Aktuality 2019

 

2019 - Lichtenštejnský rok

770. výročí příchodu Liechtensteinů na Moravu

300. výročí vzniku Lichtenštejnského knížectví

Odpočítávání 300. výročí Lichtenštejnského knížectví - zde: https://www.300.li/en

 

 

770. výročí příchodu rodu Liechtensteinů na Moravu

Za věrné služby v rakouských zemích získal Jindřich I. z Liechtensteinu obec Mikulov od moravského markraběte Přemysla. Liechtensteinové jsou jedním z nejstarších moravských dosud žijících šlechtických rodů.

Praha 10. ledna 2019: Dne 14. ledna 2019 si připomínáme 770. výročí příchodu rodu Liechtensteinů na Moravu. Tehdy listinou vydanou v Brně získal JIndřich I. z Liechtensteinu obec Mikulov za věrné služby Přemyslovcům, kteří usilovali o získání dědictví po vymřelém rodu Babenberků v rakouských zemích. Tím položil základy více než sedmi století působení jeho potomků na území dnešní České republiky.

Více informací o výročí naleznete zde:                           http://hsliechtenstein.websnadno.cz/770_vyroci_liechtensteinu_na_morave.pdf

Více informací o rodu Liechtensteinů naleznete zde:     http://hsliechtenstein.websnadno.cz/liechtensteinove__brozura_final_22_6_2015.pdf

 

Původní zlato-červeně dělený erb Liechtensteinů je dodnes součástí knížecího erbu

a státního znaku Lichtenštejnského knížectví 

 

Zajímavá kniha o Moravském Švýcarsku

Praha 9. ledna 2019: Zajímavou publikaci vydalo v roce 2018 nakladatelství Tváře. Kniha "Moravské Švýcarsko na starých pohlednicích" autorů Milana Sýkory a Milana Šustra seznamuje čtenáře s nídhernou krajinou Moravského krasu severně od Brna. Tato oblast byla původně v 19. století nazývána Moravské Švýcarsko .

Kniha na několika místech připomíná rod Liechtensteinů, který vlastnil panství Adamov, Blansko a Vranov u Brna a další. Liechtensteinové zpřístupnili propast Macocha, když zde vybudovali dřevěnou a později železnou vyhlídkovou terasu. Umožnili také návštěvu jeskyní spojených s Macochou, jak dokazují např. akvarely dochované v archivech. Více informací o knize naleznete zde:  https://www.kosmas.cz/knihy/247752/moravske-svycarsko-na-starych-pohlednicich/

 

 

 

Lesníci Liechtensteinů a myslivost v českých zemích

České země nebyly jen rájem pro lovce a dějištěm velkolepých parforsních honů, ale mají dlouhou tradici v rozvoji myslivosti i lesnictví. Příkladem je knížecí rod Liechtensteinů. Nezanechal nám jen zámky a romantické stavby, parky a obory v okolí Lednic a Valtic, ale také lesnické a myslivecké památky na střední a severní Moravě nebo Černokostelecku. 

Praha 3. ledna 2019: Liechtensteinové se jako jeden z nejbohatších, moravských, českých a rakouských šlechtických rodů zapsal nejen do dějin politiky, vojenství nebo umění, ale také do historie myslivosti a lesnictví v našich zemích. Vždyť v roce 1918 nás vlastnili okolo 170.000 hektarů lesů a polí a byli po Schwarzenbercích druhým nejbohatším knížecím rodem v habsburské monarchii.

První zprávy o jejich myslivosti pocházejí z poloviny 17. století. Tehdejší vládnoucí kníže Karel Eusebius byl jedním z předních chovatelů koní a psů své doby. U psů se věnoval zejména chodu foxhoundů pocházejících z Anglie (vznikli patrně křížením chrtů a teriérů). Na svém lednickém panství pořádal pověstné parforsní hony, které ve své době patřily mezi hlavní společenské a sportovní události kam přijížděla „smetánka“ z Vídně, i sám císař. Zde se dojednávaly mnohé důležité politické dohody, majetkové převody nebo budoucí sňatky.

Zálibu v lovu a v koních připomíná řada obrazů, které pro Liechtensteiny namaloval Georg Hamilton. Před tím namaloval téměř stovku obrazů pro Schwarzenbergy a později i pro císaře Karla VI., jako jeho dvorní malíř.

