evropský soud pro lidská práva (ESLP) byl založen v roce 1959. Zabývá se stížnostmi na porušení občanských a politických práv zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech ve 47 členských státech Rady Evropy, které ratifikovaly Úmluvu. Od roku 1998 zasedá soud trvale ve Štrasburku. 
 

 

110 let od narození prince Karla Alfréda
 
Praha 16. srpna 2020: Před 110 lety dne 16. srpna 1910 se narodil mladší syn prince Aloise z Liechtensteinu (1869-1955) a Alžběty Amálie arcivévodkyně Rakouské (1878-1960). Karel Alfréd (16. 8. 1910 - 17. 11. 1985) se narodil jako třetí z osmi dětí a jako druhý syn. Jeho starší bratr a budoucí vládnoucí kníže prince František Josef II. (16. 8. 1906-13. 11. 1989) se narodil ve stejný den, jako Karel Alfréd, ale o šest let dříve. 
 
Když vládnoucí kníže František Josef II. přesídlil po anšlusu Rakouska (12. 3. 1938) do Vaduzu, aby tím vyjádřil svůj nesouhlas s anšlusem a posílil pozici neutrálního Lichtenštejnska vůči Třetí říši, jmenoval svého bratra Karla Alfréda generálním zmocněncem pro správu majetku v okupovaném Rakousku a Československu. Společně s ústředním ředitelem správy lichtenštejnských statků (sídlila v Olomouci) JUDr. Františkem Svobodou, pomáhal svým perzekuovaným zaměstnancům a jejich rodinám. Pražské povstání zažil osobně, pod ochranou generálního konzulátu Švýcarska v Praze.
 
 
Když komunistický ministr zemědělství Julius Ďuriš, společně s ministrem vnitra Václavem Noskem (rovněž komunistou) označil lichtenštejnské občany lživě za Němce, byl majetek 39 občanů neutrálního Lichtenštejnska nezákonně zkonfiskován na základě zneužití Benešových dekretů, které se jich právně vůbec netýkaly. Stalo se tak na rozdíl od občanů německé národnosti Švýcarska, Švédska, spojeneckých států nebo dokonce občanů Rakouska.
Ve spolupráci s předním pražským advokátem JUDr. Emilem Sobičkou pak princ Karel Alfréd usiloval o zrušení konfiskačních vyhlášek. V létě 1947 Nejvyšší správní soud dokonce připravoval zrušení konfiskačních vyhlášek, ale ministr zemědělství J. Ďuriš prosadil odložení veřejného jednání soudu na „neurčito“. Po komunistickém převratu byl princ Karel Alfréd donucen úřady z Československa odjet. 
 
Později se princ Alfréd rozhodl vystudovat medicínu na vídeňské univerzitě, kterou absolvoval na výtečnou. Dne 17. února 1947 se ve Vídni oženil s arcivévodkyní Agnes Rakouskou (1928-2007). Narodili se jim tři synové (Dominik, Andreas, Gregor) a čtyři dcery (Alexandra, Maria-Pia, Katharina, Brigitta). V českých zemích je z nich nejznámější Maria-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein, která je od roku 2000 pracuje je mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Lichtenštejnska v Rakousku a u úřadů OSN ve Vídni a OBSE. Od 11. dubna 2011 je velvyslankyní i pro Českou republiku (se sídlem ve Vídni).   
 

 

260. výročí narození polního maršála knížete Jana I. z Liechtensteinu 

Lednice 26. června 2020:  Dnes si připomínáme 260. výročí jedné z nejvýznamnějších a veřejnosti nejznámnějších osobností rodu Liechtensteinů, polního maršála Jana I. knížete z Liechtensteinu (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň). Po předčasné smrti svého bratra Aloise I. roku 1805 se stal hlavou rodu a Lichtenštejnského knížectví.  

Kníže byl skvělý diplomat a vynikající vojevůdce, kterého si vážil i jeho protivník francouzský císař Napoleon Bonaparte . V červnu se 1790 proslavil v bojích o pevnost Cetyni v Černé Hoře, za což byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Marie Terezie. Do hodnosti generálmajora byl povýšen v roce 1794 za odvážný útok na tábor francouzské armády u Mauberge. Dalších úspěchů dosáhl v bitvách u Würtzburgu a Rastattu.
 
 
Kníže Jan I. z Liechtensteinu s velkokřížem Vojenského řádu Marie Terezie
 
Vyznamenal se v bitvě u Slavkova (2. 12. 1805), kde zabránil ještě větším ztrátám spojenců, které zavinila špatná příprava a velení bitvy, zejména ze strany ruského cara. Po prohrané bitvě dojednal setkání císaře Františka I. s císařem Napoleonem u Spáleného mlýna. Kníže Jan I. patřil mezi nejschopnější a nejstatečnější rakouské důstojníky. V bitvách byl mnohokrát zraněn a bylo pod ním zastřeleno 20 koní. Šetřil své vojáky, vážil si jejich životů a ti si vážili jeho. Díky svým úspěchům a statečnosti byl postupně vyznamenán všemi třemi stupni Vojenského řádu Marie Terezie - jeho velkokříž si můžeme prohlédnout ve Vojenském muzeu ve Vídni (HGM).
 
Za rakouskou stranu v prosinci 1805 podepisoval příměří s Francií na zámku ve Slavkově a v roce 1806 pak podepisoval i mírovou smlouvu v Prešpurku. Za to od císaře Františka I. získal řád Zlatého rouna. V září 1806 byl povýšen na polního maršála. V roce 1809 se vyznamenal v bitvách u Aspern a u Wagramu, kde byl vážně zraněn. Dne 14. 10. 1809 uzavíral za císaře pro Rakousko nevýhodný Schönnbrunský mír.
 
Ačkoliv byl kníže voják, podobně jako jeho soudobý "kolega" polní maršál Karel I. Filip kníže ze Schwarzenbergu, i on miloval mír a především poklidný život ve své početné rodině. Jeho manželství s lantkraběnkou Josefou Sophií zu Fürstenberg-Weitra (21. 6. 1776 - 23. 2. 1848) bylo velmi šťastné a bylo obdařeno 13 potomky. 
 
Přestože za jeho života Evropou prošla vlna změn, kdy zanikla Svatá říše římská národa německého a s ní více než tři stovky nezávislých knížectví, hrabství, měst a dalších území, Knížectví Lichtenštejn toto období přečkalo bez úhony. Dokonce bylo v roce 1806 pozváno k členství v Napoleonem založeném Rýnském spolku, snad proto, aby si císař Fracouzů knížete Jana I. naklonil. Kníže zde projevil mimořádný diplomatický talent, když se vzdal vlády v knížectví a vládl pak jako regent za svého nezletilého syna. Tím se vyhnul choulostivému problému, kdy by musel poslouchat dvě znepřátelené hlavy státu: rakouského a francouzského císaře. 
 
Od roku 1806 se počítá úplná nezávislost Knížectví Lichtenštejn, které tak patří k nejstarším nepřetržitě existujícím státům na světě. Z bývalých 354 členů Svaté říše římské je Lichtenštejnsko jediným, které existuje dodnes, a to pod svým původním názvem a na původním území. Nezávislost Lichtenštejnska byla potvrzena v roce 1815 na Vídeňském kongresu. Více informací o této zajímavé etapě evropských a lichtenštejnských dějin naleznete v dokumentu HSL z roku 2015:  http://hsliechtenstein.websnadno.cz/vidensky_kongres_a_nezavislost_lichtenstejnska_fin.pdf 
 
V Lichtenštejjnsku kníže Jan I. zavedl povinnou školní docházku. Kníže pokračoval v budování lednicko-veltického areálu, který započal jeho starší bratr Alois I. Vybudoval zde řadu známých staveb (např. Kolonáda Reistna, Dianin chrám), další stavby pro něj knížecí architekt Josef Hardtmuth postavil v Mödlingu u Vídně (např. Husarský chrám). Kníže znovu koupil do majetku rodiny hrad Liechtenstein jižně od Vídně ("kolébka" rodu) a dal u něj postavit klasicistní zámek Neues Liechtenstein. Ve Vranově u Brna dal kníže vybudovat novou klasicistní rodovou hrobku, kde byl pohřben, stejně jako všechny následující hlavy knížecího rodu do roku 1938.
 

Ptali jste se: Proč byl Josef Václav z Liechtensteinu třikrát hlavou rodu?

18. června 2020: Kníže Josef Václav z Liechtensteinu (1696-1772) patří k nejvýznamnějším mužům z rodu Liechtensteinů. Byl mimořádně inteligentní, měl šarm a talent jak pro diplomacii, tak pro armádu, ve které prokázal nadání pro vedení vojsk, i osobní statečnost. Do vedení rodu se dostal v době, kdy roku 1712 vymřela Karlova větev knížetem Janem Adamem I., který zanechal pouze dcery. Na scénu se tak dostala Gundakarova větev, pocházející od mladšího bratra Karla I. z Liechtensteinu. A zde se celý příběh začal komplikovat. Více informací naleznete v přiloženém dokumentu.

 

Polní maršál, vojenský reformátor a diplomat Josef Václav kníže z Liechtensteinu na

portrétu z roku 1740, kdy byl císařským vyslancem ve Francii a obdržel řád Zlatého rouna,

Hyacinthe Rigaud (1659–1743)

 

Dokument ke stažení: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/1712_dedictvi_liechtensteinu.pdf

V roce 2022 si připomeneme 250. výročí úmrtí maršála Josefa Václava z Liechtensteinu, jehož mimořádné zásluhy na modernizaci císařského dělostřelectva v letech 1742-1757 byly objeveny tuzemským výzkumem teprve v posledních letech. 

 

Časopis Turista č. 6/2020 přináší článek o Liechtensteinech v Moravském Krumlově

5. června 2020: Nové vydání měsíčníku Turista č. 6 2020 přináší rozsáhlejší článek o rodu Liechtensteinů v Moravském Krumlově. Jeho stopy nalezneme nejen na zámku, ale i ve městě a jeho okolí. Připomeňme, že květnové číslo časopisu Turista přineslo zajímavé informace o Liechtensteinech ve Šternberku u Olomouce. 

 

Moravskokrumlovský zámek byl majetkem Liechtensteinů v letech 1623-1908

 

Poslední rytíř - Jiří VI. z Liechtensteinu

31. května 2020: V letošním roce si připomínáme 540. výročí narození významného rakouského a moravského politika, dvořana a vojevůdce Jiřího VI. z Liechtensteinu (1480 - 6. srpna 1548). Přesné datum jeho narození bohužel neznáme, pouze rok 1480. Byl členem steyggerské větve rodu, velmistrem císařského dělostřelectva a jedním z velitelů obránců města Vídně při jeho prvním obležení tureckou armádou na podzim roku 1529. Císař Maxmilián I. ho nazval "posledním rytířem"

Jiřího VI. z Liechtensteinu připomíná mramorový náhrobek v kostele sv. Michala v centru Vídně (naproti Hofburgu)

Více informací o zajímavém životě "posledního rytíře" naleznete v dokumentu ke stažení zde: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/jiri_vi._posledni_rytir_1.1.pdf

 

Ptali jste se: Kdo byl kníže Gundakar z Liechtensteinu?

30. května 2020:  V lednu t. r. jsme si připomněli 440. výročí narození knížete Gundakara z Liechtensteina. Tento nejmladší ze tří bratrů (Karel, Maxmilián, Gundakar) byl významným diplomatem, vojákem a dvořanem na císařském dvoře. 

 

Kníže Gundakar z Liechtensteinu

Na Moravě koupil panství Moravský Krumlov a Uherský Ostroh, jejichž hospodářský rozvoj podporoval. V roce 1633 dosáhl dočasně jejich povýšení na titulární knžectví "Liechtenstain". Kníže založil tzv. Gundakarovu rodinnou větev, která se roku 1712 po vymření hlavní Karlovy linie knížetem Janem Adamem I. stala linií hlavní. Jeho vnuk kníže Karel Boromejský založil v Moravském Krumlově roku 1771 vedlejší rodovou větev, která vymřela roku 1908. 