Kníže Karel Eusebius v polovině 17. století zavedl na svých panstvích parforsní hony, se kterými se seznámil ve Francii. Při tomto druhu honu štve smečka psů jeden předem vybraný kus zvěře. K dorozumívání lovců a myslivců se používaly signály předávané lesními rohy. Ty také vytrubovaly fanfáry na konci lovu, při příjezdu nebo odjezdu panstva apod. V Bořím lese mezi Valticemi, Lednicí a Břeclaví byla postavena tzv. Oborová zeď, která ohradila lovecký revír o rozloze 270 hektarů. Zeď byla 3 metry vysoká a 5 kilometrů dlouhá a patřil k ní domek hlídače.

Jednou z památek na tuto dobu je klenot středoevropské barokní architektury – tzv. Velké stáje a jízdárna v Lednici, světoznámé dílo rakouského architekta J. B. Fischera z Erlachu. Ten tento tzv. „palác pro koně“ postavil pro knížete Jana Adama I. z Liechtensteinu. Mimořádnou zálibu v parforsních honech měl také jeho bratranec Antonín Florián. Podle dochovaných dokumentů je pořádal nejraději v okolí Moravského Krumlova a pro jejich organizaci dokonce sepsal instrukci.

K největšímu rozvoji parforsních honů došlo až za knížete Aloise I. Josefa (1781–1805) a Jana I. Josefa (1760 - 1836). Důkazem jsou nejen obrazy s výjevy z lovu na Lednicku a Valticku, ale také četné stavby, které sloužily pro zajištění pohodlí lovecké společnosti (letohrádek Randevouz, kaple sv. Huberta, Lovecký zámeček, zámeček Pohansko aj.).  Mezi méně známé památky nedaleko valtického zámku patří tzv. Venerie, postavené podle návrhu Josefa Hardtmutha. Sloužila k ubytování psů a psovodů a za knížete Aloise I. zde bylo chováno až 87 psů různých ras, pro které zde byly výběhy, kuchyně, byt správce apod. Pracoval zde kuchař, ošetřovatelé a dva myslivci na koních, kteří cvičili psy.

Se sílícím zájmem o ochranu zvěře zrušil kníže Jan II. Dobrotivý roku 1877 proslulé hony ve zdejších revírech.  Poté se zde konaly již menší hony a počet chovaných psů se výrazně snížil. Kníže Jan II. se současně zasloužil o otevření lesnické školy na zámku Úsov roku 1852 (v roce 1867 byla přesunuta na nedaleký hrad Sovinec).  Od roku 1898 se Úsov stal sídlem muzea lesnictví a myslivosti, které bylo ve své době ojedinělé v Evropě. Zde Liechtensteinové soustředili bohaté lovecké sbírky ze svých panství a z loveckých cest v Evropě, Indii a Africe, které si můžeme prohlédnout dodnes.

 

Mědirytina jelena z 18. století (Johann Elias Ridinger)

 

Černokostelecké panství - myslivost a lesnictví

Rozsáhlé černokostelecké lesy na východ od Prahy poskytovaly vrchnosti bohaté možnosti lovu. Proto byl zdejší renesanční zámek a lovecký revír oblíben vrchností, i králem Ferdinandem I. První zpráva o zdejší oboře pochází z roku 1713. Z počátku v ní byli chováni daňci, později jeleni a také tzv. uherské ovce. Dobové výkazy ulovené zvěře z konce 18. století dokládají bohatost zdejších lesů. Jelení zvěře zde bylo 16 kusů na 1000 hektarů, stav srnčí zvěře se lišil podle revíru a pohyboval se mezi 60 - 100 kusy na 1000 hektarů.

Začátkem 18. století se díky rozvíjejícímu se průmyslu (sklárny, hutě, doly, stavební činnost apod.) začala zvyšovat spotřeba dřeva a došlo k jeho dlouhodobému nedostatku. Více dřeva se kácelo, než ho stačilo narůst. Proto císařovna Marie Terezie v roce 1773 nařídila nejvyššímu lesmistrovi Leopoldu hraběti Kinskému připravit návrh lesního řádu. V roce 1754 byl beze změn schválen dokument vypracovaný chlumeckým lesmistrem Františkem Rangem - a Marie Terezie pak vydala první zemské lesní řády pro Čechy a Moravu (pro Slezsko v roce 1756), které zakazovaly pustošení lesů. Patent pro Čechy byl vydán 5. Května 1754 pod názvem "Císařský královský patent lesů a dříví pro království České".

Byly v něm stanoveny pokuty za neplnění povinností a dohled nad plněním zákona byl svěřen krajským úřadům. Zákony podporovaly umělou obnovu, ochranu a rovnoměrnou těžbu lesů. Do té doby se obnova lesa ponechávala na přírodě. Nyní musely být vykácené plochy znovu zalesněny, hospodaření v lese mělo probíhat podle odborných zásad a prostřednictvím vyškoleného personálu. V této době začalo používání desetiletých lesních hospodářských plánů, což byl významný pokrok. O těžbě a pěstování lesa musely být vedeny přesné záznamy.

Zimní pohled na černokostelecký zámek se zámeckou kaplí sv. Vojtěcha (vlevo) a kostela sv. Andělů strážných (vpravo)

 

Průkopníci lesnictví v celé monarchii

František Rang (1705 – 1785) se narodil v obci Macno v Dolním Rakousku, kde si ho hrabě Kinský . Macno patřilo k panství hraběte Kinského, který si Ranga již jako mládence všil již jako mládence. Vzal ho proto do služby na svém panství Chlumec nad Cidlinou ve středních Čechách. Hrabě Leopold Kinský dal mladého Františka Ranga vyučit lesnictví a myslivosti, když se zavázal, že zůstane v jeho službách. V roce 1731 ho pak vyslal do Stuttgartu, aby se tam zdokonalil v lesnictví a o čtyři roky později se stal lesmistrem na chlumeckém panství. Podle rozhodnutí císařovny roku 1773 byla Františku Rangovi udělena zlatá medaile a dodnes je považován za zakladatele lesnického zákonodárství v podunajské monarchii.

Kromě lesního zákona za roku 1754 se o čtyři roky později zasloužil o vydání nových podrobnějších instrukcí a příručky a doporučení vydával i v dalších letech. V roce 1773 císařovna Marie Terezie schválila druhé vydání Rangovy publikace Rozšířená nová instrukce pro lesaznalé myslivce.

Na lichtensteinských panstvích v Království českém (s výjimkou Lanškrouna) se ve druhé polovině 18. století stal lesmistrem Václav Eliáš Lenhart (1744 – 1806), který se narodil se jako syn liechtensteinského myslivce Josefa Lenharta v Bošovicích u Slavkova. V letech 1762 – 1764 působil jako myslivecký mládenec v Dyjákovicích na liechtensteinském panství Moravský Krumlov. Od roku 1764 byl osobním myslivcem knížete Emanuela Josefa z Liechtensteinu a po jeho smrti vykonával stejnou funkci i u jeho syna Františka Josefa. V roce 1775 byl vyslán do Čech na panství Rumburk, kde se na dalších 12 let stal nadlesním ve Studánce.

Protože věděl, že řada lesníků nemá potřebné zkušenosti vydal v roce 1793 knihu „Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou“... Na základě jeho příkazu z roku 1802 byly všechny liechtensteinské lesy zaměřeny a zmapovány a byly pro sestaveny hospodářské plány.

V roce 1788 byl při reorganizaci lesní služby V. E. Lenhart jmenován přednostou lesního úřadu a inspekčním úředníkem se sídlem v Černém Kostelci a v roce 1790 byl jmenován lesmistrem. Zodpovídal za lesy na panstvích Černý Kostelec, Rataje n. Sázavou, Radim, Kounice, Škvorec, Uhříněves, Roztoky a Rumburk.

Také on měl možnost setkat se zanedbanými lesy v českých zemích, s holinami a ředinami, i se špatnou odbornou úrovní lesníků. Málo který z nich uměl dobře německy, aby se mohl seznámit s novými poznatky vznikající lesnické vědy a také byli špatně placeni. Na pomoc jim v roce 1793 vydal vlastním nákladem příručku „Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou“. V 72 otázkách a odpovědích dává stručné a výstižné instrukce jak zakládat, pěstovat a těžit les, aby byla zachována trvalá produkce stavebního a otopového dřeva.

Od roku 1849 byl lesmistrem černokosteleckého panství Josef Gross, za kterého zdejší lesy doznaly velkého rozmachu. Byl vynikajícím školkařem a jeho sazenice získaly řadu ocenění na výstavách v Praze a ve Vídni. Do Černého Kostelce byly dokonce organizovány odborné exkurze. – Tato tradice pokračuje dodnes a navázala na ni Česká zemědělská univerzita v Praze a její Školní lesní podnik.