Podrobnější informace o knížeti Gundakarovi z Liechtensteinu naleznete v dokumentu zde: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/knize_gundakar.pdf

 

Rekordní návštěvnost internetových stránek HSL
 
26. května 2020: Internetové stránky Historického spolku Liechtenstein vznikly v září 2012. Od té doby se rychle zvyšuje jejich návštěvnost, protože se staly významným a důvěryhodným zdrojem informací o historii a aktuálním dění, které se týká rodu Liechtensteinů, Lichtenštejnska a českých zemí. 
 
 
Dne 25. května 2020 dosáhla návštěvnost stránek www.hs-liechtenstein.cz významného milníku: 50.000 individuálních návštěv. Ke stejnému datu dosáhl počet navštívených stránek webu téměř 103.000. Za poslední tři roky se počet návštěvníků zdvojnásobil, současně vzrostl i podíl jejich pravidelných čtenářů, a to ze 62 % v roce 2017 na 72 % v květnu 2020.
 
Nejvíce naše čtenáře zajímá sekce Aktuality (okolo 46 %), archiv Aktualit (8 %), Knihy (19 %) a Historie rodu Liechtensteinů (7 %). Za téměř 8 let přinesly internetové stránky HSL na čtyři sta zpráv, článků a dokumentů ke stažení z oblastí aktuálního dění, historie, hospodářství, kultury a školství. 

 

Nový prohlídkový okruh na zámku Valtice ukáže soukromé apartmá knížete Františka I.

Valtice 21. května 2020:  Náznaková expozice ve 2. patře valtického zámku ukáže návštěvníkům apartmán knížete Františka I. z Liechtensteinu (1853-1938), posledního knížete, který na valtickém zámku bydlel, protože jeho nástupce kníže František Josef II. v roce 1938 přesídlil do Vaduzu. 

Knížecí byt je poslední částí druhého podlaží zámeckého paláce, která dosud nikdy nebyla zpřístupněna veřejnosti.  V deseti komnatách jižního křídla zámku byly zrestaurovány výmalby, dveře, okna, tapety i několik historických kamen. Kromě nábytku, který sloužil pro denní potřebu posledních liechtensteinských knížat pobývajících na zámku, zde bude trvale instalováno i několik vzácných uměleckých předmětů ze sbírek seniorů liechtensteinského knížecího rodu shromažďovaných ve Valticích už od půle sedmnáctého století. Skutečnou raritou je barokní malba na skle zobrazující sv. Filipa při křtu etiopského komorníka. Hnědé pigmenty obrazu chrání vrstva plátkového zlata. Součástí prohlídky budou i dva unikátní pohledy, které dosud byly turistům odepřeny: spatří kapli z panské bohatě intarzované a zdobené oratoře a mohou spatřit park z balkónu knížecí ložnice.  
 
 
Dobová pohlednice se zámkem Valtice a zámeckým parkem (Feldsberg, do roku 1920 součást Dolních Rakous)

 

Vychází životopis knížete Hanse-Adama II. 

Dlouho očekávaná publikace o životě, práci a názorech lichtenštejnského vládnoucího knížete Hanse-Adama II. (* 1945) vychází v anglickém vydání

Vaduz 21. května 2020:  Při příležitosti významného životního jubilea a 30 let úspěšné vlády vydává lichtenštejnské nakladatelství van Eck Verlag životopis knížete "Hans-Adam II Prince of Liechtenstein, A Biography". Jeho autorem je bývalý britský velvyslanec v Lichtenštejnsku a Švýcarsku David Beattie, který své schopnosti autora a historika potvrdil již v několika úspěšných vydáních knihy "Liechtenstein, A Modern History", která vyšla v německém a anglickém vydání. 

Přes svůj původ, jeho úspěchy nepřicházely snadno. Po celá staletí byla byla rodina Liechtensteinů v centru dění Habsburské monarchie, které poskytovala vojevůdce, státníky a diplomaty. Rodina díky svým schopnostem shromáždila jmění, které dvakrát ztratila a znovu ho obnovila. To jí umožnilo vybudovat nejvýznamnější soukromou sbírku uměleckých děl v Evropě, propagovat zemědělství a vědy a rozvíjet rozsáhlé sociální a charitativní činnosti. V roce 1945 Liechtensteinové ztratili téměř všechny zdroje svého příjmu, díky konfiskaci majetku v Československu (na základě komunisty zneužitých Benešových dekretů). Majetek v Rakousku byl poškozen okupací a válečnými událostmi a na dalších 10 let byl součástí sovětské okupační zóny (zámek Neues Liechtenstein u Vídně byl Rudou armádou vyrabován a zdevastován a později musel být prodán, protože princův otec neměl peníze na jeho opravu).

Pokračující existence knížectví byla sice zajištěna, ale rodina musela nést náklady monarchie v Lichtenštejnsku a udržovat umělecké sbírky a dva válkou poškozené paláce ve Vídni. K financování těchto potřeb musel kníže František Josef II., otec knížete Hanse-Adama II., prodat i některá cenná díla z rodinných sbírek. V roce 1970 byla rodina Liechtensteinů téměř v konkurzu.

Z této nezáviděníhodné situace rod vyvedl mladý princ Hans-Adam II., který z pověření otce provedl reorganizaci správy rodinného majetku a změnu obchodní strategie. Ty mu umožnily obnovit rodinné finance do bodu, kdy byly paláce ve Vídni obnoveny nákladem více než 100 mil. EUR (jakékoli dotace kníže odmítl) jako domov pro Lichtenštejnské sbírky. Umělecká díla se nyní znovu nakupují místo prodávají. Proti silné domácí opozici Hans-Adam II. úspěšně prosadil, aby Lichtenštejnsko bylo v zahraniční politice suverenní, stalo se členem Organizace spojených národů a Evropského hospodářského prostoru. Kníže získal v referendu souhlas s kontroverzními ústavními změnami, které znovu definovaly a vyjasnily příslušné role lichtenštejnské monarchie, parlamentu, soudnictví a lidu.

Hans-Adam II. je vášnivý obhájce práva na sebeurčení, na jehož podporu vystoupil na Valném shromáždění OSN a založil institut na Princetonské univerzitě. Z osobní zkušenosti věří pevně ve výhody malých států. Doufá, že stát v budoucnosti bude servisní organizací, která pracuje spíše ve prospěch svých obyvatel, než naopak. Hans-Adam II. vesele připouští, že diplomacie nikdy nebyla jeho silnou stránkou. Tato kniha využívá při vyprávění svého příběhu vlastní slova knížete. Na podzim t. r. vyjde německé vydání knihy. 
 
Tuto knihu je možné zakoupit např. u vydavatele van Eck Verlag v Lichtenštejnsku za 49,80 CHF nebo na jeho e-shopu (cena + poštovné a balné): https://www.vaneckverlag.li/Gesamtverzeichnis.aspx?Isbn=978-3-905881-63-9

 

Pořad ČT "Toulavá kamera": Liechtensteinové na Ústeckoorlicku

Praha 18. května 2020:  Česká televize odvysílala v neděli 17. května 2020 zajímavou reportáž v rámci pořadu „Toulavá kamera“ o památkách města Ústí nad Orlicí. Mezi nimi je i pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl vybudován v letech 1770-1776 s přispěním majitelů panství Liechtensteinů a místního děkana. Děkan přesvědčil knížete, aby kostel vybudoval mnohem větší, než městečky tehdy potřebovalo, protože očekával zvýšení počtu jeho obyvatel díky rozvoji tkalcovství a obchodu. Na hlavním oltáři je umístěn cenný obraz „Nanebevstoupení Páně“ od malíře Jana Dallingera von Dalling (1741-1806). Ten byl současně i ředitelem lichtenštejnské obrazové galerie ve Vídni.

Veduta městečka Ústí nad Orlicí z roku 1845

Obraz roku 1887 daroval městu kníže z Jan II. z Liechtensteina. Obraz byl nejprve umístěn v kapli kostela, po roce 1916 byl uložen na děkanství. Městská rada jednala o jeho umístění v muzeu, ale to by bylo v rozporu s přáním dárce, takže se po čase vrátil zpět do kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Liechtensteinové získali panství Ústí nad Orlicí v roce 1622, když ho za 183.000 kop míšeňských koupil kníže Karel I. a vlastnili ho až do první pozemkové reformy před 2. světovou válkou. Tento významný knížecí rod připomíná v okolí Ústí nad Orlicí a České Třebové řada památek, např. tzv. Jubilejní kameny, které byly stavěny roku 1898 na všech panstvích Liechtensteinů k oslavě 40 let vlády knížete Jana II. zvaného „Dobrý“ (1840-1927). Kníže Jan II. je jedním z nejdéle vládnoucích evropských panovníků, vládl 70 let a 3 měsíce, ve své době patřil k největším mecenášům umění, kultury, zdravotnictví a sociální péče.

Pořad "Toulavá kamera" 17. 5. 2020                                https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/220562221500020/

Jubilejní kámen knížete Jana II. u Ústí nad Orlicí            https://mapy.cz/zakladni?x=16.3740514&y=49.9640256&z=17&source=base&id=1853926

 

Liechtensteinové v diplomacii - nová kniha NPÚ "Ve znamení Merkura"

Praha 7. května 2020: Národní památkový ústav pokračuje ve své úspěšné publikační činnosti. V dubnu t. r. NPÚ vydal dlouho očekávanou publikaci představující poměrně podrobně (s velmi bohatou obrazovou přílohou) působení českých, moravských a slezských rodů v evropské diplomacii. 

Kniha s názvem "VE ZNAMENÍ MERKURA, ŠLECHTA Z ČESKÝCH ZEMÍ A DIPLOMATICKÉ CESTY VE STŘEDOVĚKU" (Robert Šimůnek, Dana Dvořáčková-Malá  ed.), je rozsáhlou kolektovní monografií mapující  evropskou diplomacii v dlouhém časovém období od středověku do druhé poloviny 20. století. Jejími protagonisty jsou příslušníci šlechtických rodů, kteří vlastnili panství na území českých zemí a vystupovali v roli zástupců panovníka či státu. V knize jsou zmíněny především ty osobnosti, jež po sobě zanechaly kromě významného otisku v politické historii také umělecké, architektonické, písemné či osobní památky související se jejich zahraničním působením. 
 
 
Publikace propojuje „portréty“ předních diplomatů s „portréty“ věcí, zdánlivě němých svědků jejich zahraničních aktivit. K pochopení šíře těchto souvislostí výrazně přispívá více než 800 obrazových příloh. Autoři jednotlivých kapitol, specialisté z Národního památkového ústavu i akademické obce, čtenářům předkládají široké spektrum mezioborových studií a rozkrývají tak netradiční perspektivu výzkumu evropské kulturní historie.
 
Kniha čtenáři přináší také podrobné informace o roli příslušníků rodu Liechtensteinů v císařské diplomacii. Nejvíce informací poskytuje o polním maršálovi Josefu Václavu knížeti z Liechtensteinu (vyslanec v Bruselu, Paříži, Parmě) , dále pak o Antonínu Floriánovi (vyslanec v Římě) a stručně též o velvyslanci Rakousko-Uherska v Rusku princi Františkovi I. z Liechtensteinu. 
 
Kniha má 824 stran, okolo 2.000 kvalitních ilustrací a její cena je 1.970 Kč. Knihu lze zakoupit v obchodě NPÚ v Praze, ve vybraných památkových objektech, u knihkupců nebo na e-shopu NPÚ: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/publikace/59377-ve-znameni-merkura-slechta-ceskych-zemi-v-evropske-diplomacii
 
Zájemcům o historii diplomacie, české šlechty v ní a speciálně o roli rodu Liechtensteinů v císařské evropské diplomacii, lze tuto knihu jen doporučit.
 

 

Lichtenštejnská LGT Bank zveřejnila realistický scénář koronavirové krize

Centrální a komerční banky a vlády jsou na hospodářské dopady připraveny mnohem lépe, než kdykoli v minulosti a přijímají vhodná protiopatření. Nebude-li pandemie koronaviru trvat dlouho, hospodářství postižených zemí se poměrně rychle zotaví.