Liechtensteinové přišli o zámek a téměř celý velkostatek Kostelec nad černými lesy a lesní revíry již za první pozemkové reformy v letech 1919 - 1933.

Ing. Pavel Juřík

 

 

                                                                                                                                                                                                             Hrad Vaduz

Pevné zdraví, štěstí, úspěch a spokojenost v novém roce 2019 vám přeje

Historický spolek Liechtenstein

 

Lichtenštejnové podali žalobu na Českou republiku 

Zbytečný spor, kterému Česká republika mohla předejít jednáním, ke kterému se zavázala již v roce 1990. 

Praha 20. prosince 2018: Nadace knížete z Lichtenštejna podala u 26 českých soudů žalobu na vydání větší části majetku, který byl členům knížecí rodiny zkonfiskován v roce 1945, zneužitím Benešových dekretů (ty se na občany neutrálního Lichtenštejnska nevztahovaly). Žaloby se netýkají majetku, který dnes vlastní kraje, obce, univerzity nebo soukromé osoby,nebo který se nachází pod důležitou infrastrukturou (např. dálnice). Knížecí rodina i nadále nabízí České republice jednání, které česká strana doposud odmítala. 

V roce 1990 Lichtenštejnsko souhlasilo s přijetím Československa do Rady Evropy, Evropského sdružení volného obchodu a KBSE a nebránilo jeho přijetí za člena v nich poté, co se 7. listopadu 1990 republika zavázala vyřešit všechny sporné otázky s knížectvím jednáním. To ale následně neučinila a neučinila tak dodnes. Naopak lichtenštejnské občany (resp. Nadaci knížete Lichtenštejna) v roce 2014 zažalovala o vrácení majetku, který Nadace zskala v roce 2012 dědictvím v České republice. Více informací naleznete v tiskové zprávě Nadace knížete Lichtenštejna a ve shrnutí sporu, které byly vydány 20. 12. 2018:

Tisková zpráva:     http://hsliechtenstein.websnadno.cz/tz_nadace_knizete_z_lichtenstejna_18_12__20_cz.pdf 

Shrnutí sporu:       http://hsliechtenstein.websnadno.cz/zaloba_shrnuti_18_12_20.pdf

Celkový přehled naleznete v sekci Tisk a média a v publikaci Lichtenštejnové v českých zemích - ke stažení zde: http://hsliechtenstein.websnadno.cz/liechtensteinove__brozura_final_22_6_2015.pdf

Další podrobné informace ke konfiskacím majetku lichtenštejnských občanů a k rodu Liechtensteinů a jeho odkazu naleznete na stránkách Česko-lichtenštejnské komise historiků, která byla ustavena na základě memoranda vlád České republiky a Lichtenštejnského knížectví v roce 2011: http://cesko-lichtenstejnskakomisehistoriku.cz/vystupy-a-publikace/

 

Tři generace princů z Liechtensteinu: vládnoucí kníže Hans-Adam II. (uprostřed), dědičný princ Alois (vlevo), princ Josef Václav (vpravo - syn dědičného prince Aloise)

 

Lichtenštejnská pošta vydává unikátní poštovní známku ke 300. výročí Lichtenštejnska

Vaduz 12. prosince 2018: Liechtenstein Post AG zveřejnila podobu jubilejní poštovní známky, kterou vydá 23. ledna 2019 ke 300. výročí vzniku Lichtenštejnského knížectví. Známka v hodnotě 6,30 švýcarského franku (CHF) bude vyšívaná a samolepící. Autorem poštovní známky je Peter Vogel. Lichtenštejnská pošta k významnému výročí vydá razítko prvního dne. Nabídla také speciální edici této poštovní známky v dárkové kazetě - těchto balení bude vydáno pouze 2019 za cenu 300 švýcarských franků.. Zájemci o ni musí vyplnit závaznou objednávku, z došlých objednávek bude vylosováno 2019 výherců. Více informací naleznete na internetových stránkách: http://www.philatelie.li

Jubilejní poštovní známka Lichtenštejnska je tkaná s výšivkou knížecí koruny a textu

Řada oslav roku 2019 vyvrcholí na státní svátek Lichtenštejnského knížectví 15. srpna 2019. V tento den roku 1990 se oficiálně ujal vlády kníže Hans-Adam II., který tak oslaví 3O let své vlády. Kníže Hans-Adam II. byl od 26. srpna 1984 regentem za vlády svého otce knížete Františka Josefa II.  

 
TOPlist