Vaduz 31. března 2020: Analyttici LGT Bank, jedné z nejúspěšnějších privátních bank na světě, patřící rodinné nadaci Liechtensteinů, zveřejnili analýzu dopadů pandemie koronaviru na světovou ekonomiku,  Kladou si dvě hlavní otázky: jak dlouho pandemie vydrží a jak rychle se ekonomiky mohou zotavit a vrátit se zpět k normálu?

Náš základní pohled je takový, že i když tato krize může nějakou dobu trvat déle a šíření se nakonec zpomalí a omezí svůj dopad. Po hluboké, ale pravděpodobně krátké recesi, pravděpodobně uvidíme hospodářské oživení. Tam je dokonce možnost fáze reflačního růstu podporovaného EU v kombinaci se zadrženou poptávkou, příchozích fiskálních podnětů a oživení finančního uvolňování. Nedávný významný pokles ceny ropy nabízí další podporu spotřebitelům a podnikům ve formě snížených účtů za energii (i když to samozřejmě také bolí národy a společnosti závislé na příjmech z ropy).
 
Bohužel však nyní musíme přidat i scénář rizika s déle trvající deflační depresí: šok z pandemie by pak mohl vést k rostoucí spirále bankrotů, propouštění a k dlouhodobému snížení poptávky. Měli bychom si uvědomit, že v současné době rizikový scénář nepovažujeme jako velmi pravděpodobný. Na rozdíl od historických precedentů, tvůrci hospodářských politik nyní dělají vše pro to, aby zabránili ekonomickému zhroucení podporou domácností a podniků jakýmkoli myslitelným způsobem a dosud přijaté balíčky fiskální pomoci již nyní převyšují vše, co jsme mohli vidět v minulosti.
 
V několika případech také tvůrci politik rychle odložili stranou politická tabu určená k udržení fiskální a měnové politiky. Bankovní systém sám o sobě je dnes také v lepší kondici než před deseti lety, a proto je připraven podpořit účelné politiky vlád podporující nouzové půjčky pro společnosti bojující o své přežití. Nicméně, určitě existují limity, jak dlouho mohou ekonomiky vydržet tyto tlaky.
 
 
Graf: Očekávaný vývoj světové ekonomiky podle LGT Bank
 
Hlavní akciové indexy ztratily asi 30 % během pouhých tří týdnů a eliminovaly zisky za poslední tři roky. Centrální banky oznámily nouzové snížení sazeb a podpůrné programy (největší Spojené státy), které zvýší celkový vládní dluh. 
 
Podrobný text analýzy LGT Bank naleznete zde:    http://hsliechtenstein.websnadno.cz/lgt_bank_31302020.pdf
 

 

 

Lichtenštejnská vláda schválila balíček opatření na podporu ekonomiky

Vaduz 19. března 2020:  Ve čtvrtek 19. března 2020 vláda Lichtenštejnského knížectví přijala balíček opatření v souvislosti s ekonomickými důsledky koronárního viru ve výši 100 milionů švýcarských franků (CHF). Zemský sněm projedná návrh zákona v pátek 20. března. Opatření na podporu hospodářství budou platná do 30. června 2020. Ke dni 19. březnu mělo Lichtenštejnsko 25 nemocných koronavirem (zdroj: WHO).

Rychlé rozšíření pandemie coronavirus a opatření přijatá orgány k omezení šíření coronaviru mají dalekosáhlé a v závislosti na odvětví i dalekosáhlé důsledky pro lichtenštejnskou ekonomiku. Dne 16. března 2020 vláda zřídila pracovní skupinu pod záštitou ministerstva hospodářství, která měla připravit opatření na podporu hospodářské činnosti, a pověřila ji, aby definovala balíček opatření ve výši 100 milionů CHF na podporu hospodářství rychle v důsledku důsledků pandemie koronavirů. Primárním cílem je zajistit pracovní místa prostřednictvím státní podpory společností a zmírnit ekonomické důsledky co nejrychleji a efektivně. 
 
V rámci prvního okamžitého opatření vláda již dne 17. března 2020 vydala nařízení o výplatě odměny za krátkodobou práci za účelem kompenzace hospodářských důsledků koronaviru, čímž podpořila společnosti postižené pandemií koronaviru. Mimořádný národní příspěvek ve výši 50 milionů CHF se vyplácí do fondu pojištění pro případ nezaměstnanosti. Kromě toho by stávající nízká míra příspěvků měla být zachována i po pandemii koronaviru.
 
Aby bylo možné rychle překonat případná úzká místa v oblasti likvidity, navrhuje Liechtenstein Landesbank jako dodatečné opatření zákon o dočasném poskytnutí záruky pro případ selhání pro poskytování úvěrů zajišťujících likviditu lichtenštejnským společnostem. Stát poskytuje záruku pro selhání ve prospěch lichtenštejnské zemské banky ve výši maximálně 25 milionů CHF. Společnosti by měly být schopny rychle získat likviditu od pondělí 23. března 2020. Ve smyslu doprovodných opatření by mělo být rovněž umožněno odklad daní z přidané hodnoty a poviných příspěvků do sociálních a penzijních fondů.
 
 
Budova sídla lichtenštejnské vlády, v pozadí je Zemský sněm, nad ním na skále je hrad Vaduz, sídlo vládnoucího knížete
 
Jako další opatření v rámci stávajícího balíčku podpory mají společnosti, které musejí zůstat uzavřeny kvůli koronaviru, získat finanční příspěvek na zmírnění související ztráty příjmů nebo na pokrytí provozních nákladů. Rovněž je stanoveno nařízení o těžkých případech na podporu jediných majitelů a manažerů mikropodniků, kteří nemají nárok na krátkodobou kompenzaci. Na základě zákona o hospodářské podpoře je na tato opatření požadována doplňková půjčka na hospodářský rozvoj ve výši 25 milionů CHF.
 
Obce v zemi se zavázaly podporovat vládní balíček opatření s příspěvkem 20 milionů CHF. Zemský sněm (Landtag) projedná balíček opatření na zvláštním zasedání v pátek 20. března. Lichtenštejnsko je jednou z pěti zemí na světě, které mají rating AAA. Stát ani obce nemají žádné dluhy, naopak mají ve svých fondech značné rezervy z předchozích let. Ty nyní mohou použít na nouzová opatření.

 

Lichtenštejnsko přijalo další opatření proti šíření koronaviru

Vaduz 16. března: Dosud bylo na koronavirus pozitivně testováno celkem sedm lidí v Lichtenštejnsku (na počet obyvatel to je cca 6x více než v ČR). "Vzhledem k vývoji v sousedních zemích lze v několika příštích dnech očekávat další prudký nárůst počtu případů v Lichtenštejnsku. Vláda dělá vše, co je v jejích silách, aby co nejvíce zpomalila šíření koronaviru, čímž zabraňuje přetížení zdravotnického systému." Stávající opatření byla 15. 3. zpřísněna a přijata nová opatření.
 
Vláda od pondělí 16. března 2020 zakázala všechny události s více než pěti lidmi, včetně zákazu všech zábavních a rekreačních podniků. Kromě všech veřejných a soukromých muzeí, kurzů a dalších školení, kasin a heren to zahrnuje také mládežnická centra, sportovní zařízení a sportovní, fitness a wellness centra, kryté bazény a horské dráhy v Malbunu. Došlo k úplnému uzavření restaurací a barů, škol a školek. Občané a obce mohou organizovat malé skupinky dětí, což už se děje díky mnoha dobrovolníkům. Chod úřadů je zachován. Přístup přes rakouské hraniční přechody do a ze země je omezen.  
 

Pohled na budovu úřadu lichtenštejnské vlády (vpravo, bývalý Zemský sněm) přes novou budovu Zemského sněmu (cihlová budova vlevo)

 

LGT Bank oznámila výborné výsledky za rok 2019

Vaduz 16. března 2020: LGT Bank, kterou vlastní knížecí rod Liechtensteinů, oznámila hospodářské výsledky za rok 2019. Stejně jako v předchozích více než deseti letech banka oznámila další úspěšný rok. V roce 2019 došlo ke zvýšení zisku banky o 8 % na 308,1 milionu švýcarských franků, růst bilance se zdvojnásobil na 7 % a činil 13,9 mld. franků. Objem aktiv klientů ve správě banky se zvýšil o 15 procent na 227,9 mld. franků.

Princ Max von und zu Liechtenstein, generální ředitel LGT a mladší bratr vládnoucího knížete Hanse-Adama II., k hospodářským výsledkům banky řekl: „V loňském roce jsme opět dosáhli dobrých výsledků a pokračujeme v pokroku na naší úspěšné růstové trajektorii - pevně založené na důvěře, kterou v nás naši klienti vkládají, naší finanční solidnosti a široké nabídce investičních řešení...  Naše stabilní vlastnická struktura nám umožňuje zaujmout mezigenerační perspektivu společně s našimi klienty a vytvářet hodnotu dnes i zítra.“ Banka m. j. nabízí i správu majetku při střídání generací v rodinách majitelů nebo zakladatelů úspěšných firem nebo investice do umění (díky výborné znalosti této oblasti vzhledem k tomu, že knížecí rodina vlastní jednu ze tří největších soukromých sbírek umění na světě).

Historie LGT Bank sahá až do roku 1920, kdy byla založena Bank in Liechtenstein. Ve 30. letech minulého století Liechtensteinové postupně převzali akcie banky, která se v té době potýkala s problémy. V roce 1996 byla banka přejmenována na LGT Bank a zaměřila se strategicky na privátní bankovnictví a Wealth Management a v tomto sektoru dosáhla pozoruhodných úspěchů. V roce 2003 banka koupila od Swiss Life společnost Schweizerische Treuhandgesellschaft STG, v letech 2012-2017 koupila několik dalších významných poskytovatelů služeb pro privátní bankovnictví jako např. Clariden Leu’s ILS boutique (2014) od HSBC in Switzerland, majoritní podíl v londýnské firmě Vestra Wealth (2016), divizi privátního bankovnictví ABN AMRO Bank v Asii a na Blízkém váýchodě (2016) nebo European Capital Fund Management (2017).

LGT Bank je dnes jednou z nejúspěšnějších privátních bank na světě. Má okolo 3.600 zaměstnanců, kteří pracují ve 20 pobočkách v Evropě, Asii a USA. Pobočky mimo Lichtenštejnsko banka buduje již od roku 1986. 100% vlastníkem banky je Nadace knížete z Lichtenštejna (Prince of Liechtenstein Foundation).

 

75. výročí evakuace lichtenštejnských sbírek z Rakouska a Moravy

Praha 9. března 2020: V těchto dnech si připomínáme třičtvrtě století od jedné z největších evakuací uměleckých děl na světě. Na přelomu let 1944 a 1945 se Dr. Gustavu Wilhelmovi řediteli uměleckých sbírek Liechtensteinů podařilo dokončit přesun nejvýznamnějších sbírek obrazů, soch, zbraní nebo nábytku z okupovaného Rakouska a Československa do bezpečí neutrálního Lichtenštejnska.

Dr. Gustav Wilhelm řídil evakuaci uměleckých sbírek Liechtensteinů

Vládnoucí kníže František Josef II. o tuto evakuaci usiloval už do začátku 2. světové války, ale nacistické úřady v tom bránily. Až po náročných jednáních udělily souhlas k převozu děl 2. kategorie do Vaduzu. Dr. Wilhelmovi se ale podařilo díky lsti i odvaze své a svých kolegů, převézt z dosahu gestapa, SS i Rudé armády ta nejcennější díla v akci, která je doslova námětem na holywoodský film.

Již se mu ale nepodařilo evakuovat některé sbírky z Moravy (Šternberk ad.) nebo knížecí a korunní archiv, který zabavila Rudá armáda na zámku Neues Liechtenstein u Vídně. Zabavila ho, přestože se jednalo o majetek občanů neutrálního státu a korunní archiv tohoto státu, Liechtensteinům byl vrácen až v roce 1996, výměnou za tzv. Solověvův archiv. 

Více informací o evakuaci uměleckých sbírek Liechtensteinů na konci 2. světové války naleznete zde: 

http://hsliechtenstein.websnadno.cz/75_let_od_evakuace_lichtenstejnskych_sbirek_do_vaduzu_2.pdf

 

Ptali jste se: Je Lichtenštejnsko členem Mezinárodního soudního dvora v Haagu?

Praha 3. března 2020:  Ano, Lichtenštejnsko je členem Mezinárodnho soudního dvora v Haagu (International Court of Justice). Právě před 70 lety dne 10. března 1950 Knížectví Lichtenštejn uznalo jurisdikci tohoto soudu jako závaznou pro rozhodování sporů týkajících se výkladu nebo porušování mezinárodních smluv a mezinárodního práva a pro náhradu škod z nich vyplývajících. Více zde: https://www.icj-cij.org/en/declarations/li  Česká republika je členem ICJ automaticky od data podpisu Charty OSN Československem 26. června 1945 (jeden z 50 zakládajících států), jako jeden ze dvou nástupnických států Československé republiky.

 

Znak International Court of Justice 

 

Mezinárodní soudní dvůr (anglicky International Court of Justice - ICJ, francouzsky Cour Internationale de Justice - CIJ) je hlavní soudní orgán Organizace spojených národů. Sídlí v nizozemském Haagu v Paláci míru. Byl zřízen roku 1945 na základě Charty OSN jako nástupce Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti. Hlavním právním dokumentem pro činnost soudu je Statut Mezinárodního soudního dvora, který tvoří nedílnou součást Charty OSN. Hlavním úkolem soudu je řešit spory mezi státy a podávat posudky o právních otázkách na žádost oprávněných orgánů.
 
V roce 1990 se Lichtenštejnsko stalo řádným členem Organizace spojených národů (OSN) - letos si připomene 30. výročí. Toto členství prosadil kníže Hans-Adam II. v rámci "otvírání se" země světu.. V tomto směru je Lichtenštejnsko otevřenější, než sousední Švýcarsko, jehož občané členství země v OSN již dvakrát v referendu odmítli. Lichtenštejnsko uznalo jurisdikci soudu již o 40 let dříve, i když nebylo členem OSN (viz výše).

 

  

 

Ústavní soud zamítl ústavní stížnost Liechtensteinů - tisková zpráva nadace

Brno 24. února 2020: "Právní zástupce Nadace knížete z Lichtenštejna dnes obdržel do datové schránky usnesení Ústavního soudu, týkající se ústavní stížnosti nadace z roku 2017 v případu "Říčanského lesa". Ústavní soud stížnost odmítl. Nadace shledává, že toto rozhodnutí ÚS opakuje pošlapávání práv Nadace knížete z Lichtenštejna na ochranu majetku. Lichtenštejnská strana nemůže spor vzdát, protože postoj České republiky ohrožuje suverenitu Lichtenštejnského knížectví v kontextu mezinárodního práva. Nadace knížete z Lichtenštejna proto využije všechny dostupné prostředky k dosažení spravedlnosti u mezinárodních soudů a mezinárodních institucí." 

Dne 25. 2, vydal Ústavní soud České republiky tiskovou zprávu ve výše uvedené věci, kde je i odkaz na plný text rozhodnutí Ústavního soudu:  https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-odmitl-ustavni-stiznost-nadace-knizete-z-lichtenstejna/

Nadace knížete z Lichtenštejna podala k Ústavnímu soudu České republiky ještě dvě další ústavní stížnosti, které nebyly dosud rozhodnuty.

 

..

Černokostelecký pivovar Liechtensteinů ožil

Kostelec nad černými lesy 24. února 2020: Bývalý panský pivovar stojící naproti zámku v Kostelci nad černými lesy má více než 300 let starou historii. V roce 1987 byla uvařena poslední várka piva a o sedm let později ukončila provoz i zdejší sladovna. Poté pivovar chátral, než ho v roce 2001 koupila skupinka nadšenců a zachránila ho. - Podobně byl o 20 let dříve zachráněn také zámecký špitál Marie Terezie vévodkyně Savojské stojící naproti pivovaru pod zámkem (dnes slouží pro ubytování studentů České zemědělské univerzity).

Bývalý panský pivovar Liechtensteinů v Kostelci nad černými lesy prochází rozsáhlou rekonstrukcí

Černokostelecký pivovar opět vaří skvělé pivo a může se pochlubit řadou unikátů a "nej". S historií pivovarnictví a řadou funkčních technických exponátů se návštěvníci pivovaru mohou seznámit v muzeu, které se v něm nachází. Česká televize přinesla 23. února 2020 zajímavou reportáž o proměnách  černokosteleckého pivovaru, viz odkaz:  https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/220562221500008

Podrobnější informace o pivovaru, o jeho historii, současné nabídce piv a muzeu naleznete zde: https://www.pivovarkostelec.cz/historie

 

BLAHOPŘEJEME

 

 

 

 

Dne 14. února 2020 oslavuje Jeho Jasnost Hans-Adam II.

vládnoucí kníže z Liechtensteina své 75. narozeniny. 

Přejeme Jeho Jasnosti pevné zdraví, štěstí a spokojenost

v soukromém životě, i v roli hlavy státu a knížecího rodu.

 

Historický spolek Liechtenstein

 

 

Informace o knížeti Hansi-Adamovi II. a jeho rodině naleznete na odkazu níže (CS, D, EN)

https://www.fuerstenhaus.li/cs/

 

Odvážný advokát, demokrat a vlastenec - 30. výročí úmrtí JUDr. Emila Sobičky

Praha 31. ledna 2020: Tento měsíc jsme si připoměli 30. výročí úmrtí JUDr. Emila Sobičky (1. září 1906-17. ledna 1990) advokáta, který v letech 1945-1948 hájil práva svého klienta lichtenštejnského vládnoucího knížete Františka Josefa II. (1906-1989) ve sporu s Československou republikou o majetek zkonfiskovaný zneužitím dekretů prezidenta republiky (Lichtenštejnci, občané neutrálního Lichtenštejnska, byli komunistickými ministry zemědělství a vnitra účelově označeni za Němce). 

JUDr. Emil Sobička (1948)

JUDr. Emil Sobička pocházel z významné pražské právnické rodiny. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze a po smrti svého otce převzal jeho advokátní kancelář. V době okupace jako ředitel knížecí kanceláře Arcibiskupství pražského vzdoroval tlaku gestapa a odmítl s ním spolupracovat (předávat informace o katolické církvi) - za to byl krátce vězněn, ukrýval svého kolegu židovského původu a v květnu 1945 bojoval se zbraní v ruce na pražských barikádách. 

Od roku 1945 do března 1948 hájil práva občanů neutrálního Lichtenštejnska, kterým byl nezákonně zkonfiskován majetek na území ČSR. S pomocí svého strýce (jako znalze) profesora JUDr. Františka Weyra (1879-1951), spoluzakladatele a rektora Masarykovy univerzity v Brně, se mu podařilo prokázat nezákonnost konfiskací, které byly v rozporu s československým i mezinárodním právem. Komunistický převrat v únoru 1948 ale zabránil dořešení tohoto problému. 

V březnu 1948 byl nezákonně propuštěn z advokacie a v roce 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 20 let vězení. Propuštěn na svobodu byl na amnestii prezidenta republiky v roce 1960, k advokacii se již ale vrátit nemohl a pracoval pak v dělnických profesích. V roce 1969 byl rehabilitován, ale v roce 1975 byla rehabilitace nezákonně zrušena. JUDr. Emil Sobička zemřel 17. ledna 1990, rehabilitován byl posmrtně. 

V roce 2019 Česká advokátní komora zařadila JUDr. Emila Sobičku do projektu "Advokáti proti totalitě" mezi prvních 11 statečných advokátů a advokátek, kteří byli pronásledováni komunistickým režimem - viz: https://advokatnidenik.cz/2019/11/06/jedenacty-advokat-proti-totalite-judr-emil-sobicka/

Podrobnou zprávu o jeho životě naleznete zde (vydáno roku 2017): http://www.hs-liechtenstein.cz/sobicka___weyr_-_ed._rev._pju_1.4.pdf

 

Lichtenštejnská pošta připomene životní jubilea knížecího páru

Vaduz 28. ledna 2020: Vládnoucí kníže Hans-Adam II. z Liechtensteinu a jeho manželka kněžna Marie letos oslaví významná životní jubilea. Dne 14. února 2020 kníže Hans-Adam II. oslaví své 75. narozeniny a o dva měsíce později 14. dubna kněžna Marie (rozená hraběnka Kinská) oslaví 80. narozeniny. 

Při příležitosti těchto dvou významných výročí vydává lichtenštejnská pošta 2. března poštovní známku s portréty oslavenců v hodnotě 6,30 švýcarských franků. Vydává také dopisnici a pohlednici s razítkem dne vydání. Nabídne rovněž pamětní provedení známky s tiskem zlatem na pravé hedvábí ve speciálním balení. Cena této známky je 75 švýcarských franků a bude jich vydáno pouze 3.000 kusů. Zájemci o ni se musí zaregistrovat a z došlých objednávek budou šťastní sběratelé vylosováni.  

Pamětní známka Liechtenstein Post AG připomíná letošní životní jubilea knížecího páru

 

Velvyslankyně Lichtenštejnska se setkala s vedením Parlamentu České republiky

Praha 23. ledna 2020: Mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Knížectví Lichtenštejn v České republice J. J. Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein se v Praze 23. ledna setkala s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem. Předseda sněmovny o návštěvě řekl: "Vloni na podzim jsme si připomenuli 300 let od vzniku Lichtenštejnska, ale naše společné dějiny ve střední Evropě trvají již 8 století. S velvyslankyní Marií-Piou Kothbauer jsme dnes v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky mluvili o regionálních vztazích a projektech financovaných v ČR."

Lichtenštejnsko je jedním z nejštědřejších mezinárodních dárců na světě, srovnáme-li státy podle výši darů na jednoho obyvatele nebo jako procento HDP. Knížectví přispívá do EEA fondů, které jsou významným zdrojem financování projektů v oblasti péče o kulturní dědictví, ochranu životního prostředí a přírody nebo rozvoj školství a systému sociální péče. 

Paní velvyslankyně se ve stejný den setkala také s 1. místopředsedou Senátu Parlamentu České republiky J. Růžičkou. Jednala zde také s předsedou Výboru pro záležitosti EU Václavem Hamplem.  

    

 

Styděla jsem se za to, jak to tu dříve vypadalo, říká kastelánka lednického zámku

4. ledna 2020: Portál iDnes otiskl rozhovor s kastelánkou lednického zámku paní Ivanou Holáskovou, která se významným podílem zasloužila o celkovou rekonstrukci zámku a přilehlého parku. Díky Národnímu památkovému ústavu prošel zámek, který je od roku 1996 součástí světového kulturního dědictví UNESCO, celkovou rekonstrukcí. I díky tomu je nejvíce navštěvovaným zámkem v České republice (400.000 návštěvníků), před Českým Krumlovem a Hlubokou. Liechtensteinové zde zanechali promyšleně kultivovanou krajinu a s citem pro umění a detail novogoticky přestavěný a zařízený zámek.

 

          Ivana Holásková, kastelánka zámku Lednice, před velkým schodištěm a lustrem vážícím téměř 700 kg (foto MAFRA, Anna Vavríková)

Doplňme, že původní prohlídková trasa z doby před rokem 1990 se podstatně proměnila. Dnes zájemci o historii, umění a architekturu na zámku naleznou šest prohlídkových okruhů. Nejvíce návštěvníky lákají reprezentační sály, soukromé pokoje a dětské pokoje a muzeum loutek, které jsou zařízeny podle dochovaných inventářů a fotografií. Dětské pokoje ve 2. patře nahradily v roce 2011 původní expozici Zemědělského muzea a přenášejí nás do světa dětství skutečných malých princů a princezen. I jejich svět měl řád, museli být připraveni na svou budoucí zodpovědnou úlohu.

Atraktivní je rovněž Minaret a romantický park s vodopádem, jezírky a lávkami. K lednickému zámku patří také nedaleký Janův hrad, romantická uměle postavená zřícenina hradu, která byla zařízena pro slavnostní zakončení zdejších proslulých honů a pro lovecké večeře.

Celý rozhovor s paní kastelánkou naleznete zde:  http://hsliechtenstein.websnadno.cz/stydela_jsem_se_za_to.pdf

TOPlist